2001: Vesmírná odysea

Filmová opera, která dokázala, že i scifi může být uměním. Pomalé tempo filmu je podporováno dlouhými záběry a až epizodicky rozsekaným scénářem. Nicméně to do sebe krásně zapadá a jednotlivé části vedle sebe dobře drží. A hlavně ta atmosféra je neuvěřitelná... (07.09.2006)

Já tu jakousi skvělou režii nemíním hodnotit, když mě ta slavná režie uspala jako teplý mlíko. Přiznám se, tohle "veledílo" jsem nepochopil! Pravěké opice byly fantastické, ale pak...dlouhý, dlouhý, dlouhý nezáživný výjevy vesmíru, kde si pluly lodičky a Kubrick jim do toho dělal fidli fidli housličky. Spojení vážné hudby a kosmických fantasmagorických výjevů vesmíru na mě nezapůsobilo. Možná jen nabubřele. Herecké výkony se nesou ve starém duchu "pouhého odříkávání textu". Rád bych věděl, co na tom fascinuje ostatní...co je uměleckého a magického na tom, když na černé obrazovce pluje kovovej lodní "kontejner"? dialogy k smrti nudný, mě tak bohužel připadá, že někdo tohle označil v 68mém za klasiku a lidi se toho prostě chytli, jinak nevím...dost možná je chyba je na straně mého "přijímače", mé šedé buňky mozkové nejsou s to Kubrickovy vlny zachytit, analyzovat, obdivovat. A to mám rád i "kvalitní" snímky, ale tohle mě spíše odradilo. Nuda vesmírných rozměrů. (21.09.2006)

Černý monolit. Božská vibrace astrální sféry nového bytí. Je na čase opustit tento svět. Archandělská křídla nesou tvou duši dálnicí ticha. Krouživými pohyby v rytmu valčíku obíhá tvá tělesná schránka planety starého světa. Řeky času milosrdně pádí věčností a ty už víš, že se neutopíš. V nekonečné temnotě je moře a v něm klíč ke všem řekám. Do toho moře se ponoříš a s mocným přílivem nadpozemské hudby se znovu narodíš. (01.11.2016)

V konečném důsledku přesahuje 2001: Vesmírná odysea jakékoliv definovatelné hranice sci-fi jako takové, jelikož se ve své podstatě v tomto žánru nepohybuje a ani pohybovat nechce. Kubrickova a Clarkova genialita je nekonečná, stejně jako filozofická hloubka tohoto díla o velké cestě za poznáním, finálním objevení, pochopení a návratu. (18.03.2011)

Část první: Člověk, jenž je otázkou budoucnosti. Část druhá: Člověk, jenž touží poznat nepoznané. Část třetí (1/2): Člověk, jenž zapříčiňuje vlastní zkázu. Část třetí (2/2): Člověk, jenž se stává součástí něčeho, co daleko přesahuje rámec jeho chápání... "2001: Vesmírná odysea" je hutný, filosofický a v závěru již téměř výhradně lyricko-symbolický (alegorický) snímek, který budete buď milovat, nebo nenávidět, a to bez ohledu na to, zda jste ho "pochopili" či nikoli. Geniální dílo, které předběhlo svou dobu bezmála o třicet let.:-) Nicméně! Bezprostředně po zhlédnutí jsem chtěla dát 3* (pomalu plynoucí děj, "zbytečně" dlouhé záběry, závěrečných patnáct minut, které zcela překračovaly mé intelektuální možnosti atd.), než jsem však stačila dopsat komentář, vše do sebe náhle zapadlo a nutkání udělit 5* bylo silnější než kdy dřív. Kdybych měla být "objektivní" (a udělat průměr), byly by to 4*, ale tentokrát objektivní nebudu. Nemůžu. Pro ty, kteří "Vesmírnou odyseu" dosud neviděli: Pokud máte rádi filosoficky laděné filmy a nevadí vám (velmi) rozvleklé scény a (velmi) dlouhé záběry, budete při troše štěstí zasaženi stejně silně, jako tomu bylo u mě. Ale pokud ne, tak raději vůbec nemačkejte PLAY. (06.04.2013)

