Já, Mattoni

I když první díly vypadaly velice slibně, postupně úrověň upadala. Na vině byl scénář, který se příliš soustředil na jedinou postavu a nedokázal příběh propojit do více rovin. Přirovnání s Panstvím Dowton není na místě, tam šlo o rozsáhlý příběh celé rodiny a lidí, kteří je obklopovali, bylo tam spousta postav, které ze seriálu nezmizely. Pokud se někdo vytratil, na jeho místo přišel někdo jiný. Vzhledem k ústřední postavě se spíše nabízí srovnání s Panem Selfridgem, kde šlo rovněž o postavu podnikatele, ale zde byl scénář pojat mnohem barvitěji. Netuším, co tvůrce vedlo k bazírování na hlavní postavě a ošizení dalších dějových linek. Některé postavy se z děje vytrácí (služebná, paní lékarníková), jiné se vrací s velkým časovým odstupem (Rohlinek) a nemají vlastní příběh. Některé díly jsou pojaty jako osamělé epizody (Císařovna, Cesta do Londýna) aniž by měli větší dopad na další děj. Mattoni tak nenabízí pestrou kostýmní podívanou se zajímavým artefakty a životními osudy, ale zaměřují se na jednoho sebestředného podnikatele, který dosáhl úspěchu díky tomu, že prolezl kdejakou ženskou ložnici a věděl na které dveře má zaklepat. V osobním životě se také příliš nevyznamenal. David Švehlík dokázal na sebe strhnout pozornost, dosazení Jáchyma Novotného coby mladého Mattoniho byl vyložený přehmat, postrádal charisma hlavního hrdiny. Bohužel bych mu nevěřila ani nejlepšího oplatkáře ... Dobrý tah bylo obsazení Tatiany Vilhelmové a Tatjany Medvecké, oba dámy skvěle předvedly charakter madam Mattoni. Myslím si, že právě její figura mohla dostat větší prostor, protože u ní jsme mohli sledovat výrazný charakterový posun. Žel ani tato šance nebyla využita. Dalším nevyužitým potenciálem byly Mattoniho děti, které příběhem propluly spíš jako dekorace, aby každému z nich byl v dospělosti věnovaný jeden díl. Přála bych naší kinematografii další vynikající scénaristy, kterými byli v minulosti Jan Procházka, Vojtěch Jasný, Jan Otčenášek a Oldřich Daněk. Pak se snad dočkáme kvalitních historických filmů, za které se nebudeme muset ani v zahraničí stydět. (19.11.2016)

Mattoni už není. To se nedalo odolat. Ale aby se neřeklo, že tenhle komentář taky není. To si vážně někdo myslí, že mě zajímá příběh naprosto nesympatického bezskrupulolózního obchodníka ve statickém ztvárnění, s podprůměrnými dialogy a topornými herci? Proč jen tyhle pokusy natočit něco většího dopadají takhle bídně. Možná to není fér hodnotit po prvním díle, ale fakt pochybuju, že by můza tvůrce osvítila až při druhém. (03.09.2016)

Viděla jsem jednu epizodu a bohatě stačilo. Je mi jasné, proč ČT točí historické seriály, kde vystupují buď fiktivní postavy nebo již dávno mrtvé postavy. Jinak by ji neustále někdo žaloval za prznění všeho. P. S. Úplně mě dodělalo moře a západy slunce nad mořem z greenscreenu. Umělost a příšerné filtry mě neúprosně bily do očí. A to nemluvím o ztvárnění "Ameriky" pomocí kulis přístavu, polorozbořené tržnice ověšené jak o pouti a několika dobře mířených záběrů do Mattoniho pobočky a skladu. Režisér se zřejmě inspiroval knížetem Potěmkinem. (14.10.2016)

Tento seriál je zvláštní - každý díl trochu jiný a to jak obsahem, tak kvalitou (nebo lépe řečeno "koukatelností"). Nicméně poslední epizoda Hra na štěstí je sentimentální příběh nejoblíbenější Mattoniho dospívající dcery Kamilky, u které se začínají stále častěji objevovat příznaky v té době smrtelného onemocnění - tuberkulózy. Zoufalý Mattoni je rozhodnutý splnit své umírající dceři cokoliv, přesto v něm v skrytu duše hlodá stín pochybností - stává se ve své podstatě kuplířem a hraje pouze o čas, neboť smrt penězi ani jiným způsobem ošálit nelze. Mladíkovi, do kterého se jeho dcera zakoukala, tak možná nevědomky (svým počínáním) zničil život, na rozdíl od otce se mladý houslista se smrtí Mattoniho dcery nikdy nevyrovnal... (05.11.2016)

Nemůžu si pomoci, ale mně se seriál svým způsobem líbil a bavil mě. A to i přesto, že dávám pouhé 3*. Spíše si myslím, že je seriál obětí obrovského "hejtu". Jeho jediným záporem, který ale bohužel ovlivňuje ostatní jeho vlastnosti, je to, že je nedotažený. Především v oblasti scénáře a výpravy. To má i dopad na nevyváženost dílů - jak mezi nimi vzájemně, tak v průběhu sledování každého jednotlivého. Což mnohdy zamrzí, protože seriál má dobré nápady a snaží se věnovat adekvátním tématům. Například poslední díl s vlakem byl sice na jednu stranu dojemný a melancholický, ale naprosto nedotažený v oblasti objasnění chování postav. A navíc závěr tohoto dílu byl násilně přerušen a ještě násilněji, takřka paraziticky, doplněn Mattoniho pohřbem. Zkrátka obtížná volba plynulosti. Co se týče výpravy mi ani nějak nevadily zvolené lokace (např. loubené náměstí Žatce reprezentující karlsbadské náměstí a kroměřížská Květná zahrada zkombinovaná se Schönbrunnem), byť něco se opovážím nazvat extrémem (Karštejnský donjon v Karlových Varech? LOL!). Problémem bylo, že se některé lokace až příliš často neadekvátně opakovaly a mnohdy se mi zdálo, že byly relativně prázdné. Ani mi nevadilo, že se seriál zaměřil spíše na Mattoniho osobní a rodinný život, zatímco jeho podnikatelské počínání bylo odsunuto až za okraj Sudet. Vtipné je, že kritici remcající nad tímto způsobem uvádějí při komparaci díla, která jsou touto náplní takřka identická. Příklad absolutní nedotaženosti je působení oné čarodějky (k tomu mluvící občas německy, což je vzhledem ke skutečnosti, že všichni bez rozdílu národnosti jinak mluví česky, totální nonsens), která mi svou kýčovitostí připomněla WTF duchy z První republiky. Každopádně ať se děje, co se děje, seriál svoje kvality nepochybně má. Jak jsem již poznamenal, mě osobně nenudil. Dá se i ocenit kvalitní herecké složení (a ano, oba Švehlíci vedou). Líbila se mi i práce s retrospektivou a komentáře staršího Mattoniho. S hudbou to bylo obtížnější, ale dala se přežít. Každopádně jsem rád, že se i Češi snaží natáčet historické seriály, byť nedotažené. Když si vybavím kanálová "veledíla", která mohou v naší zemi spatřit světlo světa, je Já, Mattoni do jisté míry klenotem. (19.11.2016)