Oscar 2017

89. ročník předávání prestižních a tolik chtěných Oscarů započalo lépe, než se po loňském průšvihu očekávalo a překvapivě se v příjemném duchu vezl celý ceremoniál. Jimmy Kimmel se moderování zhostil poměrně dobře, ač nedostával zrovna moc prostoru a byl pouze výplní mezi proslovy či krátkými filmy, což je funkce, kterou by hlavní moderátor nejspíše zastávat neměl, avšak po celou dobu byl vtipný, někdy více, někdy méně, politickým tématům se vyhýbal a když už se ten Trump nakousl, tak se nepřímo řečeným vtipem ladně přešel a pokračovalo se dál. Nelze opomenout jeho časté narážky na přítomného Matta Damona, které ocení převážně fanoušci obeznámení s jejich „nenávistným“ vztahem trvajícím několik let, tohle se opravdu povedlo, a to pokaždé. Samotná výplň v podobě medailonků či nenávistných twitterů neoslnila, ale ani neurazila, stejně jako padající sladkosti či nečekaná návštěva turistů zběsile natáčejících všechny celebrity na své smartphony. O správnosti či spravedlivosti oceněných se moc argumentovat nedá, každý máme své oblíbence, za kterými si stojíme a letošní Oscary žádnou extrémní minelu nepředvedly, tedy až na samotný závěr. Ten se řadí mezi nejtrapnější a nejostudnější chvíle přímého přenosu vůbec, jelikož špatná obálka při vyhlašování hlavní ceny je v takových poměrech něco opravdu nepředstavitelného. Lze se jen domnívat, zda se jedná o neomluvitelný fail či cíleně vytvořenou reklamu, tak či tak se jedná o zostuzení této ceny, které je naprosto neomluvitelné. Což o to, že to vyhrál film A nebo film B, ovšem být vyhlášen vítězem nejprestižnější filmové ceny, přijít si to na pódium oslavit, poděkovat příbuzným, zabrečet si, zažít nepředstavitelné emoce a po pár minutách se této chvíle naprosto vzdávat kvůli idiocii organizátorů je nehoráznost, která snižuje jak hodnocení tohoto ročníku, tak i úroveň celého ceremoniálu. Ostuda, nic víc, nic míň. [20%] (27.02.2017)

Nejsem z celého pořadu vyloženě nadšený. Kromě toho, že jsem měl jiné favority, na čemž až tak moc nezáleží, tak jsem měl jednoduše pocit, že se jede až moc na jistotu a večer ničím nepřekvapil. Kimmel byl vtipný, i když jeho konfrontace s Mattem Damonem už jsou docela ohrané. Ale pořád nadprůměrné. (27.02.2017)

Moderátor vtipný, přenos fajn. Trapas na konci je dobré oživení, ostuda je spíš to, který film to nakonec vyhrál. Druhý nejhorší z nominovaných. Vždycky to bylo tak, že u Oscarů mají význam nominace. O nominacích rozhodují experti v oboru. A povětšinou to dává smysl. To, kdo nakonec sošky dostane, o tom už rozhodují všichni akademici, aniž by to třeba viděli, a rozhodují na základě tématu, politiky, slavného jména. Tudíž to nemá žádnou hodnotu. (27.02.2017)

Před přenosem jsem si nepřál nic jiného než hlavní mužskou roli pro Afflecka a scénář pro Lonergana. "Místo u moře" zkrátka nemá v těchto dvou kategoriích konkurenci, která by se mu alespoň náznakem přiblížila. To se mi vyplnilo vrchovatě a přenos navíc příjemně ubíhal a především bavil, což byl šok, protože u předchozích ročníků se člověk doslova pronudil až do rána, aby mohl milostivě zhlédnout vítěze hlavní kategorie a konečně to vypnout. Když tentokrát před vyhlášením hlavní kategorie Kimmel zavtipkoval, že jsme přesně v polovině přenosu, vlastně by mi to vůbec nevadilo. Sám moderátor měl na kvalitě a zábavnosti pořadu největší zásluhy, především díky inovativním a zábavným nápadům a ač si neodpustil tisíckrát viděné špičkování s Damonem, zde to z nějakého důvodu opět zafungovalo. Stejně tak sarkasmus směrem k ostatním hercům, ačkoliv měl do ideálního Gervaise z Glóbů dost daleko. Posrané předávání poslední ceny, kdy dědek dostal špatnou obálku do ruky a pak to musel jít ještě sám trapně vysvětlovat špatně vyhlášeným vítězům a celému sálu (takže si všichni mysleli, že to posral on), tak v té chvíli mi bylo trapně snad úplně za všechny, ale na druhou stranu to perfektně podtrhlo zábavnost večera a ospravedlnilo fakt, že na to člověk od tak nekřesťanské hodiny čuměl až do konce. Mimochodem, Fuka-Baldýnský-Michailidis opět výborní. 80 % (27.02.2017)

20%. Zpočátku celkem příjemný, ale v každém ohledu zapomenutelný večer pod vedením Jimmyho Kimmela, který nebyl zdaleka nejlepším, ale rozhodně byl důstojným moderátorem. Ona zapomenutelnost večera však přinesla dvě výjimky. Jednu veskrze pozitivní, a sice sympatickou vsuvku s turisty (Gary z Chicaga byl nejvýraznější postavou večera). Druhým nezapomenutelným okamžikem bylo závěrečné faux pass, které nemá v dějinách Oscarů obdoby a dokázalo během několika sekund celkem milý večer zcela odrovnat a posunout ho z příjemně strávené noci (byť tradičně zbytečně dlouhé) v to nejhlubší dno, které si vůbec dokážete představit. Politická korektnost opět zvítězila, a to tím nejtrapnějším a nejubožejším možným způsobem. Pro mě filmem roku zůstává La La Land, a ne proto, že bych se snad nedokázal smířit s tím, že nezvítězil můj favorit, ale nikdy se nesmířím s tím, jakým způsobem nezvítězil. To, co se mnohým může zdát jako úsměvný a omluvitelný trapas, pod jehož klíčovou situací si letošní Oscary zapamatují, já považuji za něco, co dalo tečku zhoršující se obsahové úrovni oscarových ceremoniálů v posledních letech. Letošní ročník, třináctý v řadě, kvůli němuž jsem v noci oka nezamhouřil, byl pro mě zároveň ročníkem posledním. Asi na té "třináctce" vážně něco bude, ale Oscary se v tuto noc staly definitivně jednou velkou fraškou, v jejímž sledování nehodlám nadále pokračovat. Nakolik to bylo reálně zmanipulované, netuším a asi to ani nechci vědět, ale po tomhle už Akademii nevěřím zhola nic a posledním světlým momentem v Oscarech pro mě zůstane navždy ona turistická exkurze, která - jak doufám - zmanipulovaná a připravená nebyla. Dvě hvězdičky jen za Jimmyho Kimmela a Garyho z Chicaga, závěrečných 15 minut by zasloužilo tvrdý odpad. (27.02.2017)