Režie:
Takaši ŠimizuScénář:
Takaši ŠimizuKamera:
Tokušó KikumuraHudba:
Širo SatóHrají:
Megumi Okina, Misaki Itó, Misa Uehara, Jui Ičikawa, Daisuke Honda, Jódži Tanaka, Kandži Cuda, Júja Ózeki, Takako Fudži, Hirojuki Jokó, Miho FudžimaObsahy(1)
Dobrovolná sociální asistentka Rika Nishina (Megumi Okina) je požádána, aby přišla zkontrolovat jednu starší paní do jednoho domu, ve kterém se kdysi stalo něco strašného. Rika se tak zkříží s místní tajemnou kletbou nenávisti a musí přijít na to, co je ta kletba zač. (HanzoBureshi)
Videa (1)
Recenze (208)
Silné očakávania ma ako priaznivca horrorového žánru naozaj navnadili na nezabudnuteľný zážitok, keďže tento film mnohí označujú za kult svojho žánru. Musím sa však priznať, že práve ten okamih predtým, než film začal, bol oveľa desivejší (tma, ticho, polnoc) ako čokoľvek v tomto filme. Ak chcem byť veľkorysý, musím povedať, že niektoré pokusy vydesiť publikum sú doslova priemerné. Tvorcovia sa snažia, ale je smutné, že počas celého filmu som nemal zimomriavky. Niekedy nedostatok logiky v hororovom filme môže fungovať v jeho prínos, v tomto prípade bohužiaľ tak nie je. Mám rád ázijské horory všeobecne, ale po tomto filme si naozaj nechám zájsť chuť. 55%. ()
Po 18 rokoch od vzniku filmu mi už pripadá, že tento štýl strašidelného rozprávania je už trochu out a podobným spôsobom budované napätie, končiace vždy pohľadom na ducha s patričným zvukovým doprovodom skrátka už nefunguje tak, ako keď sme toho ešte neboli prejedení. Chlapec s nabielo namaľovanou tvárou ma vystrašiť nedokázal a mal som občas pri ňom pocit, že sledujem Scary movie. A keď sme pri tejto sérii, tak osobne už po trojke a štvorke nedokážem brať japonské horory z prelomu storočia až tak smrteľne vážne. Scenár je ale vymyslený dobre, rozdelenie do kapitol a prekvapenie na záver duchársku báchorku oživili, len som mal v tých postavách predsa len trochu bordel. ()
Čistokrvný duchársky horor v najlepšej japonskej tradícii, pri ktorom tuhne krv v žilách. Príbeh, v ktorom pravdu o záhadnej vražde, ktorá spustila kolobeh úmrtí a zmiznutí hľadá divák sám. Forma zdanlivo oddelených príbehov je výborná a Shimizu schválne ich nechronologickým usporiadaním vyvoláva chaos a necháva zmäteného diváka tápať, pričom záverečný twist je príslovečnou čerešničkou na torte. Ľahký nábeh na 5*. Film som videl po polnoci a nevedel som po ňom zaspať. 80% ()
Nenávist je jedním z mála hororů, při jejichž sledování mi opravdu běhal mráz po zádech. Atmosféra snímku je neopakovatelná, a to z nemalé části díky hudbě. Nejděsivější je to, co pořádně nevidíme a jen to tušíme někde ve tmě nebo za sebou. Přesně takovýhle pocity jsem měl při četbě Kruhu od Kodži Suzukiho. Načasování lekaček ve filmu funguje výborně. Bobky jsem z něj ale neměl a po nocích, cestou potmě na záchod, na mě za rohem nečíhala Sadako jako po shlédnutí remaku Kruhu. A to jsem oba filmy dokoukal k ránu sám za naprostý tmy. Každopádně jde o neopakovatelnej zážitek. ()
"Jsem z toho jelen, šikmooký... pletu si postavy, hlavně holky. Barákem tápu, v obětech hokej, máloco chápu - neřeš, jen koukej!" Odborné zhodnocení filmu: japonské prase aby se v tom vyznalo! Jako by nestačilo, že pro běžného českého jinocha, např. mě, všechny mladé japonky vypadají stejně, ke všemu se mi mátožily zašmodrchaným scénářem. Nějak jsem se v tom ztrácel. Chvílemi přímo dezorientovaný, jak gynekolog před stonožkou. Co je co a kde to je, kdo je kdo, kdy je kdy, kdy kdo je a kdy kdo už není... Uf. Při druhém zhlédnutí jsem si aspoň přejmenoval postavy, kvůli lepší orientaci v ději. Tokunagovi: rodinka s letargickou tchýní (babka mimoň, všechno má na háku, i duchy), Hirohaši: sociální manager, Rika: Ochotná sociální dobrovolnice, Marika: šik úča, Kazumi: švagrová Hitomi, Hitomi: dcera letargické báby, Katsuja: manžel Kazumi, Izumi: střídavě malá i velká (to jsem nepobral), chlapeček Toshio: sinavý vykuk, jeho táta: žárlivý řezník, jeho maminka: rozkrájená, bývalý detektiv, otec malévelké: divnej fízl, kamarádky malévelké: 3 fuč, tři japonečky missing (nevyužitý potenciál), detektiv 1 a detektiv 2: neschopní, dezorientovaní ve scénáři