Den nezávislosti

A už je to zase tu. Vďaka vynaliezavým filmárom musí matička Zem aspoň každých päť rokov ustáť inváziu mimozemšťanov. V roku 1996 sme ale mali na mále, pretože sa do mimozemskej témy pustil aj známy megaloman Roland Emmerich. Bolo jasné, že to odnesú všetci bez výnimky, ale len Amerika bude mať tú čestnú výsadu zachrániť ľudstvo. Konkrétne programátor Jeff Goldblum, najsprávnejší americký prezident Bill Pullman a najlepší letec Will Smith, ktorého Deň nezávislosti katapultoval veľmi vysoko. (10.12.2012)

6 / 10 Hodiť tento filmu do odpadu by bolo príliš jednoduché a hlavne neprofesionálne, takže sa pripravte na moju vyčerpávajúcu etudu s názvom "Patriotizmus v priebehu vekov", pohodlne sa usaďte do kresla, zavrite oči a nechajte si predčítať : "Kde bolo tam bolo, za siedmimi horami a siedmimi dolami, bola raz jedna Amerika. Kedysi dávno ju založili kolonisti z Európy, ktorí tam prišli hľadať bohatstvo, náboženskú slobodu a plodinu, ktorá sa mala čoskoro stať základom rýchleho občerstvenia. Prvé roky neboli vôbec jednoduché - bola im zima, nemali čo jesť a do cesty sa im neustále plietli podivné červené tvory napádajúce ich rečami typu "Me Vinettou, me lovez you so much!", alebo "Me have food, me give you one!" - po takomto očividnom prejave agresie ich preto žiadny normálny človek nemôže súdiť za to, že všetkých príslušníkov tejto rasy pracne, jedného po druhom vystrieľali. Poriadok musí byť! Samozrejme, že to nebolo zo dňa na deň, ale trvalo to dlhé roky - za ten čas sa kedysi panenská príroda zmenila na nepoznanie : lesy spravili miesto pre prvé osady, prvé osady pre prvé mestečká, prvé mestečká pre prvé mestá a tie zas pre prvé veľkomestá; krištáľovo čisté rieky sa postupne zmenili na zmes zlatokopného odpadu, krvi a ohnivej whiskey a vzduch sa naplnil pušným prachom a telesným pachom. Po dobre odvedenej práci, tj. po pochovaní posledného červeného brata, sa ich zmocnili nepríjemné výčitky svedomia, no zároveň aj pocit hrdosti - hrdosti na všetko, čo vlastnými rukami dokázali. No a odvtedy ju manifestujú na každom kroku : americké vlajky, červeno-modro-biele tričká a čiapky, oslavné ódy, ohňostroje, sošky, plagáty, odznaky a filmy. A tu začína náš príbeh..." Už je vám to jasné? (04.01.2006)

// Dost možná moje první setkání s pojmem "blockbuster" a není to asi náhoda, že u toho byl zrovna Mr. Destruction itself. Ten chlapík se zkrátka nezapře, má prsty pomalu ve všem, co vybuchuje a jako malému škvrněti, zničení New Yorku, Will Smith jako akční geroj nakopávajicí xicht emzákům a Bill Pulman jako nejvíc cool americký prezident ever - to byla zkrátka příliš silná kombinace, než abych jí přežil nepoznamenaný. A díky bohu za to, protože sledovat dnes takové filmy a nebýt schopný si je "užít" naplno... můj život by byl o dost smutnější. Lituji ty, kteří tohle nezvládnou. Independence Day - 90% (07.12.2012)

Otevřeně řečeno, nepokládám se za fanouška nanejvýš svérázného režiséra Rolanda Emmericha a jeho pompézních megalomanských filmů. Téma mimozemské invaze jsme si v béčkových sci-fi filmech před Emmerichem užili nesčíselněkrát a Emmerich si zkrátka řekl, že když už nestihl natočit tu první, tak natočí aspoň tu největší mimozemskou invazi v dějinách filmu. Takže nebe zahltil tisíci gigantických, no to dá rozum, že létajících talířů, proč nevyužít klišé, které má filmový divák dokonale vstřebané v krvi. Monstrózní umělá tělesa mají desítky, ba stovky kilometrů v průměru a scénáristu ani režiséra zjevně nezatěžuje problém pohybu tak přerostlých dopravních prostředků v gravitačních polích měsíců a planet naší sluneční soustavy ani to, že se zde objeví tak říkajíc zčista jasna. Prostě kde se vzaly, tu se vzaly. Jinak je to nadstandardně patetické, vlastenecké a hrdinské. No, kdo se asi vsouká do stíhačky, aby neohroženě čelil mimozemské invazi? To dá rozum, že americký prezident. Emmerich zatím žádný skvost v rámci žánru nenatočil a Den nezávislosti není výjimkou. Celkový dojem: 40 %. (03.01.2008)

Když se svět řítí do pekla a člověk nemá co ztratit, není nad to porvat se s mimozemským sajrajtem a poslat ho do pekel dřív, než pošle do pekel on mě a mojí planetu. Asi tak nějak zareagovala postava Willa Smithe v tomto filmu a divák tak měl možnost viděl strhující biják, který byl od začátku až do konce zajímavý, napínavý a dostatečně nepředvídatelný, takže jsem u něj vydržel celou dobu, aniž bych měl vůbec čas se byť jen na chvíli nudit. Rolandu Emmerichovi zkrátka to ničení naší planety docela jde, a ani tady tomu nebylo jinak. Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně asi ani nemám tomuto filmu co vytknout, byla to katastrofická akční sci-fi záležitost na nedělní večer, která mě dokázala zaujmout. Ale i když jsem vlastně docela spokojený, přesto maximální hodnocení neudělím, a to z toho důvodu, že tohle je prostě klasická komerční záležitost, která divákovi nepřinese nic navíc, jenom ho na nějakých 140 minut zabaví, ale nepřinutí ho přemýšlet, prostě je to jen zabíječ času, který dovolí mé hlavě a mému mozku si odpočinout od reality všedního dne, a z toho důvodu nedávám plný počet, ale čtyři hvězdy jsou taky dobré. (22.09.2013)