Najmegalomanskejšie, najgrandióznejšie zhmotnenie filmovej nudy akú som kedy vo filme videl. Najviac ma bavil začiatok, tie opice. Keď sa prešlo do vesmíru, nuda začala lineárne stúpať. Ku koncu pri prelete do inej dimenzie som sa už pomaly dostával do stavu hlbokej katatónie. Celkovo, film na mňa pôsobil ako jedna veľká hypnóza. Na druhú stranu však vyzdvihujem naozaj perfektné vizuálne a technické zvládnutie a doprovod skvelej hudby. Klasika bol dobrý nápad. Tiež sa tu našlo pár scénok, ktoré ma dokázali vytrhnúť z hypnózy a navodiť chvíľkové očarenie. Napríklad vyhodenie kosti opočlovekom do vzduchu a jej premena na kozmickú loď. Alebo na konci stvárnenie "vesmírnej duše". Preto aj keď dávam tri hviezdy, film celkom nezatracujem. Určite ide o originálne stvárnenie skvelého námetu. Len mne celkom nesadol. 65/100 (19.03.2014)

Příšerně pomalá a nudná masturbace, která je fascinující jenom ve své vizuální stránce. Když vezmu v úvahu, jak zobrazuje vesmír v době, kdy ještě ani člověk nepřistál na měsíci, přechází z toho mysl. Co se technické stránky týče, šlo zcela jistě o revoluční film, ale naprosto chápu, proč na něj ve své době chodili zejména hipíci po pár jointech. Je to trip bez hlavy a paty. (25.11.2008)

Keď Odyseu vidíte prvýkrát, zmocní sa vás pocit, že je to najlepší film vôbec. A keď ju vidíte druhýkrát, ten pocit sa opakuje. Odysea je prinajmenšom film, bez zhliadnutia ktorého NAOZAJ nemôžete povedať, že viete, čo je filmové umenie. Po bombasticky vznešenej oslave idylickej civilizácie vstupuje do filmu čoraz viac znepokojujúcich prvkov a keď si divák myslí, že to napätie sa už nedá vydržať, Kubrick sa vytasí so psychedelickým hororom. Ako ináč nazvať poslednú polhodinovku, v ktorej je filozofický presah chŕlený s desivou eruptívnou silou? Pravdepodobne nejestvuje film s väčším katarzným účinkom. Zázraku nekonečnosti vesmíru sa vyrovná jedine zázrak života, akokoľvek nepatrného, zraniteľného a pominuteľného. Monolit, ktorý sa vo filme objavuje ako leitmotív je náhrobným kameňom či epitafom - môže, ale i nemusí byť popísaný. Kubrick vie, čo je to mágia ticha, harmónie i kakofónie, dokonca dáva výpovednú hodnotu "nulovému obrazu" za sprievodu hudby a úvodný "Úsvit ľudstva" chápe ako kompresiu všetkého podstatného, čo sa vo filme ďalej odohrá. Napriek svojmu humanistickému vyzneniu je to ináč film chladný ako psí čumák, všetky emócie boli z neho chirurgicky odstránené, i neformálne stretnutie s kolegami či videotelefonát s dcérkou sú akoby "made in Stepford". Kubrick plusové a mínusové emocionálne stavy buď nedokáže alebo jednoducho nepotrebuje. Tak či onak, keď už raz uvidíte vesmírny valčík a horizont za Jupiterom, budete si želať vidieť to znovu a znovu. (08.07.2007)

