Lidice

Nepôjde o môj obľúbený (proti)vojnový film, ale oceňujem, že sa celú dobu drží svojho konceptu. Tým myslím, že tvorcovia vsadili na melanchóliu a viac sa sústredia na osud obce ako osudy hrdinov. Napriek tomu solídne minimalistické výkony (niekomu môžu pripadať až nevýrazné, ale ja som presvedčený, že to bol zámer). Mám radšej, keď ide o konkrétne osoby, ktoré sú vhodené do víru udalostí, tu je to skôr naopak - sledujeme udalosti, kde sa poneviera pár postáv. Ako príbeh Lidíc ide o silnú výpoveď, ale ja mám radšej živočíšnejšie filmy typu ŽELARY... (07.09.2014)

Nudné drama snažící se zaujmout a nalákat na historickou událost spojenou s vesnicí Lidice. Po všech směrech, naprosto obyčejný až typický český film, kolem kterého je zbytečně velký a neopodstatněný humbuk. (29.11.2011)

47th KVIFF 2012 - CZECH FILMS 2011-2012 - České filmy 2011-2012 (Lidice / LIDICE / Lidice) - Toto je jeden z nejhorších českých filmů (o kterých se mluví, básní, píší se o něm jen samé chvály) který jsem v poslední době viděl. Jenom obrazy, pózy, hlučná dojemná muzika na kterou spolu se smutnou historií film sází. Nejtrapnější na všem je ubohý (až k smíchu) konec. Toto celé je jen hra s city člověka, nic víc!... - 2011 - kino Klub Kultury - Uherské Hradiště - 10% (14.08.2012)

FILM - podľa skutočnej udalosti, kde krutá daň za atentát na debila Heydricha si vyžiadala POMSTU na českej obci Lidice, ktorú vypálili do tla, pričom obyvateľov v nej, klasicky vyvraždili, ako to oni - vskutku majstrovsky praktizovali i na francúzskych obciach, ktoré po sebe zanechávali taktiku „spálenej zeme” , nacisti mali vo zvyku, že ak zomrel jeden nacista, ktorého trebárs zabili partizáni, tak sa odbavovali tak, že za jedného - našli 10. nevinných, ktorých popravili, tento jeblington - Heydrich - mal očividne vyššiu cenu, ktorá si vyžiadala smrť stoviek nevinných ľudí... „Šľachetné GESTO” - atentátnikov - Gabčíka a Kubiša vlastne aj tak nič nevyriešilo, len sa pokračovalo v šialenom zabíjaní, kde tento - nie dobre nakrútený a zahraný film dokazuje, že nedokáže zaujať diváka nielen videním hrôz, kde dianie predtým komplikuje veľká - plochá nuda, ktorá de - facto, nikdy nezmizne. Je to film, ktorý ma deptal svojim spracovaním. K filmu by sa dalo pristúpiť aj inak, bohužiaľ, nie sú na to ľudia, ktorí by to dokázali... Repete by som si v žiadnom prípade nerád zopakoval. (26.11.2015)

Hoci to má svoje muchy, dal som vyššie hodnotenie, nakoľko táto udalosť si to zaslúži a spracovanie bolo zaujímavé a pre neznalcov aj zrozumiteľné, čo sa týka detailov (teda akou hlúpou náhodou sa Lidice stali terčom nacistického svistva). Silná scénka, keď sa Roden vracia do svojej dediny a nájde len púšť pokrytú snehom sa vryla do pamäti. (10.01.2021)

Pro mě to byl natolik silný, emotivní zážitek, že těžko nacházím slova. Tvůrcům filmu děkuji a gratuluji. Věřím, že sklidí úspěchy na mezinárodní úrovni už jen proto, že jak tady čtu některé nesmyslné, rádoby osvícené kritiky... je mi až trapně. Film o Lidicích je krásný a důstojný. Hudba se mi líbila, kamera, střih i výprava. Herecké výkony byly nezapomenutelné a námět bohužel (nebo naštěstí ? ) také ne. Film celkově předčil má očekávání a proto hodnotím maximálním počtem bodů. Film ve mně rezonuje i po osmi letech od jeho uvedení. (28.10.2011)

