Pevnost Boyard
Fort Boyard
Pevnosť Boyard
Scénář:
Claire BarréHudba:
Paul KoulakÚčinkují:
Olivier Minne (moderátor), Jean-Pierre Castaldi (moderátor), Sophie Davant (moderátor), Patrice Laffont (moderátor), Tomer Sisley, André Bouchet (více)Obsahy(1)
Tuto původně francouzskou televizní hru, založil spisovatel Jacques Antoine (on sám je tvůrcem 150 různých show), jež získala celosvětově mnoho úspěchů a to i díky vytvoření mnoha mutací, ale hlavně díky záměru, že zakládaná družstva věnují výhru zpravidla na dobročinné účely. Samotná hra existuje přes dvacet let a odehrává se ve skutečné historické stejnojmenné pevnosti Boyard, která se nachází mezi ostrovy Aix a Oleron u západního pobřeží Francie. Samotná soutěž tvoří hned několik kategorií, které se v průběhu let mění. Ale základní tři části těchto kategorií zůstavají. Jedná se o bojování o klíče, bojování o indicie a v neposlední řadě pak o dobývání zlatého pokladu, tvořící zlaté mince -boyardy. V samotné hře, šestičlený tým zdolává fyzicky i psychicky náročné disciplíny (jako je: bungee-jumping, kluzká horolezecká šikmá stěna, skleněné rourové bludiště, či hledání klíče v neprůhledných nádobách, plné nejrůznější havěti či neznámého nánosu), což je opravdovou výzvou. Disciplíny se konají za zavřenými dveřmi v místnostech po celé pevnosti, kde je vždy jiný obtížný úkol, za účelem získání sedmi klíču a tak následného odemčení brány na nádvoří pevnosti, vedoucí ke klecovému trezoru. Trezor navíc hlídají rozdovádění tygři. (Výjímkou byl pouze rok 1990, kde tým musel získat až 18 klíčů.) Pro každý test obvykle jeden až dva kandidáti vstoupí do místnosti, kde mají omezený čas na získání klíče jakožto odměnu. Čas (přibližně 2-3 minuty, v závislosti na hře) se vždy počítá na přesýpacích hodinách u každé místnosti, obsahující modrou tekutinu a ostražitě jej na monitoru střeží, čtyři ze zbytku družstva, přičemž šestý z týmu se připravuje na jiný úkol. Jakmile se stane, že soutěžící vyčerpá daný čas k získání klíče, musí urychleně opustit místnost, jinak je v místnosti uvězněn a následně odveden do cely, do které ho strčí Kebule ve sklepních prostorách pevnosti. Poté se tým rozeběhne a připojí ke svému již připravenému kolegovi, aby i on mohl vstoupit a bojovat v časovém limitu o klíč. Takto se členové týmu střídají, až do získání posledního klíče v základním časovém horizontu pětačtyřiceti minut. Tým doprovazí usměvavý Pačes a Paklíč, který vybojované klíče i indicie shromažďuje. Klíč také může získat jeden ze soutěžících, po vyslechnutí a následném správném zodpovězení hádanky, nahoře ve věži, kterou mu předloží otec Fura. Při špatné odpovědi, Fura klíč vyhodí z okna do moře, kde jej pracně musí vylovit jiný z týmu často kapitán družstva. Setkáme se také v případě vysvobozování s panem Krysařem, který zajatým soutěžícím nabídne na výběr, buďto černou anebo bílou krysu, která se po umístění do středu v krysím bludišti, musí dostat do otvoru s červeným či černým označením, podle toho, jak uvězněný soutěžící vybere. Poté jej případně Kebule, může pustit z vězení a soutěžící se mohou utkat v druhé neméně těžké části, totiž hledání indicií. Při hledání indicíí se čas měří již jen stopkami a to až do konce stanoveného času celé soutěže. O několik let později, ještě přibyla další kategorie, kde se soutěžící po nalezení plného počtu klíčů, sestupují do nejnižší temné místnosti v pevnosti, kde se promění na tzv. 'lovce času' a jednotlivě se po jednom utkávájí u připraveného stolku a snaží vyhrát nad 'velmistry boyardu' pro získání co největšího času v pokladnici. Pokud si soutěžící v předposlední části, při hledání indicíí jsou jistí, že dokáží sestavit tzv. 