Další evoluční krok, nebo-li Kubrick předbíhá svou dobu, nebo-li toto je dílo, které se chtě nechtě týká každé živé bytosti na planetě Zemi. Téma lidského poznání a spojení s nekonečnem. Nikdy nikdo nic podobného neztvárnil a asi už ani neztvární. Cesta od uchycení a používání kosti, jako nástroje a zbraně, až po vesmírné moduly a základnu na měsíci, skutečně lidstvo dělí pouze chvilka, v časových hodnotách evoluce. Spojením k poznání, je monolit, který doprovází lidoopy i vesmírné cestovatele. Straussova hudba tomu dodává nevídanou vznešenost, která je u sci-fi filmů dodnes naprosto jedinečná záležitost. A naopak hudební doprovod při objevení monolitu, je zase neskutečně mysteriozní. Prostě Kubrickovo detaily, které z toho dělají kompoziční veledílo. Celkový obraz je dokonalý a scéna, kdy se Dave dostává do jiného prostoru a proměňuje se v nehmotnou formu života, může být na poprvé opravdu náročná, každopádně je to jeden z nejlepších kinematografických vrcholů všech dob. Musím uznat, že jsou zde někdy přehnaně zdlouhavé scény, ale to je prostě Kubrickova práce, což je potřeba respektovat. A hlavně, náš známý vesmír nejsou žádné Star wars (ve vší úctě), je to přesně tak, jak to zobrazuje Kubrick, zdlouhavé a nekonečné ...prostě reálný vesmír. "my mind is going I can feel it" (04.10.2011)

Ten požitek!!! Velké drama prakticky beze slov. Ona tam totiž nejsou potřeba... P.S. Původní povídku The Sentinel jsem nečetl a přelouskal jsem až knihu. S čistým svědomím můžu říct, že film je o kousíček lepší. P.S.S. Od přečtení Randezvous with Rama lituji Kubrickovy smrti dvakrát tolik... (28.12.2008)

Umělecké dílo. Až si člověk někdy říká, jaká je škoda, že Stanley Kubrick nenatočil pokračování. Každé opakované zhlédnutí je novým diváckým zážitkem. Bezchybná podívaná! (15.06.2011)

Ne, ze by tento film nebyl bomba a ne, ze by si svuj kultovni kredit nezaslouzil, ale odpuste tentokrat jsem se nudil, docela vesmirne nudil. (19.02.2007)

Jelikož je to klasika, nechci se dopouštět sáhodlouhých rozborů. Pro mě má film dvě roviny. Tou první je skvělý příběh, který by vydal na takových 80 minut. Jenže Kubrick točil jinak, než ostatní. A tak nám předvedl fascinující hru obrazů a zvuků. A tohle je vlastně ta nejčistší esence filmu. Jen mi připadalo, že někdy se pan režisér svými nápady kochal příliš dlouho. Přílet na Jupiter mohl být o nějakou tu minutu kratší. Jenže při opravě antény jsem ani nedýchala, takže se to vyrovná. (29.09.2013)

Bez knizky by to ale nebylo ono (nevim, jestli jsem uplny primitiv nebo co, ale pred prectenim A. C. Clarka jsem ani nahodou nechapala zaverecnou cast). (25.03.2013)

Rosebud. (30.10.2019)

Jak mě tento film jako sci-fi milovníka mohl minout? Nicméně jsem konečně poznal vesmírný valčík kosmických lodí a řeknu vám - je to nádhera. Byl jsem uchvácen jak trikovou úrovní filmu, která i dnes není v žádném případě směšná, tak jeho myšlenkovostí, realismem, mystikou, souhrou klasické vážné hudby s obrazem, skvěle dramatickým ozvučením filmu, režijními nápady, střihem... Akorát závěr byl pro mě trochu sporný, protože jsem ho tak úplně nepochopil. Otázkou je, jestli je co chápat. Četl jsem několik různých výkladů a všechny se lišily - i ten můj je odlišný. (17.05.2003)

