Fontána

rozhodně nejnádhernější soundtrack všech dob. po projekci jsem byla dlouho mimo, ale stejně mě to nepoznamenalo tolik, jako u jiných filmů, takže sorry, za čtyři. (04.11.2007)

,,Teď mně tu máš! '' ----- Různé příběhy, různé časové linky... Jen je od sebe dělí stovky let. Fontána je film o životě, smrti a nekonečnu. Ten příběh se stromem zasazeným na hrobě je sám o sobě úžasný i když diváka asi nejvíce dojme ta soudobá linka o lékaři snažícím se najít lék pro svoji milou. Ráchel je tu opravdu krásná a křehká. Necháte-li si film zajít pořádně pod kůži, možná vás donutí zamyslet se. I my se různě honíme za chimérami a přitom nám nejen náš vlastní život, ale i život našich blízkých protéká kolem. Jak řekl tuším jeden starý Říman: ,,Čas je jak voda v řece, hleď! Co říkám už tu není !''. Jenže ono se to řekne. Upřímně být v roli lékaře a být blízko léku, sám nevím jak bych se zachoval. Překvapila mně vizuální stránka filmu, protože i dnes to na mně působilo celkem velkolepým dojmem, což teprve jak to muselo působit v tom roce ! Dávám tedy za 4 krůpěje vzácné mízy a tu pátou nedím jen proto, že mi tam nesedlo esoterično... * * * * (04.07.2018)

"'I think it's dark and it looks like rain' you said 'and the wind is blowing like it's the end of the world' you said 'and it's so cold it's like the cold if you were dead' and then you smiled for a second. // 'I think I'm old and I'm in pain' you said 'and it's all running out like it's the end of the world' you said 'and it's so cold it's like the cold if you were dead' and then you smiled for a second. // Sometimes you make me feel like I'm living at the edge of the world like I'm living at the edge of the world 'it's just the way I smile' you said." (08.03.2008)

Váhám jak moc to bylo vlastně dobrý! Rozhodně to nemá sílu Requiem, ale přesto je to film co se zaryje pod kůži! Vygradovaný závěr je sice famózní a s nádhernou hudbou, přesto působí splácaně! Nevím, asi by to chtělo vidět ještě jednou!...Kadopádně Jackman si to teď u mě vylepšil a Rachel Weisz jen potvrdila, že je jednou z největších krásek současnosti, ale i prvotřídní herečka! (20.01.2008)

Musím trvat na tom, že je to nudný laciný kýč. Až patologicky se snaží vynutit z diváků nějaké emoce, já (!) jsem však zůstal absolutně netečný.. Neustálé opakování některých scén bylo do očí bijící, nudné a nesmyslné. Přiznávám, že jsem vůbec nepochopil, co bylo smyslem tohoto filmu. Obrazová stránka se žlutou stylizací sice nebyl z nejhorších, přesto mi přišla až moc univerzálně líbivá. Nesžil jsem se s žádnou postavou, Jackam furt jen řval nebo brečel a Weisz opravdu všechno nesežeru jen proto, že má tvářičku jak panenka. Aspoň že na Burstyn se dalo koukat. A tojsem se na ten film tak těšil! Ale třeba jsem byl jen ve špatném rozpoložení a podívám se na to někdy znovu... HUDBA: Clint Mansell - další velké zklamání. Po Requiemu jsem čekal daleko víc, tohle byla jen recyklace a trapná napodobenina Glasse. Přesto hudba zůstává tím nejzajímavějším na Fontáně. (02.04.2009)

Fontána je zase jeden z filmů, které jdou hvězdičkami těžko objektivně ohodnotit. Je to vizuálně krásný film s nádhernou kamerou, skvělou hudbou, výtečnou Rachel Weisz, zajímavým námětem, povedenými romantickými a dramatickými okamžiky jdoucími ruku v ruce s dobrou režií, ale na straně druhé to byl pro mě film v mnoha místech nudný, přestože má jenom devadesát minut. Chápu, proč to tolik lidí zasáhlo do srdce, mě taky hned několik scén dostalo hlouběji do křesla, ale ve výsledku mám z filmu prazvláštní pocit. Spousta okamžiků je opravdu vrcholných, některé jsou zase extrémně kýčovité. Filozofování mi nevadilo, bylo podáno vhodně, ale zase si mohl Aronofsky odpustit tu snahu o co největší zmatek v prolínání tří dějových linií. Proč? Cítím z toho pokus o zamaskování prostoty snímku. Souhlasím s mnoha uživateli jak ve zmíněných pozitivech, tak i v negativech, ale výsledný názor z toho mám zkrátka rozporuplný. No, moje hodnocení se pohybuje někde mezi 3* a 4*, ale vzhledem k tomu, že film opravdu zdaleka nenaplnil má očekávaní, dávám nakonec 3*. Za zhlédnutí ale Fontána určitě stojí, každý si z ní něco odnese. Někdo více, něco méně. (27.02.2011)