Film Lidice je především o LIDSTVÍ. Už hra s názvem LIDI – CE naznačuje poselství příběhu. I když je divák o lidické tragédii poučen a očekává realistické vykreslení událostí června 1942, tak scény, které začínají příjezdem lidických chlapů z práce domů – do místa smrti („Dovnitř se dostanete, ale ven ne.“), jsou ve filmu zdokumentovány věrohodně a působivě. Ztvárnění mi připomnělo básně Karla Šiktance a Jiřího Koláře: (Heinovské noci – K. Šiktanc „A ráz / A dva/ A pažby v okně/ A zotvírané almary/ A starý farář běží padá/ běží a padá u fary// (…) Terezko/ Anno/ Pavlo Zdenko/ Julie Rozo Lidmilo/ A v kredencích se třesou sklenky/ z kterých se nikdy nepilo// (…) Králičí/ smutné oči/ v autech/ A husí křídla zlomená/ A dlouhý průvod krav a ovcí/ Krvácející vemena// Poslední dnové – J. Kolář: „ V šest ráno/ složili vojáci nábytek ze všech domovů na hromadu/ a zapálili/ muži byli vyvedeni ze sklepů/ a po zjištění jmen dat bydlišť zaměstnání/ postaveni čelem ke zdi stodoly obložené matracemi/ a po deseti zastřeleni“) Především v těchto pasážích dokáže scénář překvapit důrazem na detaily – zmítající se pes na řetězu zastupuje veškerou bezmoc a především pohled četníka Vlčka (Roman Luknár) na farskou Toničku (Sabina Remundová). Ovšem v „obyčejném“ příběhu synovraha Šímy chybí dovysvětlení některých detailů. I když je příběh poskládán z mozaiky každodenní obyčejnosti a umně ho dotváří symbol ohně (roztavené zvony, vypálení vesnice) nebo mezilidské vztahy, tak některé partnerské příběhy by potřebovaly trochu povysvětlit. Zatímco při zmiňovaném Vlčkově (Luknárově) pohledu na Toničku (Remundovou) jsem si dokázal představit jejich vlastní příběh/-y, tak vztah Šímy a jeho syna (Adam Kubišta) s Marií (Zuzana Fialová) nebyl zcela dotažen, podobně jako příběh „proutníka a trumpeťáka“ (Marek Adamczyk) a Aničky (Veronika Kubařová). Patrný je maximalismus je výpravě, hudbě i v mluvě (zastaralý slovosled u soudu), proto také působí nepřirozeně reakce organizátora pietního aktu, který reaguje na Šímovo volání „Já jsem z Lidic! – A já z Marsu.“ LIDI – CE jsou film, který se důstojně vypořádal s mementem Lidic, ovšem příběh fiktivní beskydské vesnice Želary je u mě o třídu výš. (30.06.2011)

Možná je to tím, že skutečné Lidice mám co by kamenem dohodil, takže místo i událost znám od dětství, ale film a hlavně Karel Roden ve mně zanechal neskutečný dojem. Možná také sehrálo svou roli, že jsem si před návštěvou kina odpustila čtení zdejších komentářů a prakticky nic jsem neočekávala. Za to jsem byla odměněna vrchovatou měrou. Uchvátila mě hlavně hudba a také celá dobová výprava včetně komparzu - ti lidé jako by opravdu vystoupili z tehdejších fotografií. Kromě již zmíněného Rodena nemůžu nevzpomenout i tragickou postavu velitele četnictva Vlčka v podání Romana Luknára, obzvlášť pak surrealistickou scénu, kdy sedí na hřbitově uprostřed stáda bílých králíků. Filmu kromě výkonu hlavního představitele značně pomohl i scénář Zdeňka Mahlera, který mi poodhalil i některá mně dosud neznámá fakta. Po dlouhé době proto dávám českému filmu pět hvězd a myslím, že zcela zaslouženě. (20.08.2011)

