Griffin a Phoenixová

Ona miluje ji – ona miluje jeho. On má nevyléčitelnou nemoc – ona má nevyléčitelnou nemoc. Jemu nezbývá příliš času – jí nezbývá příliš času. Řekli by jste, doják jak kráva - žena uroní slzu, chlap se bude nudit. Omyl, autoři přistupují k tématu po špičkách a nenásilně krouží okolo – až na čestné vyjímky žádné srdceryvnosti, žádné laciné fráze, žádné smrtelné postele…….slza nakonec ukápne, ale tak příjemně, nenuceně. (15.12.2010)

Slušně udělaný snímek o tragickém životním údělu dvou milujících se lidí. Oba dva byli přepadeni zákeřnou rakovinou. Snímek je pojatý spíš lidsky než psychologicky. Z toho důvodu je dostupný širokému spektru diváků. Oba protagonisté se chovají vzhledem k dané situaci logicky a se svým údělem jsou nuceni se vyrovnat. Nejstrašnější na tom všem je, že po předchozích partnerských nezdarech našli někoho, do koho byli schopni se zamilovat - s kým byli šťastni. Bohužel někdy je osud tak neuvěřitelně krutý, že člověku dovolí si zasloužené štěstí užít příliš krátkou dobu. (04.06.2013)

I když už jsem původní verzi s Peterem Falkem neviděla strašně a neuvěřitelně dlouhou dobu, stejně mám pocit, že byla lepší. Možná je to jenom předpojatost, ale znovu se ptám, proč točit něco, co už bylo jednou natočené a skvěle? Ale tím nechci říct, že by toto zpracování bylo špatné, jenom se mi zdáli oba vzhledem ke svým chorobám až do konce příliš zdravě vypadající a happy. To bylo nevěrohodné. (02.02.2017)

Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaký film takto dojal, naposledy snad Umírající zvíře. Už po pěti minutách jsem věděl, že koukám na něco výjimečného. Celou dobu jsem si užíval ústřední dvojici. Bylo krásné sledovat, jak se oba zamilují a chovají se dětinsky. Nehledají na vztahu, ani na tom druhém, chyby, protože vědí, že nemají dlouhou budoucnost, řeší jen to co je teď a tady. Hltal jsem každou scénu, těch opravdu silných je tu hned několik. Moc krásný, milý a dojemný film. (17.11.2009)

Nalezení knihy o smrti člověkem, který umírá, u člověka, kterého miluje. Jedna z nejdojemnějších sekvencí celého filmu, kterému se zdatně blíží scéna pomalování vodojemu. Ne nadarmo se říká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Aby však bylo tolik smůly sneseno na dva jedince, kteří se vzájemně podpírají, to už vypadá na kruté hrátky nadpozemských sil či hříčky osudu. Jejich vzájemné vzplanutí je však kvůli těmto okolnostem ještě silnější. Také se říká, že dobré lidi si Bůh bere k sobě a ty špatné zde nechává kvůli nápravě. Jestli tomu tak je, pak má Bůh silně amorální pohnutky. (11.04.2011)