Dotek transcendence skrz umění filmu. Hudba, Tvář, hlas, láska, Nekonečno. Děkuji Darrene. Děkuji Matthew. Děkuji Clinte. Děkuji Hugh. Děkuji Rachel. (06.10.2010)

Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že tahle nuda trvala jenom hodinu a půl. Připadalo mi to jako čyřhodinový film, v němž si režisér pomalu vyhonil svoje ego. Výstřiku této bezobsažné prázdnoty jsem zůstal ušetřen, i když pochopit to "ohromně silné sdělení" bylo snadné i v polospánku. (07.05.2009)

Příliš velké téma na příliš krátkou stopáž s příliš slabou filozofií. Aronofsky servíruje krásné obrazy s geniální hudbou a mnohé diváky zvedá ze sedaček. Jenže je to pouze působení na naši první signální. Při hlubší analýze zjistíme, že vlastně nic nezjistíme. Film je prázdný a co ho drží nad vodou, je čtení z knihy, protože to jediné jej činí zajímavým. Mnohé opakování scén mi dávalo najevo, že režisér k rozsáhlému tématu nemá už co dodat, a tak jen opakuje řečené ve snaze dosáhnout na divákovi účinku. Zahrává si se symboly, cituje Bibli, ale tím končí. Vůbec nedává ani nenabízí odpovědi na vcelku neučesané otázky. Aronofsky se žene hlavně za efektem, narozdíl od Requiem za sen neužívá otravně kulometné střihy, ale detailů je i tak dost. Zato je tu často přibližování, oddalování a snad nejvíc nadhledů v dějinách kinematografie. Samotný soundtrack dostane tělo do vyšších sfér, film nikoliv. (08.04.2007)

Můžeme se zde hodiny dohadovat o tom, jak je film strašně jednoduchý a že se snaží stavět do pozice složitého artového snímku... Povídejte si co chcete, ale nejde mu upřít, že scénář má systém, Aranofsky se bezpečně pohybuje přes staletí a divák se přitom v příběhu dokonale orientuje, používá vychytralou vizuální řeč (pohyby kamer jako samostatné výrazové prvky, propojení parael přes střihy, kostýmy, postavy...) a stačí přitom hledět i na pěknou vizuální stránku. (08.03.2007)

KINO/// Obsazení 4/10 Děj 2/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// některé pasáže filmu jsou opravdu euforicky dokonalé, snové, v závěru dokonce excelentí, navíc podbarvené překrásnou hudbou -to je ale vše co film nabídne, jinak slabé obsazení, téměř nulový děj/// Jak uvedl jeden uživatel "velké téma ještě nedělá velký film". Já doplním: Dokonalé zpracování ještě nečiní film poutavým. Opravdu jsem byl zvědav jak si režisér, kterého jsem po ohlasech začal obdivovat, poradí s tímto projektem. A to zvláště když nám servíruje takový pěkný ale nic neříkající trailer. Bohuže film nenabídne o mnoho více než tato ukázka a hlavně nenabídne něco jiného. Beru herecké výkony hlavně Hugha Jackmana, ale k čemu mi to je, když mě ani jeden z herců za svoji kariéru neoslovili. Rád bych si film pustil pouze bez obrazu, protože hudba je nádherná. Škoda, že nezazní častěji. Finální pazáž (posledních 10 min) je snad až nezapomenutelná. Jen škoda, že jsem u filmu napůl spal. Skutečnost je taková, že mě film nijak neobohatil. Nepřinesl mi nic zázračného a ve své krátké stopáži mě svými opakujicími se scénami celkem solidně uspával. Proč jen některé filmy ti kritici tak vynáší...?/// Celkem 47%/// (23.03.2007)

Opravdu zvláštní snímek, jemuž vévodí podmanivá a dokonale meditativní hudba, skvělý Jackman a Aronofskyho přebujelá fantazie. Magický obraz, místy tichý, kdy slyšíte i stromy dýchat, místy hlučný, balancuje na pomezí fantaskních výjevů vesmíru, barvitého líčení conquistadorské mise a dojemného partnerského vztahu, který končí tak náhle a tak brzy. Když nad tím tak přemýšlím, nevím, co mě vtáhlo do filmu tak, že jsem jen zíral jak husa na pekáč. Tenhle film je určen pro speciální náladu, minimálně několik let ho nechci vidět. (04.09.2007)