Lidice jsou dobrým filmem, o tom netřeba spekulovat a zdejší velkohubé kritiky od místních mecenášů jsou jen trapným výkřikem do tmy. Otázka je spíš, jestli by mohly být Lidice lepším filmem, než nakonec působí. A to teda mohly! Shrňme evidentní klady: skvělá hudba, dobrá kamera, výborně zvolení herci v čele s fenomenálním Rodenem a emoce. Bohužel Lidice nemůžou pomýšlet na nejvyšší mety z prostého důvodu - špatně odvyprávěného příběhu. V tomto smyslu se mi vybavuje Habermannův mlýn (79% na CSFD). Ten procentuální rozdíl, ačkoli není výrazný je oprávněný, protože Juraj Herz nám polopaticky vysvětlil, jak to tehdá chodilo a odvyprávěl jasný a logický příběh kolem Habermennova mlýnu. Oproti tomu Nikolaev vypráví příběh velmi povrchně, někdy jen v náznacích, spoustu věcí si člověk musí domýšlet stejně jako to nejdůležitější - proč byly vlastně Lidice vypáleny. To mě docela zamrzelo. To, že byl na poslední chvíli do filmu zakomponován i atentát na Heidricha, který byl evidentně zmrvený, což musel vidět i samotný režisér, považuju za velký tvůrčí úlet, který by se neměl stávat, pokud chce někdo seriózně uctít památku Lidic. Na české poměry nadprůměrný film (určitě lepší než polská Katyň), ale do dokonalosti to má bohužel daleko. 70% (18.11.2011)

Za 70 milionů se hodně muziky udělat nedá, Lidice měly mít podstatně vyšší rozpočet, nebo neměly vzniknout vůbec! K čemu kvalitní herectví našich špičkových herců, když výsledek vypadá jako trochu lepší televizní inscenace? Čekal jsem, co se mnou udělá sekvence s vypálením a popravami - a neudělala se mnou vůbec nic. Wajdova Katyň obsahovala skoro dvě hodiny vaty, ovšem posledních cca 15 minut bylo neskutečných. Nikolaev není víc než zručný řemeslník, ovšem na kvalitní řemeslo se nedostávaly peníze a emoce zjevně neumí. Pohled na dvě tři hořící chaloupky jen dokazuje produkční zmar. Nesmírně silný námět si zasloužil důstojnější zpracování, které bohužel zřejmě hned tak nevznikne a obávám se, že já se ho zřejmě nedožiju. Proto bych chtěl ještě něco dodat směrem k producentům - pánové, nejen že jste nedokázali z historického tématu vytěžit potenciál, ale navíc jste vyčerpali (z dlouhodobého horizontu) jedinou šanci, kterou čeští filmaři dostali a je otázkou, jestli ji ještě někdy dostanou. Pokud byste látku nechali být, mohl ji za pár let zpracovat někdo jiný, možná hůře, ale možná také mnohem lépe. Váš neúspěšný pokus ale vaši následovníkům vzal jakoukoliv šanci natočit lidický příběh výpravněji, důstojněji a především lépe. (30.03.2012)

Opět nesmírně těžké hodnocení... Nikolaevova režie je řemeslná v tom špatném slova smyslu, někdy lepší, jindy horší, ale nikdy nikterak zvlášť invenční. Příběh vypráví mechanicky a pokud něčím překvapí, jsou to spíš absurdní drobnosti v podobě králíků hopkajících po tichém hřbitově uprostřed vyvražďované a likvidované vsi. Jistě, je tu spousta emocí a člověk by musel být ze železa, pokud by jimi zůstal nezasažen, ale i ty emoce jsou tak nějak podivně podvazované nebo naopak dryáčnicky ždímané. Některá místa jsou absurdní (díra ve zcela novém poltě na dvoře věznice například), jiná zbytečně nepřesná (opravdu bylo tak obtížné využít současných, takřka nekonečných možností počítačové animace a vytvořit charakteristickou siluetu lidického kostela?). Samostatnou kapitolou je kamera, zaznamenávající sice technicky bezchybný, ovšem na mnoha místech také zcela sterilní, nepřirozeně nasvícený a podivně prázdný obraz. Herecky se film rozpadá na dvě poloviny. Ta první, jíž dominují mladí herci, připomíná nepovedenou televizní inscenaci. Je hloupá, nepřesvědčivá a plná jakově znějících dialogů. Ta druhá situaci zachraňuje, je výrazně lepší a herci v čele s Karlem Rodenem zde předvedli velmi slušný výkon. Závěrečná část filmu opět kvalitativně propadá a nechtíc silně připomíná podobně nepřesvědčivě natočeného "Hlídače 42"... Samostatnou kapitolou je pak Mahlerova předloha. Na jedné straně napsaná velmi živě a přesvědčivě, na druhé v mnoha detailech nepřesná a daleko beletrističtější, než by divák či čtenář předpokládal. Ten pán je zkrátka daleko víc spisovatel než historik či dokumentarista a i zde to předvedl v míře vrchovaté... Suma sumárum: Tuhle látku měl točit Vláčil nebo Kachyňa, ne nějaký tuctový výrobce reklamní konfekce, který není sto ukočírovat ani podstatně méně vypjatá témata... Škoda, že film nemohla režírovat Alice Nellis, snad by byl výsledek o poznání lepší... Celkový dojem: 65% Zajímavé komentáře: Renesco, Radek99, Marigold, Tetsuo (11.06.2012)