stejně jako já. Teď se znovu pokusím vyznat v ději. Kapitola {1}. Na příkaz managera Ochotná ochotně zaskakuje místo zmizelého (?) pečovatele. Příjde k Tokunagovým, v baráku bordel jako v tanku. Zkouší mluvit na letargickou tchýni, ta nekomunikuje. Ochotná jí myje záda a uklízí mrdník. Ze skříně na ni vykoukne černá kočka a sinavý vykuk. Ochotná se nelekne, jen diví. Ptá se na kluka letargické tchýně, ta nekomunikuje. Na záznamník volá Hitomi a chce Kazumi. Letargická tchýně si brblá pro sebe, že "jim to říkala", nevíme komu a co. Kapitola {2} předchází kapitole 1. Švagrová mluví na letargickou tchýni, ta nekomunikuje. Sinavý vykuk si hraje s černou kočkou, švagrová se z toho zvencne. Manžel se vrátí z práce, sinavý vykuk vykoukne i na něj, divoce zamňouká a je vymalováno. Příjde dcera, mluví na letargickou, ta nekomunikuje. Dcera kuchtí oběd, manžel táhne mrtvolu do podkroví. {3} Dcera telefonuje, nechává na záznamníku vzkaz z kapitoly 1 (POZOR! Všechny kapitoly se mezi sebou i uvnitř sebe časově prolínají, fakt děsnej čurbes...). V práci jim na WC straší černý duch, sežere sekuriťáka. Dcera se zachová "logicky", čili uteče z práce domů, vytáhne telefon ze zástrčky a schová se pod peřinu :-)). Ale sinavý vykuk je hravý a už pod peřinou číhá! {4} Sociální manager jde zkontrolovat Ochotnou. Mluví na letargickou tchýni, ta nekomunikuje, tentokrát má ale důvod, protože je už tuhá. Ochotná taky nekomunikuje, je letargická. Detektivové 1 a 2 už na scéně, našli v podkroví oba mrtvé manžele. Ochotná převezena do nemocnice, navštívila ji šikúča a detektiv 1 s info o sinavém vykukovi, že je už 5 let mrtev. Divnej fízl a jeho malávelká (tentokrát malá) jsou v parku, detektiv 2 ho žádá o pomoc s případem. Sociální manager mrtev, nacpaný do regálu pod kuchyňskou linkou, nevíme u koho a proč. Divnej fízl na fízlárně zkoukne video jak černý duch zabil sekuriťáka, hrábne mu. Ochotná doma v posteli, navštíví ji sinavý vykuk s rozkrájenou. Dva duchy naráz už Ochotná moc nedává. Divnej fízl čapne kanystry benzínu a jde si hrát na pyromana. V baráku potká 3fuč a svou malouvelkou (dopoledne malou, tentokrát velkou). Zmatení jsme všichni tři, oni dva natolik, že ani nezabučí na pozdrav a dělají, jako by ten druhý byl (vz)duch. 3fuč dívenky, děsně šik v sukýnkách školních uniforem, dráždí mé chlípné očekávání, bohužel zmizí ze záběru, jen zaječí a místo nich se vyplazí rozkrájená. Mlsně vykulí oči na detektivy 1 a 2 a tím je nadobro vymaže ze scénáře, bez jakékoli další zmínky, takže v příběhu už nemá kdo pomáhat a chránit. Divnej fízl vezme roha. {5} Kapitola o malévelké. Holčina mi v tom dělá čím dál větší bordel, například tím, že chybí na školních fotkách. Dále, na plakátech po městě už visí 3 japonečky missing, neb 3fuč ukecaly malouvelkou k tajné návštěvě strašidelného baráku (když už mi neukážou bobříky, aspoň loví bobříka odvahy). Malávelká, tentokrát velká, je doma (v rámečku fotka otce, divného fízla), její divná máma (vypadá jak letargická tchýně za mlada, uf) poslouchá z rádia, že v baráku právě našli tuhou Ochotnou. Malávelká kvalitně zatemňuje okna, polepí je novinami, prý aby na ni 3 fuč furt nečuměly. Svěří se kámoškám, že byla v baráku (prý už zapomněla ve kterém, taky dobrý) s 3 fuč, než zmizely. Kámošky odcházejí zmatené a dorazí je (mě taky) divná máma sdělením, že divnej fízl je už pár let po smrti a taky zatemňoval okna. Malévelké se zjeví mrtvý otec, pak 3fuč, taky mrtvé. Ona zacouvá do skříně a tam ji čapne rozkrájená. Šlus. {6} Ochotná telefonuje šikúče. Dědek na kriplkáře dělá KUKUČ... KUKUČ. Ne na ni, ale na sinavého vykuka. Ochotná odstaví kriplkáru i s plesnivým kukučem a jde se osprchovat, přitom ji ošmatlává pracka. V kavárně jí šikúča vykládá o divném záškolákovi, sinavý vykuk pod stolkem tahá Ochotnou za nohu. Doma se Ochotné přemnožily černé kočky. Šikúča jde navštívit dům sinavého vykuka, Ochotná ji běžela zachránit. Samozřejmě přišla pozdě. Tak aspoň začala dělat KUKUČ, čimž se skamarádila s plazící se rozkrájenou. Žárlivý řezník se nakrknul a zakroutil Ochotné krkem, tím konečně ukončil její i moje trápení. Uf. () (méně) (více)