Tři mušketýři: D'Artagnan

Od doby, kdy jsem poprvé četl knižní předlohu, mi vrtalo hlavou, proč se těm skvělým šermířům říká mušketýři, ale nikdy mě to netrápilo natolik, abych po tom pátral. Dnes už díky Jiřímu Kovaříkovi vím, že je mezi mušketýrem a Královským mušketýrem velký rozdíl, který se s postupujícím časem ještě prohluboval, takže v osmnáctém století už tvořili Královští mušketýři jízdní gardu. Tím pro mě odpadla celá řada neopodstatněných připomínek, a kdyby tvůrci v ději místo křesadlových fusil použili doutnákové muškety, přihodil bych z čistého nadšení i pátou pěticípou. Takhle se ale sekli o celé století. Nevím jestli byl Alexandre Dumas hugenot, faktem ale zůstává, že kardinál Richelieu vypadá v jeho podání jako bídný skunk, zatímco ve skutečnosti byla jeho spolupráce s Ludvíkem XIII. tím nejlepším, co Francii potkalo (a celá řada hugenotů z dobytého La Rochelle mu vděčila za život). Nebývalé, právě jsem se zastal katolického kardinála... Když se odrazíme od toho, že je předloha čistou fabulací a chudák královna Anna z toho proto vyšla jako nějaká párty girl, udělali tvůrci to nejlepší, co mohli. Už jsem viděl nejedno zpracování tohoto příběhu a musím uznat, že dnešní zážitek byl pro mě tím nejlepším. D’Artagnan pro mě z této verze vyšel jako ambiciózní mladý muž, který se snažil nejen stát Královským mušketýrem, ale po celou dobu bylo jasné, že plánuje invazi do Alžíru. Výborně jsem se bavil a doufám, že se dočkám i pokračování. / Poučení: Placák z Doverských útesů asi nebude nejlepším nápadem. 4*+ (14.11.2023)

Mnohé asi bavily osudy ústředního kvarteta a všechny ty pletky a intriky, já se spíš vždy těšil, jakmile kamera zrychlí a zpozorní na všechny ty dramatické souboje, kterých teda není moc. Protože za jednotvárného krále bych život fakt nepoložil, uvěznění a záchrana Athose mě zrovna nestrhla, ambiciózního kardinála jsem nějak „nevnímal“, další postavy (kterým se kolikrát věnujeme víc než postavám samotných mušketýrů) se vyskytují tak nějak pořád s vážnou tváří. A když mluví (a mluví dost), tempo začne drhnout. Na plátně se sice pořád něco děje, ale není to extra nápadité, zábavné nebo napínavé, atmosféra je sice špinavá, ale na dřeň rozhodně nejdeme, souboje jsou fyzické i místy neurvalé, kolikrát natočené na jeden záběr, ale je jich prostě málo. Výprava je fajn, herci jsou fajn, i když Evy Green mělo být víc, nicméně na pokračování mě tvůrci úplně nenalákali. (05.08.2023)

Jsem devadesátkové televizní dítě, takže co se týče adaptací francouzské klasiky Alexandra Dumase, vyrostla jsem na americké verzi s Charliem Sheenem, Kieferem Sutherlandem a soundtrackem od Bryana Adamse. Nová francouzská verze mě uchvátila svým klasickým zpracováním, dokonalým obsazením (žádné plnění kvót a casting herců a hereček, kteří by se těžko objevili ve Francii 17. století). Rozdělení na dva díly neskutečně prospělo samotnému příběhu, protože je najednou spousta času na rozvíjení vedlejších zápletek. Film přesto ani na minutu nenudí, pořád se v něm něco děje, při některých scénách jsem ani nedýchala a u napínavého závěru (samozřejmě s cliffhangerem lákajícím na pokračování) jsem si i hezky pobrečela. Chci se jet podívat do Versailles, přečíst si knížku a konečně po letech zase nakopnout francouzštinu. Když ve vás film probudí tyhle pocity, nejde hodnotit jinak. A nemůžu se dočkat prosince a dvojky. (16.07.2023)

Na můj vkus příliš temné a povážlivě často jsem to srovnával s Yorkovými Mušketýry a na ty se to podle mě moc nechytá. Akční scény jsou fajn, Eva Green se zatím moc nestihla projevit ale chybí mě zde větší all star tým. Navíc Porthos byvá vtipálkem a tady nehodí ani jednu hlášku. 65% a uvidíme jak dopadne Dvojka. (15.12.2023)

TŘI MUŠKETÝŘI: D'ARTAGNAN jsou parádní! Oceňuji už to, jak náladou stále jestě především dobrodružnou první část úvodního dílu Dumasova monumentálního d'artagnanovského cyklu odvážně posouvají směrem k jeho pozdějším dílům, kde je mnohem víc historického pozadí, temných intrik a nejednoznačnosti hlavních postav. Takže nečekejte dobrodružný biják s věčně rozzářeným Barrayem ci Fairbanksem, je to mnohem spíš poctivé dumasovské historické drama. ___  Ve filmu jsou vynikající inscenační nápady, a to nejen hra s hloubkou prostoru či přesuny perspektiv, ale i samo pojetí (v předchozích interpretacích dominantnich) akčních scén. Skvělá je třeba v hodině filmu soubojová scéna z pohledu vyděšené královny, kdy většinu trvání potenciálně atraktivní akce vidíme jen střipkovitě skrze otevřené dveře kaple. Podobně i velká akční scéna s gardisty odpírá klasické potěšení z elegantních šermířských soubojů, když v komplexním dlouhém záběru přesouvá pozornost mezi jedinci, takže nikdy nezískáme představu o celku dění. ___ Románová osnova je navic ozvláštňována řadou nových motivů či narativních schémat, zejména když se do vyprávění vnáší detektivní motiv, klade důraz na politické spiknutí nebo se filmová osnova  neukončuje bezprostředně po odvyprávění příběhu o přívěscích. Baví mě, jak někteří (symptomaticky) nevzdělaní filmoví kritici oceňují vyprávění příběhu na dvě části, jako by šlo o inovativní krok. Příběh o přívěscích je samozřejmě celý, dvě části mělo už několik předchozích adaptací - a jako diptych už TŘI MUŠKETÝRY koncipoval i Dumas. Tak či onak,  MILADY se nemůžu dočkat. Doufám, že opět s titulky! ___  PS: Jen škoda, že ani tentokrát se Rochefort nedočkal svého očištění. :) ___ PPS: Film si zatím nejlépe hraje s tím počtem mušketýrů, hned několikrát! (09.04.2023)