Nenávist

Ďalší vynikajúci horor z Japonska. Priznávam, že mi pripadal ako variácia Ringu, ale narozdiel od Ringu, kde bolo zopár napínavých scien, Ju-on nenechá vydýchnuť od začiatku do konca. Vrcholne pôsobivé scény sú najmä s matkou (pripomína Sadako, ale ten akustický prejav je strašidelnejší), ale ani ostatné lakačky nezaostávajú. Som rád, že som ho nepozeral sám a že mám havina, ktorý nemá rád mačky. (06.02.2005)

Tak tenhle film pravem nese oznaceni horor. Od zacatku do konce silene husta atmosfera (navic si vse vystaci bez gore efektu nebo podobnejch veci), podporena opravdu vynikajicima a mrazivejma zvukama a misty hudbou. A nektere lekacky a sceny byli fakt tak silny az z nich mrazilo. Ale abych jen nechvalil, tak i kdyz je scenar vcelku promakanej, je to porad o tom samem tj. nekomu se zjevujou bily lidi a hlavne kluk (misty pusobi ty "duchove" trochu komicky). Na jednu stranu je dobre, ze se cely film nevenoval jen jedne osobe, ale jsou tu videt osudy vic lidi, jenze zase na druhou stranu misty sem se v deji a hlavne v casove posloupnosti ztracel a taky jsem misty nevedel kdo je kdo, protoze jsou si japonci dost podobny. Navic to je takove bez zacatku a bez konce, rozhodne bych chtel videt druhej dil. Takle hustej horor jsem uz dlouho nevidel, takze slabsich 5*. Bacha na cerne kocky. (03.09.2005)

Tak jestli toto je horor, tak já jsem pan Tau. Nejenže zde není žádná lekačka, není tu ani hutná atmosféra a hudba, která naznačuje, že bychom se měli bát je také špatně vybraná. Co jsem hlavně viděl, byl mega bordel v jednom domě a kluka, který tam být neměl (sakra moc se bojím, hlavně toho bordelu). Já mám horory celkem rád, ale tahle šílenost o mě ani nezavadila a nedoporučuji. (28.03.2020)

Začátek filmu se sice nese v dosti nudném duchu, ale po dvaceti minutách se rozjede opravdu brilantní jízda, kterou jsem si užil až do konce. Snímek je rozdělený do několika samostatných částí, ve kterých máme šanci sledovat jednotlivé příběhy všech důležitých postav. Všechny však spojuje kletba domu, která nemá s nikým slitování a svou nenávistí si pohrává s osudy všech zúčastněných. Velikým přínosem k navození parádní atmosféry se stal hudební doprovod, který měl na svědomí Satou Shirou, jenž spolupracoval rovněž i na druhém díle (remaku Ju-on 2). Právě zvuky a doprovodná melodie jsou opravdovým lahodným bonbónkem tohoto snímku. Ledas kdo si u toho i ucvrnkne strachem. Samozřejmě nesmím opomenout ani na práci hlavního kameramana Kikumury Tokushoua, jenž dokázal vždy divákovi nabídnout přesně to co bylo v danou chvíli potřeba. Perfektní prostorové snímání i smysl pro jednotlivé detaily je k vidění téměř po celou dobu filmu. Co je však všeobecně považováno za nejlepší prvek filmu, když téměř vše je skoro dokonalé? Všeobecně jsou jimi označovány speciální efekty a děsivé scény při nichž se objevují Toshio a Kayako. Oba se dokáží objevit naprosto všude a jejich přítomnost a náhlý příchod na scénu nikdy předem neodhadnete. Tyto lekací scény jsou opravdovým luxusem a zbožím k nezaplacení. Tento film je zdárným příkladem toho, že ne vždy musí být remake horší než originál. Naopak patří mezi nejlepší asijské filmy, které jsem kdy viděl a vždycky po něm šáhnu rád znovu. Kdyby nebyla úvodní dvacetiminutovka tak nudná, tak bych mu dal rovnou stovku. Takhle půjdu o deset procent dolů, ale to neznamená že by si jí nezasloužil. 9/10 (22.06.2010)

Nenávist je jedním z mála hororů, při jejichž sledování mi opravdu běhal mráz po zádech. Atmosféra snímku je neopakovatelná, a to z nemalé části díky hudbě. Nejděsivější je to, co pořádně nevidíme a jen to tušíme někde ve tmě nebo za sebou. Přesně takovýhle pocity jsem měl při četbě Kruhu od Kodži Suzukiho. Načasování lekaček ve filmu funguje výborně. Bobky jsem z něj ale neměl a po nocích, cestou potmě na záchod, na mě za rohem nečíhala Sadako jako po shlédnutí remaku Kruhu. A to jsem oba filmy dokoukal k ránu sám za naprostý tmy. Každopádně jde o neopakovatelnej zážitek. (18.12.2009)