Režie:
Scott DerricksonKamera:
Christopher NorrHudba:
Christopher YoungHrají:
Ethan Hawke, Juliet Rylance, Fred Dalton Thompson, James Ransone, Clare Foley, Michael Hall D'Addario, Victoria Leigh, Cameron Ocasio, Nicholas King (více)Obsahy(3)
Ellison, autor detektivních románů, objeví na půdě svého domu staré filmové pásy, související se záhadnými vraždami, jež se tu kdysi staly. Pátráním po vrahovi však zkříží cestu celé své rodiny s neznámou nadpřirozenou bytostí a uvrhne ji tak do obrovského nebezpečí. (oficiální text distributora)
Videa (13)
Recenze (1 716)
Typicky slabý hororový příběh ve výborně atmosférickém podání. Scott Derrikson dokazuje, že má talent na atmosférické hororové pecky jako málokdo a dokáže vytvořit lekačky i tam, kde na zbytek hollywoodských rutinérů již kašle. Ethan Hawke výborný, jen škoda že linie okolo jeho rodiny nedostala více prostoru. Závěr by tak byl ještě více mrazivější. I tak zřejmě nejlepší čistokrevný horor tohoto roku. ()
Kruh šmrncnutý 8mm. Po delší době zase zajímavý horor s pseudokriminální zápletkou. Přestože se Derrickson křečovitě drží známé hororové osnovy a vůbec ničím nepřekvapuje, daří se mu překvapivě slušně budovat atmosféru. Zde bych vyzdvihl um Christphera Younga, který se stává současnou jedničkou na poli áčkových hororových snímků. Škoda, že s blížícím se závěrem veškeré kouzlo, které tento snímek má vyprchává. Vyloženě trapných momentů je tam naštěstí jen pár, takže zase jednou koukatelná skoroduchařina. ()
To, co fungovalo už v Kruhu, Paranormal Activity a podobných aneb "home video děsí nejvíc" po stopadesáté. Zdaleka nejlepší složkou Sinistera je kakofonická skrumáž plná letmých skřeků, proseb o smrt a znepokojujících ruchů, která se při troše fantazie dá označit hudbou (soundtrack jen pro psychopaty). Postavy jí logicky nemůžou slyšet, ale pro diváka by to bez ní nebylo ani z poloviny tak intenzivní a mrazivé. Frekvence šoků (než se to trochu okouká) v první polovině je velmi nadstandardní a nepamatuju si, kdy jsem byl naposled v kině takhle nervózní a přál si, aby si postavy povídaly a proboha chodily po domě hlavně ve dne, kdy by bubáci měli spát :-) ()
Jedna rodina, jeden dom s minulosťou... a moje hnedé trenky! Príjemne nepríjemné. Najlepšou scénou filmu je paradoxne manželská hádka tesne pred finále, ale funguje to po všetkých stránkach, predovšetkým ako parádna žánrovka. Fantasticky to pracuje s divákovými očakávaniami, vodí ho za nos (od polovice som bol presvedčený, že som uhádol pointu... potom som odhalil celkom inú... a nakoniec to predsa dopadlo inak) a ako až do konca nie je isté, či to má alebo nemá (nad)prirodzené vysvetlenie. Horor roka 2012. ()
No, řeknu vám, neměl jsem po téhle návštěvě strašidelného domu klidné spaní. Pořád mi v uších hučela ta dokonalá (i když jako soundtrack asi neposlouchatelná) kakofonie zvuků a odevšad vykukoval pan Bubák. Sinister je možná další z řady o obyčejných strašidelných domech, kterých je v hororovém filmovém žánru nepočítaně (nebo to snad někdo spočítal?), ovšem ty hrátky s temnotou a ponurou plíživou atmosférou z něj dělají klenot ve svém žánru. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (24)
- Scottovi Derricksonovi vnukol námet kolega Robert Cargill, ktorý ho napísal na základe desivých snov, ktoré mal v noci, keď si pozrel film Kruh (2002). (krasomama)
- Scéna s křičícím Trevorem (Michael Hall D'Addario) lezoucím z kartonové krabice byla inspirovaná reálným zážitkem režiséra filmu Scotta Derricksona. Jeho syn míval často noční můry. Sice se neschovával do krabic, ale dokázal na svého otce vyděšeně zírat a křičet, jako by mu šlo o holý život. (pornogrind)
- Výzkumníci z britské agentury Broadband Choices nechali 50 lidí různých věkových kategorií více než 100 hodin sledovat strašidelné filmy a měřili jim přitom srdeční tep. Na základě výsledků byli následně schopní horory seřadit podle toho, jak moc diváky vyděsily. Na prvním místě se umístil právě Sinister. (ČSFD)
Reklama