80% - Z filmu mám hodně rozporuplné pocity. Hugh Jackman byl vynikající, žlutočerné prostředí mi často dost lezlo na nervy (nebyl jsem sám), příběh byl sice jednoduchý, ale pěkně zpracovaný. Chvíli mi trvalo, než jsem rozšifroval všechny ty malé nápovědy, co mi během filmu prolétly před očima, abych všechno kompletně pochopil. Vlastně doufám, že jsem to pochopil... (30.09.2007)

Je velmi těžké psát cokoli o Fontáně, aniž byste se vyhnuli slovům jako "nádherné", "úchvatné" atd. Je to hlavně filmová báseń o archetypálním hledání smyslu života. Ať už si o Fontáně myslíte cokoli, rozhodně nelze popřít, že jde o nevšední film, na jaký se nezapomíná. Famózní vizuální stránka a hlavně hudba Clinta Mansella činí z Fontány umělecký klenot, jakých v současnosti moc není. (22.08.2009)

Buď tomu nerozumím, nebo je to prázdná hra na umění. (09.04.2012)

Jé, umění! (14.10.2008)

Nový mesiac vždy začínam s filmom, ktorého kvality sú už podla hodnotenia (a komentátorov mojej topky) očividne nadmerné. Jednoducho štartovať s niečim neistým nie je príliš dobrý nápad. __ Čo sa kinematografie týka, dokážem byť dosť trpezlivý človek (viz The Limits of Control a pod. experimenty), ale pri Fontáne som mal čas od času pocit, že mi príde zaujímavejšia mucha letiaca dva metre nad zemou. Následne prišla chuť na nejaké tie "lahôdky" z chladničky, návšteva toalety atď. atď - v skratke - veci, ktoré sa pri kvalitne odsýpajucom dielku nemôžu stať. __ Ak by bolo potrebné Fontánu prirovnať k nejakému filmu, ako prvý mi napadne Mr. Nobody. Ne-komplexné dielko o všetkom a pritom o ničom (nič nerozoberá do hĺbky a naopak sa snaží trhať "z každého rožku trošku"). Avšak Pán Nikto zaujme aspoň po emočnej stránke, zatiaľ čo Fontána necháva diváka väčšinu stopáže chladným (vyjma zopár "srdcervúcich scén"). __ O čo tomu Aronofskemu sakra šlo? Snaží sa prekombinovať všetky možné i nemožné žánre, ale.. snaha marná (opačný prípad - Abres los Ojos). __ Ukameňujte ma, ale najväčšie sklamanie za posledné mesiace. Na druhej strane uznávam, že Fontána môže nemálý počet diváckeho publika ohromiť, no ja medzi nich rozhodne nepatrím. __ Toč prosím filmy ako Requiem a vykašli sa na takéto... sabotáže vlastného renomé. (02.10.2010)

Láska ztvárněná jinak než v čemkoliv jiném co doposud vzniklo. Ona umírá. On je špičkový chirurg a přece jí nemůže nijak pomoci a musí se jen koukat jak postupně odchází. Tohleto navíc proloženo "milostným" románkem ze středověku mezi královnou a dobyvatelem psaným rukou jeho umírající družky. Navíc ještě v třetí časové rovině podložené meditací jeho konečného já kdesi v daleké budoucnosti na konci všeho. Aronofsky stvořil něco ojedinělého a neopakovatelného. Vizualní strankou strčí do kapsy i Tarkovského Solaris nebo Stalkera. Doporučuji jen těm co mají skutečně rádi filmy a něco si už v životě prožili. (16.03.2007)

