Smrtící nenávist 3

Takashi Shimizu bere po dvojce nohy na ramena, a na další pokračování z výšky dohlíží už jen coby producent. Nahrazuje ho Wilkins, který na sebe sice upozornil povedeným zombie-splatterem Splinter, ale dlouhovlasí duchové mu očividně nevoní. Promyšlené vystavění příběhů očima jednotlivých postav vyměnil za jednoduše vyprávěné dějství, a strašidelnou rodinku vřískajících přízraků degradoval na srandovní bubáky. Dílo zkázy jest dokonáno tím, že veškerou děsivost zcvrkává na pár lekaček a doplňuje zbytečnými krvavými cákanci. Obsazení Shawnee Smith je pouze zoufalým reklamním tahem, jak tenhle paskvil prodat alespoň fanouškům série Saw. (15.08.2011)

Pokračování tohoto duchařského hororu není příliš špatné. Bohužel je to stále o tom samém a nic tedy nepřekvapí. Duch Kayako jde po svých obětí poměrně často, kterých je snad více než v předchozích filmech. Některé její pohyby, které byly v prvním snímku strach nahánějící a měly co do sebe, tak zde mi párkrát přišly směšné. Atmosféru si umí částečně zachovat a fandové tohoto žánru by neměli být vyloženě zklamáni. (15.02.2009)

Absolútne zdevastovaný Shimizuov nápad so všetkým, čo k tomu patrí. Ju-On prišla až do Chicaga a spôsobila tam pekné jatky. Tým samozrejme upozorňujem, že sa vytratila všetká atmosféra série, pribudlo hodne litrov kečupu, z hrôzu naháňajúcich duchov sa stali komické a zábavné postavy na ktorých sa neraz pousmejete, a z jedného z najlepších japonských hororov všetkých čias sa stala stupídna americká paranormal vyvražďovačka pre teenagerov. Že sa ten Wilkins nehanbí prezentovať tento dríst pod značkou The Grudge a ešte ho nazvať aj pokračovaním. Čo sa filmariny týka, bol to od začiatku jasný treťotriedny podpriemer za malinký rozpočet, nenáročného diváka po preflámovanom večeri slušne uspí, ale ja, ako fanúšik Ju-On, som znechutený. (07.02.2012)

Každý se něčeho bojí. Já se bojím Kayako takže ať už vleze kam vleze mám infarkt a nutím AsiiPower aby si tu svou černou hřívu vylepala dohola a nestrašila mě po ránu. Příběh je tentokrát jednoduchej takže sem se v tom neztrácel jako kolikrát před tím (přece jen oni asiati jsou skoro všichni stejní na první pohled) a tak jsem tady u USA obsazení neměl problém rozeznat kdo je kdo (to zas na druhou stranu měla problém Asie - prý jsme všichni stejní) . Pro mě silně znepokojující horor, kdy jsem čekal Kayako že vyleze i ze záchodu a jak se objevila na scéně prodělával jsem lehkou mrtvici. Co dodat. Snad jen , že se musím mrknout na další díl a ten strach překonat. (05.04.2016)

Tak takto už nie. Už mám po krk tých bledých, chrchlajúcich, vrieskajúcich, smutných postáv s čiernymi vlasmi a ešte černejšími očami, čudne trepúcich sa zo schodov, do schodov, čupiacich za zábradlím, čupiacich v aute, presne tých potvor, čo majú miesto kĺbov guľové čapy, ak nejakú stretnem, odhryznem jej hlavu a napľujem do krku, už ani strašní nie sú, už ani na smiech nie sú, končím s nimi, ak nebudem priviazaný k stoličke, tak ten „sajrajt“ vypnem, nebudem to pozerať ani omylom, darmo to pekne naaranžujú, nechajte si ich, nech si to doma púšťajú, nech to lezie po chodbách Japoncom, Taiwancom a USA.com, len mne už nie, jednoducho stlačím „delete“ a čau. (08.02.2009)