Oscar 2016

Tenkrát poprvé... Vďaka drahej polovičke som si prvý krát pozrel udelovanie Oscarov a hneď v celej/nezostrihanej dĺžke (aj keď až na druhý deň). Milo ma to prekvapilo a na rozdiel od mnohých mi vôbec nevadil afro-humor. Vzklíčilo vo mne semienko nápadu pozrieť si Oscara budúci rok v priamom prenose. Len to chce trochu väčšiu spoločnosť ;) (29.02.2016)

„I is here representing all of them that's been overlooked - Will Smith. Idris Elbow. And, of course, that amazing black bloke from Star Wars... Darth Vader.“ Nemusí se nám to líbit a můžeme to považovat za vrchol hollywoodského pokrytectví, ale podobně zpolitizované Oscary si doba žádá. Ochota o problémech současné americké společnosti (spíše než celého světa, jak tomu bylo loni) otevřeně mluvit na druhou stranu hlavně odváděla pozornost od neschopnosti tyto problémy řešit nad rámec toho, že o nich napíšeme dojemný song (Lady Gaga) nebo natočíme kvalitní film. Za nejnadějnější nakročení k efektivnímu prolnutí světa umění se světem politiky lze tak považovat pro mnohé nepřípustný výstup Joea Bidena, jakkoli i ten zapadal do celkového konceptu „Hollywood a liberálové sobě“ (zpestřením tak byla slova Adama McKaye, podporujícího krajně levicového Bernieho Sanderse, namířená proti kandidátce demokratů Hillary Clinton). Bohatí bílí lidé to sice z pódia v jednom kuse schytávali, ale víceméně jen v rámci přátelského škádlení a předem domluvené hry, a hlavně – slízli skoro všechnu smetanu. Kompromisní pojetí večera pro mě nejlépe vystihuje proslov prezidentky Akademie, která se kála za nedostatečnou rozmanitost v rozhodnutích stávajících akademiků, aniž by ovšem do budoucna slíbila konkrétní změnu. Chris Rock moderování každopádně ustál se ctí a jeho šlehy díky kauze #OscarsSoWhite alespoň mířily konkrétním směrem a z větší části byly tematicky sjednocené (oproti padni komu padni urážkám Rickyho Gervaise na Glóbech). Na problematiku třídních rozdílů v souladu s náplní svých stand-upů upozornil Louis C. K. a tón, v jakém se měl celý večer v ideálním případě nést (drzý, k věci, ale s velkým nadhledem), naznačil Ali G. Vyjma tradičního in memoriam žádné zdržující střihové koláže, písně spíše jen na zpestření než z povinnosti všechny představit (neboť všechny ani představeny nebyly) a nad rámec tak byly a večeru z poměrně svižného tempa ubíraly akorát medailony nominovaných filmů, zbytečné pro lidi, kteří ony filmy viděli a zároveň příliš stručné, aby něco řekly lidem, kteří je neviděli. Za mne po stránce toho, co bylo (zřejmě) předem připravené spokojenost. Kvalitu hlasování Akademie ani doprovodného komentáře a simultánního překladu živého přenosu na ČT 2 nehodnotím. (29.02.2016)

Řešit to, kdo a proč měl plešouna dostat a komu se s ním měla maximálně provést kolonoskopie nechám na jiných, od toho je zde (a nejen tady) akademie, která je plná hlav pomazaných, fundovaných a s klasicky překrásnou lebkou. Stejně jako u nás, kde rozhodují například o populární hudbě takové kapacity, jakou je bezesporu například Leona Marešová. Ano, svět se v prdel obrací. A protože my vlastníme Leonu, Rakušáci Končitu Buřtovou, tak bratři zpoza velké louže nás znovu všechny trumfli a po nepovedeném mixu zmíněných monster vyrazili (po druhé) do světa s kreaturou Rockem. Takže protivný a buzerantsky afektovaný projev ovládl půlku přenosu, druhou zabraly tělnaté adolescentní skautky, ovšem správného původu. Pláč černých celebrit, které zase ojebal bílý muž, to už byla opravdu jen trapná švestka na tak již dosti přetrapném dortíku. Příště se bude losovat pořadí, ve kterém se budou vyhlašovat výsledky, feministky si už brousí piče. A děkuji Zářícímu, že před lety tvůrcům sochy rytíře vnuknul myšlenku a nechal je mečem zakrýt jeho vyleštěný peníz. To by byl poprask! Chtělo by to rovněž kvóty a připravit pár tisíc nových kategorií. Radit například cenu největší afro, nejblběji držený kvér,… to mi nepřísluší, byl bych nazván náckem a už jen proto, že se jednalo o 88!!! Oscara se multikulti kaji. Snad i okulti. (01.03.2016)