'Finální slovo' dostaví se na náměstí před odemčenou nikoliv otevřenou bránu vedoucí k trezoru a zazvoní na kovový zvon. V tom okamžiku Felindra jinak zvaná 'tygří žena' zažene tygry do klece a brána se otevře. Poté se soutěžící rozmístí a stoupnou si jednotlivě na písmenovou šachovnici, na všechna potřebná písmena finálního slova (na zbytek potřebných písmen se umisťují dělové koule), čímž slovo tzv. vytočí. Pak již jen zazní od průvodce celého pořadu: Felindro, otoč tygří hlavou! A je-li finálové slovo správné, soutěžící nabírájí v klecovém trezoru maximální počet boyardů a vynáší je ven, dokud se brána nezačne pomalu zavírat. V případě, že není dostatek indicíí na uhodnutí finálního slova a blíží se konec celé soutěže, nastává tzv. obětování se soutěžících. Strčí ruku do tlamy v podobě hlavy tygří sochy a v ní je uvězněn. Vytáhne jen spoutanou ruku a předá indicii k doplnění hádanky, sám se tak nebude podílet na nošení boyardů. Obětování se, nastává taktéž i v případě nedostatků nashromážděných klíčů v první části hry, tito hráči jsou uvězněni v kobce do konce celé hry. (CANNIBAL)
(více)Recenze (409)
Skvěle situovaná a zajímavá hra plná těžkých úkolů na fyzičku a složitých hlavolamů. Tím, že má hra jedno prostředí a nápad ale postupně na zajímavosti ztratila. Přesto je tato soutěž neopakovatelná a jedinečná. 85% = 4/5 ()
Jedna z nejlepších soutěží, na kterou jsem koukal v dětství. Rozmanitost úkolů a soutěží. Nezapomenutelná znělka. :-) ()
Výborná akční a dobrodružná, dnes by se patrně říkalo "reality" soutěž. Družstvo se prbíjí nástrahami pevnosti silou i chytrostí a k vysněnému dešti zlaťáků jim pomáhají indicie za úspěšné úkoly. Zatím ničím nedostiženo. Trochu se mi po Paklíčovi a Otci Furatovi stýská... (PS: Údajně má práva nyní v držení TV Nova, ale to by se nováci museli přestat dívat na ty h-v-a, jinak se nějakých těch dílů asi nedočkáme.) [1O/1O] ()
spomínam na prcka Paklíča, bol zlatý keď behal s tou klúčenkou ! ()
U této souteže jsem se bavil jako malý kluk, je vlastně stejně stará jako já :) ()
Lepší bylo Po stopách Xapatanu, ale otec Fura ušel! ()
Výborná, zajímavá, kultovní soutěž která byla ve své době naprostým hitem... Otec Furo je dodnes nezapomenutelnou postavou této soutěže, ostatně i trpaslík Paklíč je nezapomenutelný. 4z5 ()
Škoda, že táto súťaž už nie je na našich televíznych obrazovkách. Ako menší som to pozeral neustále, keď sa dalo a vždy som sa tešil, keď nasledovala nová časť :-) 3* ()
Parádní znělka, parádní pevnost, docela zajímává soutěžní náplň a na závěr moudrost otce Fura. Dneska je už podobných soutěžních pořadů plno (Fear factor, Ninja warrior), ale tenhle pro mě zůstává společně s Takešiho hradem jasnou jedničkou. ()
Zábavná soutěž na úrovni Faktoru strachu. ()
Každej v poslední době zase zaslechl tu znělku (ať už v bedně, nebo v podobě nějakýho plesnivýho remixu v rádiu) a spousta z těch lidí (včetně mě) dostala chuť se na to zase podívat. A ejhle! Oni to zrovna reprízujou v telce, bezva! Nebylo to sice takový zklamání jako podívat se po 20 letech na Hry bez hranic, ale...No, na druhou stranu některý věci v Pevnosti Boyard za to pořád stojí! "Felindro, otoč tygří hlavou!" (70%) ()
Soutěž zaměřená na fyzickou zdatnost, překonání strachu a zapojení mozkových závitů, navíc se sympatickými moderátory a v kouzelném prostředí. ()
Skvělá dobrodružná soutěž, jako dítě mi šla hlava kolem. Ale ty místnosti s hadama? Nevermore!!! ()
