Oněgin

Kdyby to jen nebyla taková nuda! Taťána chodí lesem, Taťána bloudí plesem, Taťána jde travinami. Vášně tu nezbylo ani co by se za nehet vešlo. Takhle zfilmovaný Oněgin působí sterilně, bez chuti, bez zápachu. Neopětovaná láska, zakázané vyznání, osudový souboj, léta odloučení, vzplanutí pohaslé jiskry - jakoby vše bylo zobrazeno Oněginovýma věčně znuděnýma očima. ____ Předloha je těžká klasika, výprava je opulentní (se zásadní výhradou, že zrovna nemuseli mít v každé místnosti a v každém domě opadanou omítku - snad si ruská šlechta mohla dovolit občas vymalovat.), kamera snaživě snímá malebné obrázky - a ono nic. Emoční index zůstává na nule. /1. 12. 14./ (01.12.2014)

Život plynie ako by sám, ale z času na čas prídeme pred križovatku, kde naše rozhodnutie sakramentsky zmení náš život. Hovorím im osudové. Pár som ich už zažil. Nie vždy si uvedomujeme, že momentálne pred takou osudovou stojíme, a tak bez väčšieho premýšľania konáme...Liv mi doteraz žily netrhala, ale tu je neobyčajne šarmantná a príťažlivá, k tomu parádna kamera a hudba. (18.01.2010)

Trochu toho optimismu uberu. Hezky natočené, ale nic tady není tak výrazné, abych to označil naprůměrné. Filmové adaptace komplikovaných literárních děl jsou tvrdým oříškem a ani v tomto případě se ho tvůrcům nepodařilo tak úplně rozlousknout. Vizuální stránka je působivá (souboj na mlhavém jezeře), ale děj je až příliš zploštělý: zejména bolestivá a hluboká láska Taťány k Oněginovi, v knize detailně vylíčená, se tu omezuje vlastně jen na pohledy. Nevidíte city a emoce, jen herce Také vzplanutí Evženových citů je dost překotné a závěr působí uspěchaně. Kouzlo, kterým kdysi omámil Leanův Doktor Živágo, Oněgin bohužel nemá. (19.09.2005)

".... proč jenom, proč jste přišel k nám? Já v žalu opuštěné vsi té, bych neznala vás, jak vás znám, ba ani žal, jejž pochopíte." Tenhle příběh pohříchu je tak jednoduchý - dvě poněkud nesesynchronizované lásky, okořeněné smrtí jednoho naivního idealisty. Pro film, který nemá nádherné Puškinovy verše a nemá ani snad ještě nádhernější hudbu Čajkovského je to značně limitující. Ale film má jinou zbraň - obraz a s tím je tady kouzleno dostatečně, aby se divák nenudil. Kupodivu herecké výkony bych až tak nevyzdvihla, Liv byla krásná a Ralph charizmatický jako vždy, ostatní postavy kromě Lenského nevýrazné. (20.04.2011)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)