Vyhrála zvrhlá církev. Určitě překvapení. Ale vlastně milé. Revenant je skvěle zrežírovaný a řemeslně odmakaný, ale zároveň i tak trochu prázdný. V jeho případě byly hned dvě tajenky: získá inspirující kameraman Emmanuel Lubezki třetího Oscara ve třech letech? Získá. Dostane cenu i jeden z velkých hereckých čekatelů? Ano, také DiCaprio už ji má. Ale furt se nedokážu zbavit dojmu, že zatímco ve Vlkovi z Wall Street dokonale hrál, tady se hlavně plazil a trpěl. Tak snad tenhle Oscar nebyl jen za tichou vytrvalost. Nicméně Leův proslov nebyl prázdný, jak jsme u některých jeho kolegů zvyklí, ale jeho aktivistická slova byla lehce úsměvná (beztak na předávání přiletěl nějakým soukromým tryskáčem a při bouřlivých party na lodích vylije do oceánu litry šampaňského a přes palubu jde i pár použitých prezervativů). Další tajenkou byl skladatel Ennio Morricone, ač si mnohem víc vážím jiných jeho kolegů. Také on se dočkal, čestný Oscar přeci jenom není tak úplně cenný. Naopak Sly se musel sklonit. Bohužel, ač asi byli lepší. Jinak to bylo příjemné setkání s hereckými velikány, stálicemi i vycházejícími hvězdičkami (kouzelná Švédka Alicia Vikander) s upištěným moderátorem, s úvody k nominacím psanými jak od nějakého průměrného recenzenta i se všemi těmi neduhy, se kterými se předávání roky potýká (sezení u kulatých stolů na uvolněnějších Glóbech je mnohem lepší). Pánové ve studiu (díky, veřejnoprávní televize) slušní, jen moc neprodali svůj potenciál, mohli nabídnout víc zajímavostí, lépe se na některé kategorie připravit (a méně mluvit třeba při představování hereckých výkonů). Téma „vybělených“ Oscarů jsem moc neřešil, pár fórků se na něj povedlo, Chris Rock se ale k němu vracel zbytečně často, jinak to bylo klasicky korektní a záslužné, ostatně jako filmy, které dosáhly na některou z cen (třeba Spotlight, ač oceňuji jeho nesporné kvality). Prostě ona záslužnost je mnohdy víc než filmařská oslnivost (třeba jako před lety vykalkulovaná sonda o rasové nesnášenlivosti Crash). Jinak několik božských hereček, roztomilý devítiletý Jacob Tremblay, výborný Sacha Baron Cohen i zjištění, že (ač dobře znám režiséra George Millera) na Šíleném Maxovi se po lahůdkové technické stránce podílela vlastně parta důchodců. A ano, jak jsem někde trefně četl, bojkot „příliš bílých Oscarů“ od Willa Smithe a dalších je stejné jako reptat, že olympijské finále mužské stovky je moc „černé“. A nebojte, i na homosexuály se dostalo!! (02.03.2016)

Děsí mě představa, že bych měl někdy v budoucnu vidět nominované art sračky: Dost špindírů, Steve Blowjobs, Sázka na prostatu, Rum, Bukkakeslint aj. Večer ve znamení ukřivděných černochů, ubreptaného Chrise Rocka, Fuky překládajícího jak o život a Michailidise, kterému by se po jeho nehynoucích superlativech na každou nominovanou pičovinu patrně líbilo i zfilmované hovno. Bylo to dlouhé, byl to maraton a důstojná oslava filmu. 60% (29.02.2016)