Bohulibým lze označit jen záměr přiblížit mladé generaci tragédii Lidic, škoda, že Petr Nikolaev neměl na srdci pouze tento cíl - úsilím o "výsostné" umění vykopal duši filmu vlastní jámu, a tak se stalo, že dramatickou stránku udusil v pseudoumělecké. Nic proti artu, musí však plynout dějem téměř nepovšimnut a očím jen lahodit, ne do nich samoúčelně mlátit (bílí králíčci za hřbitovní zdí, několikeré horní snímání brány Pražského hradu, zpomalený wehrmacht, sněhová anabáze... a tak dále, a tak dále). Ač se film držel předlohy čerpající ze skutečnosti a herci nebyli vůbec špatní, u mě dosahuje hodnoty informativního dokumentu - bez adekvátní piety, bez emočního náboje - a z mysli diváka vyšumí dříve, než všechny ty španělské holky jménem Lidice... (11.06.2012)

Národní citové vydírání podané naprosto příkladnou učebnicovou formou. Jako by na film dohlížela paní učitelka dějepisu z osmé B a bála se, aby nic nezkazila. Lidice nejsou tak jen útrpnou šablonovitou podívanou bez špetky zápalu, ale naprostým českým produkčním unikátem, který přikazuje lidem, aby si šli dojmout do kina nad tragickou národní událostí. Tady ovšem žádné vznešené umění nečekejte, jen hru na něj. Nikolaevův "velkofilm" hraje jen na Lidice jako symbol, ale na Lidice jako film absolutně nemyslí. Selhává jak s prací s herci, vykreslením postav a vztahů (jen ta linie s Karlem Rodenem má něco smysluplného do sebe), temporytmem snímku a prvoplánovou dojímavostí kazí i velmi silné scény. Ale ruku na srdce, ta otravně patetická hudba (jak z parodie na kýč), laciné trhané záběry a snaha za jakoukoliv cenu povznést celou událost kýčovitými záběry na západy slunce, bude průměrnému divákovi ke svému zážitku stačit. Důchodkyně s rukou před pusou potichu šeptající "šmarjá!" si svůj dokonalý film najdou. (21.09.2011)

Prvoplánové, až to bolelo. A evidentně pro hloupého diváka, takže mu muselo být přesně řečeno, kdy má brečet, v kterejch scénách má být dojat (skoro pořád, co si budeme povídat), kýčovité. A s dramatickou hudbou, jen ať to je velkolepé. Z kina jsem šel spíš znechucen než cokoli jiného. (15.07.2012)