Jedním slovem: Nádhera. "Fontána" je dokonale propracovaný film, který okouzluje nejen svou vizuální stránkou... Režisérem není nikdo jiný než geniální Darren Aronofsky. Již ve svých předchozích filmech (Pí a Requiem za sen) dokázal, že umí diváky svými snímky šokovat. A ve "Fontáně" tomu není jinak... Celý film je rozdělen do tří realit, které se mezi sebou neustále prolínají. První se odehrává roku 1500. Španělsko zmítají nepokoje a jediným způsobem jak zachovat jeho stabilitu, je najít Fontánu mládí, kterou představuje strom Života. Ten se však podle dostupných informací nachází v Jižní Americe. Proto se královna rozhodne povolat svého kapitána Thomase, který má za úkol přinést jeho mízu zpět do Španělska. Pokud to dokáže, stane se královna jeho Evou... Tento příběh je opravdu nádherný. Není to jen pastva pro oči (zlaté kostýmy, šperky, honosné paláce), ale také úžasný dobrodružný příběh o hledání něčeho nedosažitelného. Něčeho, co je mnohem složitější, než si člověk vůbec umí představit... Druhý příběh se odehrává kolem roku 2000. Tommy Creo je mladý vědec, který se snaží najít lék na rakovinu, na kterou umírá jeho milovaná žena Isabel. Vždy, když už si je téměř jist, že uspěl, tak se vše pokazí a musí začít zase od začátku... Tohle je asi nejméně originální příběh, je však velmi emotivní a dojemný a plný nepochopitelných záhad (prsten). Je to zkrátka krutá realita, která nám říká, že nad přírodou se dá jen těžko zvítězit... Poslední příběh se odehrává roku 2500. Vše je minulostí a život ve vesmíru již téměř neexistuje, neboť strom Života umírá. Poslední nadějí je vzdálená mlhovina, která má v blízké době explodovat. Pokud se bude strom v době exploze nacházet uvnitř mlhoviny, obrovská energie mu dokáže vdechnout "život". A tak se Tom - poslední z lidí - vydává na dlouhou a především šílenou cestu vesmírem v bublině, jenž strom chrání... Tento příběh je šílený. Je dokonalý, geniální, ale šílený. Sledovat osamělého Toma, který přemýšlí o životě, o smrti a o lásce je nepopsatelný. Ví, že se blíží smrt, ale nejde mu o svůj život - jde mu o zachování stromu, protože bez něj nebude nic... Hlavních rolí se zhostili Hugh Jackman a Rachel Weisz. Nikdy jsem Hugha neviděla hrát tak přesvědčivě, jako tady. Jeho postava je velmi složitá a myslím si, že ji zahrál fenomenálně, za což mu tímto skládám hlubokou poklonu. Rachel je zde taktéž skvělá, má však o poznání méně prostoru. Pokud bych měla hovořit o hudbě, je dokonalá, stejně jako kamera a bůh ví, co ještě. Celý film je originalita sama. Odkapává z každé minuty a vytváří tak nezapomenutelný divácký zážitek. O tom svědčí už jen ta hra s časem, s "minulými" životy a s relativitou... Začátek filmu probíhá klidně, později dochází k dramatizaci a vše se začíná vyjasňovat až v posledních několika minutách. Konec je pak doslova fenomenální a doteď vlastně pořádně nevím, na čem jsem. "WHAT IF YOU COULD LIVE FOREVER?" (12.01.2008)

Ne, opravdu to není geniální filosofické dílo odhalující podstatu samotného bytí, je to jen film s poměrně jednoduchým příběhem a žádný výrazný myšlenkový přesah v něm nevidím, hlavní idea je na to příliš prostinká. To z něj ale ještě nedělá film vyloženě špatný a tím opravdu není - na to jsou jeho audiovizuální kvality příliš nezpochybnitelné a některé scény příliš silné. Problém je ale scénář a nepříliš dobře zvládnuté vyprávění příběhu ve třech časových rovinnách zároveň. Zatímco jsem tedy, i přes trošku toporné herce, s napětím hltal vývoj děje v současnosti a rád občas nechal své myšlenky odplout do nezměrných dálek kosmu k nádheře a klidu budoucnosti, část středověká je mnohem horší a působila na mě velmi rušivě. Její propojení s ostatními liniemi je tenké jako nitka a myslím si že je ve filmu takřka zbytečná, film by se bez její většiny klidně obešel a byl by mnohem lepší - hlavně její konec si autoři opravdu mohli odpustit, při pohledu na Alien-rostlinky jsem nevěřil vlastním očím a upřímě mě to rozesmálo. Je to opravdu škoda protože samotný závěr filmu je i přes jistou schematičnost úchvatný a hlavně díky němu jsem nakonec z filmu odcházel s pozitivními pocity. Trochu se mi tu nabízí srovnání s předchozím filmem Arronofského - Requiem za sen, který také pod dokonalou slupkou neskrývá příliš mnoho chutného obsahu, ale Fontána i přes mnohé chyby nabízí alespoň nějaký prostor pro zamyšlení a interpretaci filmu, a také obrazové hrátky a výrazné hudební motivy se v ní nestanou tak otravně repetivní. K Fontáně se určitě ještě někdy vrátím, ale nemohu ji ohodnotit lépe než jako velmi dobrých 6/10 (30.03.2007)