Keith

S několikadenním odstupem musím ještě hvězdu ubrat. Jedno klišé za druhým a to ještě k tomu šíleně nesympatická dvojice americké teen všetalentované krásky a protivného rádoby rebela, co všechno ví líp. Naprosto nechápu jednání obou postav. To že umírám, mně neospravedlňuje k tomu, abych si řekla, že zničím život někomu, kdo ten život má lepší. A ta holka? Neví, co chce, nechá se sebou manipulovat, jak rodiči, tak nějakým idiotem... Ale co jsem asi tak mohla čekat od amerického romantického dramatu, že? Ztráta času. (17.04.2010)

Keith balancuje na hranici prosté teen romance a zadumaného dramatu, přičemž se s přibývajícími minutami naklání stále více k té romanci, které sice nejsou zaběhnutá žánrová klišé a předvídatelný vývoj děje vůbec cizí, ale citlivě napsané i zahrané postavy, které na rozdíl od těch z ostatních filmů podobného ražení působí opravdu živě a jejichž chování většinou dává smysl, dělají z této melancholické romance něco víc, než jen další slaďárnu ve sbírce patnáctileté dívky. Největšími klady filmu jsou právě ty postavy a jejich dialogy, které si až na pár vyjímek drží laťku výš, než bych od filmu o mladých a jejich lásce čekal. Nejedná se sice o žádné žánrové obrození, ale i tak je Keith solidním filmem, který udává ten správný směr, jakým by se měly filmy o mladých ubírat. Úplný závěr filmu ale svojí klišovitostí a patosem výsledný dojem z filmu poněkud kazí. 70% (20.12.2008)

80% jenom proto, že nelze dát 70%. Mnohokrát omšelé spoléhání na emotivní jiskření mezi láskou a smrtí. Příběh je veden dosti originálně, zejména zpočátku, kdy se tváří jako variace na první pubertální miliskování kořeněné dávkou recese. Všechno dost zachraňují herci, zejména pak stěžejní dvě hlavní postavy. V závěru však všechno sklouzává do stokrát ohraného klišé, které mnohým opakováním již přestává působit. (19.07.2009)

Zdejší popisek je poněkud mimo, takže se pokusím děj filmu uvést na pravou míru. Bude obsahovat zásadní spoiler, bez kterého se děj nedá říct, aniž by film působil jako totální slátanina, což dokazuje zdejší Obsah filmu. Natalie je dokonalé děvče. Má samé dobré známky, hraje tenis, ve kterém se drží na vysokých příčkách a po maturitě má našlápnuto na nejdražší americkou univerzitu. Keith moc na výběr nemá, umírá na rakovinu, což nikdo ve škole kromě učitelů neví, takže žije ze dne na den bez závazků budoucnosti, miluje svůj zrezivělý náklaďák a vlastně mu tenhle způsob života vyhovuje. Nenávidí všechny, co si života neváží a jen žijí nalinkovaný očekávatelný blud. Tudíž nenávidí Natalii. Jeho první záměr je zničit jí život, aby se cítila stejně mizerně jako on, jenže jak už to tak bývá, nakonec to skončí tak, že jí konečně otevře oči, jak zabedněný a rodiči nalinkovaný její život byl, dělala věci, které veskutečnosti dělat nechtěla a které se jen od ní očekávaly. Keith na to jde sice mazaně - spřátelí se s ní, dělají spolu voloviny a skvěle se baví, vyspí se s ní a pak ji odkopne - ale i přes jeho vymakaný plán, jak jedné holce zničit život vlastně jednu holku jen nakopne, aby si začala života vážit a žila ho plnými doušky. Film jsem si ihned zamilovala, protože postava Keitha mi připomínala kamaráda ze střední školy, se kterým jsem taky zažívala různé blázniviny a smutné je, že takový člověk vám do života vstoupí jen jeden a zase po čase odejde. (16.02.2012)