"Věřil jsem v Boha, ale nerozumím mu." Tezko muze film potkat neco horsiho (no pokud ho teda netoci osudem proklety Terry Gilliam), než výměna režiséra těsně před natáčením. Scénář je hodně dobrý, klade důraz na postavy a je evidentní, že Alice Nelis si tam přpravila při svych upravach pár pořadně silnejch emotivních scén, a taky je evidentni, že Petr Nikolajev tam za žádnou cenu nechtěl mít nic patetickýho, tak ty scény natočil tak decentně, až je trochu zazdil. Na druhou stranu scéna samotného vyvraždění je výborně natočená a citlivěji už to asi udělat nešlo. Přesto si ale myslím, že když je scénář postavený na takhle silných postavách, kde si hlavní dějovou linku musí divák spíš v pozadí těžče domýšlet, tak mělo být na emoce přitlačeno daleko razantnějc. Ale kdoví jak by to natočia Alice, do její filmogfrafie taková látka vůbec nezapadá. Mrzí mě, že příběh Lidic asi nikdy neuvidíme pohledem Vladimíra Michálka, tohle je látka imho přesně pro něj. To ale nic nemění na tom, že zdejší uživatelé jako u většiny českých filmu hodnotí dvakrát přísnějc, než je realita a je to dobrej film, kterej určitě stojí za vidění. Hlavně jsem rád, že se jeden z největších milníků našich dějin konečne dočkal filmového zpracování a je to zpracování víc než důstojné. Pokud váháte mezi Piráty 4 a tímhle, pak není co řešit, proti Pirátům je to mistrovské dílo. PS: představitel Heydricha je neskutečně podobný dobovým fotografiím. PS2: Pár scén se hodně povedlo, jako hrabání ve sněhu nebo šímova návštěva nacistického velitele. PS3: Bydžovská vypadá spíš jako Rodenova matka než manželka, chtelo by to priste trochu castingove soudnosti nebo lepsi praci maskeru (31.05.2011)

Premýšľal som, aké slovo by najlepšie charakterizovalo Nikolaevov film. Je to márnosť. Film sa nevydal po stopách zaujímavejšieho, lepšie vykresleného a emotívnejšieho Habermannovho mlyna a je to obrovská škoda. Herecký potenciál ( Roden, ale hlavne Bydžovská a Luknár ) bol premárnený rozvláčnosťou celej drámy, čo bohužiaľ ovplyvniť nemohli. Pozitívom bolo, keď celý Protektoriát a následné prípravy na vyhladenie obyvateľov Lidíc šiel akoby mimo hlavného motívu a tou bola rodinná dráma. Celý kruh sa napokon uzavrel a z hodín dejepisu vieme ako. V pamäti mi zostane najlepšia scéna z celého filmu, ako Roden hľadal na zasneženej planine svoju dedinu, (22.09.2011)

Tak pocta je to hezká, barevná, někdy až kýčovitě - samý západ slunce, louka, sníh, lesknoucí se koleje, nikde žádná psí lejna. Nacisti zlí a hnusní, trága veliká, čeští lidé vzory vší ctnosti, a když už, dělali to pro dobrou věc. Zkrátka mi ty postavy přišly neživotné. Plakátové. A abych postavám fandil, musejí mít svůj filmový život, charakter, minulost, a ne být jen obětními beránky pro slzopudné drama á la český současný film. Situace jak vystřižené z učebnice Kýčovité drama snadno a rychle. O pozadí toho, co se vlastně dělo a proč Lidice (a proč další vesnice, včetně jedné na konci války - co takové Javoříčko nebo Ploština?), se moc nedozvíme. Chvílemi se mi líbila kamera, poselství je jasné a stále aktuální, jinak by to bylo s bídou na jednu dvě hvězdy. (08.06.2014)

Nemůžu říct, že by to v mých očích nějak výrazně vybočilo z české produkce filmů o válce. Není to špatný, ale moc mě nebavilo na to koukat. A taky, když už člověk dopředu ví, jak to dopadne... (10.06.2017)

Luknár a Roden. A Bydžovská. A hudba, ktorá neznie úplne originálne, ale sakra dobre funguje, kde má. Ešte sa mi v kine nestalo, že by si ľudia tak neskoro uvedomili, že už nepozerajú film ale bežia titulky a oni napriek tomu ešte stále sedia a pozerajú na plátno. A odchádzali potichu. Myslím, že Lidi ce sú presne taký film. Inak, neviem či ešte niekto zažíval najemotívnejšie chvíle so slzami pri scénach s listami. A samozrejme deťmi v aute. (Palace Cinemas, Aupark - 22.8.2011) (22.08.2011)

První polovina vyzněla jako hodně špatná telenovela, kterou bysme nejspíš nebejt onemocnění Alice Nellis museli sledovat celou dobu. Takle to ještě díky zásahu Nikolaeva dopadlo jakž takž; ale na opravdu kvalitní historickej film z českýho prostředí, o obyčejných Češích, ve vší vážnosti a s pořádnou dávkou tragiky ... toho se pořád jaksi ne a ne dočkat. (15.06.2011)