Anna Karenina

Jako vždy skvělá Greta Garbo v adaptaci klasického ruského románu, který jsem samozřejmě nečetl :-)) Nebavilo mě to tolik, jako předchozí filmy Grety z počátku 30. let, které byly natočeny ještě před zavedením kodexu a tudíž nepodléhaly přísné hollywoodské cenzuře. Kromě výkonu Grety ještě musím vypíchnout jejího manžela Karenina, kterého skvěle zahrál Basil Rathbone. (08.08.2012)

Při psaní tohoto komentáře se opět zastydím, protože předlohu jsem (jako vždy) nečetla (někdejší odpor k povinné četbě). A tak ohodnotím zejména to, jak na mě film zapůsobil a musím říct, že více než dobře, jen malinko chybělo k tomu, abych směla říci, že mě uchvátil. Kdyby mi znovu bylo o dvacet let míň, tak bych Annu zřejmě velmi dobře chápala a schvalovala, že se rozhodla pro svou lásku a vzepřela stereotypům a společenským konvencím, teď ale vůbec nechápu, jak mohla dokázat opustit dítě (klidně bych ho i unesla ale hlavně o něj bojovala, ona to vzdala prostě moc rychle) a rozhodně bych se ani nerozhodla pro Marcha, kdybych měla doma Rathbona ;-)) ( i když byl krapet studený). Přestože jsem ihned vzápětí zhlédla také zpracování z roku 1997, kterému nelze upřít realističtější a střídmější pohled na věc, včetně opiátů a postavy vypravěče Levina, považuji toto starší zpracování za lepší, byť oproti knize (no jo, podívala jsem se, aspoň na její obsah), došlo ke značnému zkrácení a zachování jen hlavních nosných prvků románu (asi si scénárista ten obsah taky přečetl)... Velký podíl na mém hodnocení mají i hlavní představitelé - už jmenovaní March (Vronský) a Rathbone (Karenin), zejména pak ale chladná krása božské Grety Garbo (Anna). Co bych vytkla jsou jakési zmatené přepisy ruských jmen do angličtiny (Darja jako Dolly a Jekatěrina jako Kitty) a že občas došlo k záměně příčiny a následku (Vronského odjezd do války na pomoc Srbsku proti Turkům). (02.07.2012)

V americké velkoměstské kavárně – snad při čekání na aperitiv – blazeovaně převyprávěný Tolstého román. Ze strhující fresky zbyla jen klíčová dějová linka, pár postřehů lokálního koloritu, tresť z osudů a povah dalších postav. Hlavní hrdinové nebyli dostatečně psychologicky prokresleni (silná redukce postihla především schematicky podaného Annina manžela), zmizelo venkovské prostředí (coby kontrapunkt k devastujícímu městu) a počínaje Anniným příjezdem lze směle a bezchybně očekávat její tragický konec. Jako by nebyla žádná další možnost. Greta Garbo sice skvěle vyjádřila věčnou nesnesitelnost a nespokojenost hrdinky s dosaženou krásou, její sklon k podléhání jakési imaginární, spíše tušené a za konkrétní možnosti se maskující touze (z rodiny utíká k milenci, ale ani tam nedosahuje trvalého štěstí, vyciťujíc, že i jeho život (podobně jako život jejího manžela) má oblasti, kam ona nemůže dosáhnout, a to je mužova povinnost vůči Vlasti a nadosobní Pravdě), ale vzhledem k nedostatečné prokreslenosti dalších ženských postav (především Kitty Ščerbacké) se pak dojem z Anny zobecňuje a ústí v pesimistický obraz ženství, ne zcela v Tolstého intencích. (29.04.2010)

Těžkotonážní klasika se vším všudy. Já věděl, proč jsem se podobným románům vyhýbal, protože vyškrtat z toho veškeré dějové linie, zbyde sotva průměrné melodrama. Jistě je to pěkně natočené z hlediska výpravy, kostýmů a Greta Garbo není špatná herečka, ale... stejně je to jen o tom, že hrdinka opustí jednoho chlapa kvůli jinému. Navíc Marchův Vronsky mi přišel stejný povahově i stářím jako Rathbonův Karenin a která milující matka by opustila syna pro chlapa? No nebudu soudit klasiku, ale moc mě to nechytlo. (31.05.2016)

Ve své době jistě nadčasové dílo. Svazek manželský byl brán jako svátost kterou bylo možné rozvázat jedině smrtí jednoho z partnerů. V dnešní době již film působí poněkud vyčpěle. Hlavní hrdinka volí mezi vlastním dítětem ale životem v utrpení a vlastním štěstím ale bez dítěte, což se jí nakonec stane osudným. 80% (17.12.2008)