Režie:
Adrian ShergoldScénář:
Simon BurkeHudba:
Martin PhippsHrají:
Sally Hawkins, Rupert Penry-Jones, Alice Krige, Anthony Head, Stella Gonet, Tobias Menzies, Amanda Hale, Julia Davis, Finlay Robertson, Joseph Mawle (více)Obsahy(1)
Další adaptace románu Jane Austinové v Čechách známého jako Anna Eliotová. Hlavní hrdinka je Anna (Sally Hawkins), nejstarší ze tří sester, je milá, rozumná, hodná, ale nešťastná. Před 8 lety byla zamilovaná a zasnoubená, ale rodina jejího vyvoleného odvrhla, a tak se Anna musela své lásky vzdát. Osud jí ale připravil další šanci. Hrdinka opět potkává svého bývalého snoubence kapitána Wentwortha (Rupert Penry-Jones), ovšem za nečekaných okolností, při návštěvě u provdané sestry je jí představen jako nápadník jedné z jejich sestřenic. Kvalitně zpracovaný příběh přináší zajímavý pohled do duší obou hrdinů. Představitelka hlavní role Sally Hawkins byla za svůj výkon odměněna Zlatou Nymphou na Televizním Festivalu v Monte Carlu. (ylang)
(více)Recenze (78)
Den předtím jsem viděl adaptaci z r. 1995 a musím říct, že ta byla mnohem lepší. Herci (a hlavně teda Anna) sice víc pasovali do svých rolí v tomhle filmu, ale ve verzi z r. 1995 byli mnohem zábavnější a větší zm*di (Anina sestra, která pořád něco jedla, ta druhá, hypochondrička, otec, pomlouvajicí všechny níže postavené...). A taky tam bylo všechno lépe vysvětlené, z této verze bych asi spoustu scén nepochopil. ()
Austenovské romance, to je moje krevní skupina, ty já můžu. Tato nepatří k nejzdařilejším a to nejspíš proto, že ji lze srovnávat s jinými kvalitněji natočenými díly této autorky. Působivá hudba, příjemná atmosféra, přitažlivé prostředí starých anglických sídel a krásné přírodní exteriéry – nic tu nechybí. Jednoduchý klasický příběh ztracené a znovu nalezené lásky a zvolna plynoucí děj pokazil na tu dobu nevhodný a zbytečně uspěchaný závěr. Hlavní hrdinka by podle mých představ měla být pohlednější, energičtější a sebevědomější i když v tomto případě neměla mezi ostatními ženskými představitelkami příliš velkou konkurenci. Asi v Anglii krásky došly. ()
Vybavil se mi jeden starý nápěv s novými slovy: Plytká, plytká, plytkááá. Anna připomíná životem unavenou ovci, jejíž herecký rozsah se pohybuje od tupého výrazu s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem k oknu, aby její zornice získaly zdání záblesku (= láska) po tupý výraz s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem od okna, aby její zornice zdánlivě potemněly (= zármutek). Objekt jejích vybledlých tužeb budí soucit a působí, jako kdyby si před každým setkáním s ní musel šlehnout dávku sedativ. A mě vede soucit k tomu, že se zdržím výčtu dalších hrůz. Řeknu jen, že tento film drží hned dvě malinová prvenství. Nejhorší adaptace Jane Austen ever a nejstrašnější filmový polibek – taky ever. ()
Čtení Jane Austen rozhodně nepatří mezi mé koníčky, ale filmové adaptace jejích knih mě většinou neurazí. Persuasion je velmi komorní film. Taková ta křehká romantika v pravém smyslu slova. Urozená Anne si měla vzít chudého mladíka, jenže jí sňatek rozmluvili. Ona svého rozhodnutí dalších 8 let lituje a z něj se mezitm stane bohatý námořní kapitán. Klasická Austen. Unylý příběh zachraňují herci a zpracování. Bez Phippsovy dramatické hudby by byl celkový dojem poloviční. No a ten konec samozřejmě - nádhera. ()
Poměrně solidní, romantické drama, které je v záplavě německých braků pohlazením po duši. U tohoto snímku lze dobře vypnout, relaxovat a nepřemýšlet, což je mnohdy velké plus. Tvůrci dobře zvolili exteriéry - anglická honosná sídla zasazená v parcích a zahradách, pobřeží moře či města. Charaktery postav jsou dobře prokreslené, což není k údivu, když předlohou je dílo z pera Jane Austen. Chyby: 1) Na začátku filmu otevře Anna svou dřevěnou truhličku, v níž má schované dopisy převázané stužkou. Sfoukne z nich prach, ovšem kde se na nich vzal? Byly přece zavřené! To se práší i přes víko?2) Ve scéně (tuším, že kolem 50. minuty, ale nejsem si jistý), kdy Anna jede kočárem s Frederickem oznámit, že jedna z dívek se poranila, otevře Frederick bránu, následuje oznámení a chvíli na to vidíme, jak Wentworth odjíždí na černém koni pryč. Kde se tam ten kůň najednou vzal? Nebylo vidět, že by jej někdo přivedl. Zajímavost: Zhruba ve 26. minutě můžeme slyšet Annu hrát na klavír Beethovenovu sonátu cis moll - Měsíční svit. ()
Galerie (26)
Photo © Independent Television (ITV)
Reklama