Whitechapel

No dobře, postavy jsou možná trošku klišé, ale seriál jako takový má tak dokonale mrazivou atmosféru (palec nahoru za hudbu, kameru a střihy), že nejde hodnotit jinak. Chemie mezi Rupertem Penry-Jonesem a Philipem Davisem je geniální (povedených "otcovských" chemií je oproti těm "bratrským" poskromnu), scénář je inteligentní a hravý (troufám si říct, že identitu vrahů odhalí před finálním rozuzlením málokdo), nechybí naturalistické, hororové ani emoce vyvolávající scény a o to více mě ničí, že seriál nebyl obnoven pro pátou sezónu. "Whitechapel" se tak zařadí mezi další skvělé - na svou kvalitu brzy ukončené - seriály, po kterých zůstane pořádně, ale pořádně hořká pachuť... 1. série: 95%. Téma, které už pomalu znáte nazpaměť, zpracované tak, že se budete bát (no dobře, "bát" možná ne, ale mrazit vás bude určitě). Noční Londýn, tajemný vrah napodobující (?) Jacka Rozparovače, profesionálně-osobní konflikt diametrálně odlišných vyšetřovatelů, zkrátka neopakovatelný seriálový zážitek.:-) 2. série: 70%. Denní světlo "Whitechapelu" příliš nesluší a ubírá mu na atmosféře víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Oproti Jacku Rozparovači, jenž je jakousi superstar kriminálního světa, působí párek gangsterů ze šedesátých let, o jejichž existenci navíc nemá většina světa ani ponětí, jako hodně slabý odvar. Ač tuto tématiku nemusím (což se možná maličko odrazilo i na mém výsledném hodnocení), samotní Krayové jsou naprosto famózní (nejlepší probační z "Misfits" a hned 2x :-)) a rozklad týmu, na kterém se podílejí, představuje nejzajímavější scény druhé série. 3. série: 90%. Mrazivý návrat ve stylu první série, který je ještě o stupeň hororovější. Ne, nedělám si legraci, některé scény by hravě strčily do kapsy většinu hororů natočených po roce 2000.;-) 4. série: 85%. O chlup slabší než předchozí série (hororová atmosféra je maličko slabší + druhý příběh nezaujal tak, jak by mohl), po psycho stránce je však 4. série nepřekonatelná a totéž platí i o (ne)happy-endu. Whitechapel je prokletý a DI Chandler s ním. (26.03.2013)

První série vzkřísila děsivou legendu a umně ji zaranžovala do současnosti. Starosvětskost anglických detektivů zůstává, moderní metody nejsou přímou součástí případu - jsou představené spíš s pomocí výsledků (analýza DNA). Pracuje se tu postaru s kombinací stop a logických úvah, jako nejlepší pomocník tu slouží tabule.____Tam, kde první série začala, druhá navazuje. Detektivové jsou tu za outsidery. Vyšetřování je přivádí na temná místa, setkávají se s brutálními důkazy násilí, ale svědkové odmítají spolupracovat. Vzhledem k tomu, že cca od půlky je jasné, kdo za zločiny stojí, se druhá série jeví jako méně působivá, ale ta spíš stojí na rozvíjení postav. Detektivové stojí semknutí proti okolí, které o vyšetřování nijak nestojí, musí se strachovat o své blízké, cítí bezmoc, hroutí se. A obsese tak už nikdy nebudou zábavou alá Monk. Jenže jak říká Miles Chandlerovi:"Nobody said you had to be the greatest detective that ever lived, only the best detective that you can be." 1. série 5*, 2. série 5*, 3.série 4*-, 4. série 3*. (01.11.2010)

Whitechapel, londýnská čtvrť aneb případy policejního týmu kopírující zločiny minulosti. První série 3 dílná si hraje s odkazy na Jacka Rozparovače - velmi působivé a tajemné. 2 série také 3 dílná o něco horší, spíše akčnějšího ražení s odkazem na gangstery. 3. série opět nabírá na kvalitách, tentokráte jsou jednotlivé případy rozděleny do třech dvoudílných epizod, ze kterých sálá neuvěřitelné napětí až mrazení. 4. série, a zároveň kvůli nízké sledovanosti definitivně poslední, jede stejný koncept, jako předchozí třetí, ovšem řekl bych, že některé epizody už by mohly z fleku prorazit mezi fanoušky realistického hororu - opravdu děsivé případy. Velice příjemné osvěžení a zpestření kriminalistického novodobého žánru. Jones je skvělý, trošku Monkovsky ulítlý, jeho kolega Davis se mi dostal pod kůži již v Sherlockovi, toho chlapa zkrátka žeru. Každopádně srovnáme-li Sherlocka s tímto výtvorem, je parta Whitechapelu přeci jen o poznání natvrdlejší, a namachrovanější. Ovšem v celkovém zpracování, navození správné tajuplné atmosféry, včetně vyřešení, si se slavným myslitelem mohou podat ruce. (18.02.2012)

"Congratulations, you were right. So all you've got to do now is solve the insolvable and catch the most famous killer that ever lived. Good luck." --- Musim říct, že po první sérii jsem měl docela chuť to zabalit. Co pro mě Whitechapel jakž takž udrželo nad vodou byly jízlivé prupovídky vynikajícího Philipa Davise směrem k Penry-Jonesovi (viz úvodní citace) a instinktivní tušení, že tohle všechno přece musí připravovat půdu pro něco většího. Inu... dá se to tak říct. Zatímco v první sérii si DI Chandler akorát mne spánky, v té druhé už nastupuje na scénu vyšetřování vysloveně "ve jménu OCD", a Whitechapel pro mě tímto konečně nabralo na mrazivosti i jakémsi třetím rozměru. Poněkud přeexponovaný vizuál mě sice dál rušil, ale tentokrát už jsem tam už i tu pravou atmosféru cítil. Zvláště výborně zvládnutý finiš (s02e03) a Davisovo I told you this investigation will take you to some dark places, didn't I? But you don't have to stay there! mě nakonec perfektně naladily na třetí řadu... (07.01.2015)

Těšil jsem se na obvyklou precizní britskou krimi a dostal jsem něco,co jsem vůbec nečekal,precizní britskou mysteriózní krimi s hutnou atmosférou.Perfektní téma bylo rozvedeno skvělým scénářem a postaveno na výborných hereckých výkonech,z celého schématu nešťastně vybočila 2.řada,jejíž zápletka mě zrovna nepřesvědčila,ale 3. i 4.série už zase následovaly parádní 1.řadu.Seriál jako takový má jedinou vadu,skončil.Těšil jsem se,že uvidím ještě alespoň jednu sérii,ale tvůrci se rozhodli v nejlepším přestat,takže jsem se musel s policejním oddělením,které nikdy nezatěžovalo britský soudní systém,rozloučit.Bylo opravdu zajímavé sledovat,jak řeší tajemné případy policisté,kteří měli co dělat,aby se popasovali se svými vlastními životy,DI Chandler byl skutečně Pandořinou skříňkou. (07.09.2016)