Platí, že by komentující uživatelé ČSFD neměli psát výrazy jako "nejlepší" apod. v popisu snímku. Já udělám za svou osobu výjimku z pravidla a osobně tvrdím, že tohle je nejlepší televizní soutěž minimálně z valné většiny, které kdy u nás byly vysílány (a nejen u nás). Důvod? Dokonale po leta promyšlený soutěžní systém (místnosti s úkolama, indície, později Velmistři..), zapeklité úkoly, které jednak vyžadovaly fyzickou zdatnost, jinak úkoly, jejichž koncept byl překonání strachu nebo logické hříčky. Široká různorodost všech úkolů, napínavost děje, tresty (cely, vězni) a nakonec, zda-li vůbec soutěžící vyhrají nebo ne. Díly denní / noční, v novějších verzích můžeme vidět obojetný prolnutí v jednom díle (den, noc, ráno následně) nebo širší využití prostorů, které kdy dřív v původních řádách nikdy nebyly použity. Do toho všeho magnificentní hudba Paula Koulaka, jehož dílo dodává soutěži teprve finální říz a bez níž bychom si ji ani nedovedli představit (mimo to, vyšel oficiální OST, bohužel obsahuje jen zlomek toho, co věrní fanoušci znají, ale jak se říká, lépe alespoň něco než nic :)) Paklíč, Pačes, moderátoři, otec Fura, Velmistři, legendární Felindra (jejíž jméno je tuším Monika) neúnovně otáčející tygří hlavou , mistři vázání a speciálních efektů, mistři a ošetrovatelé zvířat, room designeři atd. atd., každý odvedl kus vynikající práce, jejíž výsledek byl/je to, co vidíme. Nehledě na jedno z prvotních využítí kamerového jeřábu, bez něhož by jen horko těžko šla většina působivých záběru ztvárnit. Pro ostatní, píšete spíš z nostalgie a v minulém čase, ale ne každý ví, že Fort Boyard pokračuje prakticky neustále do dneška (pozn. komentář píšu 17.8.08 a poslední díl co jsem viděl je starý pár měsíců). Není to sice už úplně ono, jak většina z Vás asi pamatuje, nicméně pořád to má něco (něco více!) do sebe. Za sebe - legendární dílo, které už 18 let neúnavně poutá lidi k obrazovám a odůvodněně - 100 procent. ()
na Pevnosti Boyard a na Hrách bez hranic sem vyrostla a obou se zúčastnit, toť mým stálým životním snem:) ()
perfektná súťaž,ktorú som úplne milovala (najviac samozrejme diel s brianom joubertom =) ) ()
Vynikající soutěž! Jen škoda že už se nevysílá. ()
Sobotní odpoledne = Pevnost Boyard. Geniální nápad francouzských tvůrcu! Hodně různorodých a zajímavých disciplín, které musely snad každeho zaujmout a bavit. Někdy si jen tak pro zavzpomínáni pustím znělku z tohoto pořadu. :) Paklíč a Pačes forever. ()
Stačí úvodní znělka a mám skoro husí kůži. Geniální francouzská soutěž, které nechybí prakticky nic. nestačí být pouze fyzicky disponovaný tým, ale potřebujete i pár mozkoven aby Vás dotlačili k vytouženým mincím na závěr. 90% - 5***** ()
Pevnost Boyard vždy patřila mezi moje oblíbené televizní programy. Hnedka na začátku to nakopne znělka, která svou melodií doslova vybízí k prohlídce této překrásné pevnosti. A hle máme tu Paklíče, kterej se svazkem klíčů legračně pobíhá mezi zdmi bývalého žaláře. Ze shora to všecko šéfuje neoblomný otec Fura, který každý díl vysloví nějakou tu perličku. Pokáždé sem držel palce všem zúčastněným a poháněl je kupředu, né vždy se jim podařilo odnést pořádný obnos (někdy zlaťáky padaly pouze chviličku nebo vůbec), ale i tak má každý ze soutěžících na co vzpomínat. Zde, narozdíl od Xapatanu, bylo bezva, že se v každém dílu objevovaly jiné komnaty, čili to nebylo pořád na stejný brdo. Bylo toho opravdu hodně, co toho tato soutěž nabízela... Bohužel musím používat minulý čas. Rád bych se na nějaký ten dílek podíval i teď po letech, leč Boyard už nesplňuje současná kritéria pro průměrného televizního diváka, kterými jsou - stupidita, kýčovitost, shitovost a ordinacovitost v růžovost zahradost :o) Sorrry Mirrroslave :o))) ()