Oscar 2017

20%. Zpočátku celkem příjemný, ale v každém ohledu zapomenutelný večer pod vedením Jimmyho Kimmela, který nebyl zdaleka nejlepším, ale rozhodně byl důstojným moderátorem. Ona zapomenutelnost večera však přinesla dvě výjimky. Jednu veskrze pozitivní, a sice sympatickou vsuvku s turisty (Gary z Chicaga byl nejvýraznější postavou večera). Druhým nezapomenutelným okamžikem bylo závěrečné faux pass, které nemá v dějinách Oscarů obdoby a dokázalo během několika sekund celkem milý večer zcela odrovnat a posunout ho z příjemně strávené noci (byť tradičně zbytečně dlouhé) v to nejhlubší dno, které si vůbec dokážete představit. Politická korektnost opět zvítězila, a to tím nejtrapnějším a nejubožejším možným způsobem. Pro mě filmem roku zůstává La La Land, a ne proto, že bych se snad nedokázal smířit s tím, že nezvítězil můj favorit, ale nikdy se nesmířím s tím, jakým způsobem nezvítězil. To, co se mnohým může zdát jako úsměvný a omluvitelný trapas, pod jehož klíčovou situací si letošní Oscary zapamatují, já považuji za něco, co dalo tečku zhoršující se obsahové úrovni oscarových ceremoniálů v posledních letech. Letošní ročník, třináctý v řadě, kvůli němuž jsem v noci oka nezamhouřil, byl pro mě zároveň ročníkem posledním. Asi na té "třináctce" vážně něco bude, ale Oscary se v tuto noc staly definitivně jednou velkou fraškou, v jejímž sledování nehodlám nadále pokračovat. Nakolik to bylo reálně zmanipulované, netuším a asi to ani nechci vědět, ale po tomhle už Akademii nevěřím zhola nic a posledním světlým momentem v Oscarech pro mě zůstane navždy ona turistická exkurze, která - jak doufám - zmanipulovaná a připravená nebyla. Dvě hvězdičky jen za Jimmyho Kimmela a Garyho z Chicaga, závěrečných 15 minut by zasloužilo tvrdý odpad. (27.02.2017)

Je cesta „prvně menšinám nic, potom až příliš“ tou správnou? Jasně že není. Moonlight je svým tématem už sám o sobě magnetem pro sbírání vavřínů, což je špatně. K samotnému předávání snad jen to, že je a bude vždy obtížné nabídnout zábavný pořad tak, aby odpovídal všemu, co se od něho očekává. Aby nenudil, ovšem ani neurazil a neměl monstrózní délku. Mě nicméně uspokojí i samotný fakt, že jsou pohromadě ti všichni, které má filmový fanoušek tolik rád. (03.03.2017)

89. ročník předávání prestižních a tolik chtěných Oscarů započalo lépe, než se po loňském průšvihu očekávalo a překvapivě se v příjemném duchu vezl celý ceremoniál. Jimmy Kimmel se moderování zhostil poměrně dobře, ač nedostával zrovna moc prostoru a byl pouze výplní mezi proslovy či krátkými filmy, což je funkce, kterou by hlavní moderátor nejspíše zastávat neměl, avšak po celou dobu byl vtipný, někdy více, někdy méně, politickým tématům se vyhýbal a když už se ten Trump nakousl, tak se nepřímo řečeným vtipem ladně přešel a pokračovalo se dál. Nelze opomenout jeho časté narážky na přítomného Matta Damona, které ocení převážně fanoušci obeznámení s jejich „nenávistným“ vztahem trvajícím několik let, tohle se opravdu povedlo, a to pokaždé. Samotná výplň v podobě medailonků či nenávistných twitterů neoslnila, ale ani neurazila, stejně jako padající sladkosti či nečekaná návštěva turistů zběsile natáčejících všechny celebrity na své smartphony. O správnosti či spravedlivosti oceněných se moc argumentovat nedá, každý máme své oblíbence, za kterými si stojíme a letošní Oscary žádnou extrémní minelu nepředvedly, tedy až na samotný závěr. Ten se řadí mezi nejtrapnější a nejostudnější chvíle přímého přenosu vůbec, jelikož špatná obálka při vyhlašování hlavní ceny je v takových poměrech něco opravdu nepředstavitelného. Lze se jen domnívat, zda se jedná o neomluvitelný fail či cíleně vytvořenou reklamu, tak či tak se jedná o zostuzení této ceny, které je naprosto neomluvitelné. Což o to, že to vyhrál film A nebo film B, ovšem být vyhlášen vítězem nejprestižnější filmové ceny, přijít si to na pódium oslavit, poděkovat příbuzným, zabrečet si, zažít nepředstavitelné emoce a po pár minutách se této chvíle naprosto vzdávat kvůli idiocii organizátorů je nehoráznost, která snižuje jak hodnocení tohoto ročníku, tak i úroveň celého ceremoniálu. Ostuda, nic víc, nic míň. [20%] (27.02.2017)

Všechno špatně. Kimmel mě oproti minulým moderátorům o svých kvalitách nepřesvědčil (navíc je mi vrcholně nesympatický, ale to je jenom můj problém) a z předání několika cen (ok, ze všech pro "Moonlight") jsem měla zkrátka ošklivý pocit, že nebýt loňského "bílého" ročníku, ze sošek by se radovali povolanější. Závěr snad ani nemá cenu komentovat. Plusové bodíky zaslouží jako vždy velmi pěkná hudební čísla (v čele s Timberlakem, skvěle celý přenos rozjel) a někteří předávající. (28.02.2017)

Timberlakem slušně odstartovaný, ale ve výsledku spíše slabší ročník. Bez velkých překvapení (vyjma finálního faux pas), pamětihodných děkovaček nebo vtipů, které by tnuly opravdu hluboko. Kimmel dokázal pohotově reagovat na probíhající dění („Fake tans we love, but fake news...“ poté, co z pódia odešla bronzová Alicia Vikander, „Linus, we're so sorry about what happened in Sweden last week“ po děkovačce švédského kameramana), ale obligátní trolling Matta Damona si měl nechat do své talk show. Víc naopak mohl pogrilovat Trumpa, vůči němuž se neopomenul vymezit málokterý z oceněných. Když už tedy bylo leitmotivem večera anti-trumpovské boření zdí a sjednocování lidí různé rasy, pohlaví a třídní příslušnosti, přítomné i v děkovacích projevech tzv. social justice warriors, kteří chtěli akorát dát najevo, že stojí na té správné straně. Většina vtipů byla více či méně zdařilou variací na momenty z minulých ročníků (jídlo pro přítomné, interakce se sedícími celebritami), „nečekaná“ turistická exkurze byla sice milá, ale mohla být kratší. Stejně jako celý ceremoniál. (27.02.2017)