Není klasika jako klasika. Tahle patří mezi ty, které mnozí prostě neskousnou (a pro povrchní popkornožrouty je to přímo vražedná záležitost). 2001: Vesmírná odysea dává nový rozměr sousloví 'náročný snímek'. Mimořádná vize, mimořádná režisérská a (na svou i dnešní dobu) triková preciznost, skvostné a proslulé scény a záběry, mistrný výběr úžasné klasické hudby (Straussův valčík, Zarathustra, Ligetiho kakofonie). Kubrick zkouší divákovu trpělivost, co mu síly stačí a jen málokdo zvládne jeho test na výbornou. Jeho nejslavnější počin je až neuvěřitelně pomalé, velmi těžko uchopitelné, ale rozhodně geniální, převratné a nesmírně významné veledílo. Fenomén nejenom v rámci kinematografie, ale i sám o sobě. 90 % (24.09.2004)

„Následující komentář nevyjadřuje stanovisko (názor) „společnosti“ čsfd, ale soukromé osoby jménem Milan Smetana“. Pokud by klasika byla synonymem pro výraz nudný resp. (přespříliš) rozvláčný, je Kubrickova vesmírná odysea klasikou nejklasičtější. Adjektivem nestárnoucí, bych ji však rozhodně neoznačil, byť nadčasová je, to nepopírám. Na druhou stranu (jak říkají „sklepáci“ Vávra – Šteindler), alespoň jsme si „prosvištěli“ lekci cizích slov. S dovolením bych si vypůjčil citaci jiného „sklepáka“ J. Macháčka z „lehce“ netradičního rozboru bible. „Tohle dílo je tak (zbytečně) dlouhý, že ikdyby bylo polovičního rozsahu, stále to bude zatraceně dlouhý“. Začátek (evoluci (úsvit) lidstva) beru všemi deseti, závěr jakbysmet, zbytek se dal sestříhat na polovinu popř. natočit odlišným způsobem, to mi nikdo nevymluví. Možná měli ve studiu pár přebytečných km celuloidu a už tenkrát byly granty a kdo by o ně chtěl (dobrovolně) přijít . „Jíst“ se musí, to je jasný, ale kdo to má potom vydržet. Ty 2 (nostalgické) hvězdy (z prvotního shlédnutí) dávám za nadčasové technické zpracování, samotnou (hlubokou) myšlenku (ta je nesporná) a fakt, že jsem se „ve zdraví“ dožil (nového života) (v) závěru. Neboť jak zpívá M. Prokop „...svět je báječný místo k narození, jenom na Marsu má týden sedm nedělí, svět je báječný.....ikdyž se někdy zdá, že brzo zešílí“. p.s. byť (malinko) z odlišného ranku. Tarkovskiho Solaris jsem si užil a (myšlenkově) procítil. Tohle mnou (až na pár světlých vyjímek) projelo bez hlubšího otisku. Holt ne pokaždé, se mistře, vezeme na stejné vlně. Naštěstí (jich) máte v zásobě celý „oceán“, takže není problém si vybrat „tu svou“ a nasednout. A ta (ty) moje (nejoblíbenější)? http://www.csfd.cz/film/5394-barry-lyndon/, http://www.csfd.cz/film/5407-osviceni/ p.p.s. pokud TOTO všechno měla být názorná ukázka toho, že každá evoluce je nesmírně zdlouhavá (v kontextu délky lidského života), aby posléze o další (evoluci) rozhodla zcela „banální“ věcička jako je lidský faktor, potom (mistře) účel bezezbytku splněn. Leč trpěl jsem u toho jak zvíře. Možná to tak ale mělo být a zasloužím(e) si to. Možná byla chyba (i) ve mně a příště (pokud někdy v budoucnu seberu odvahu), to zkusim „na tripu“. Ostatně chvílema (viz průlet kolem Jupiteru) jsem měl neodbytný pocit, že jste po chemii musel šáhnout i vy. Potom bych chápal (mistře) i to rozvláčné tempo :-) Zajímavý komentář (pro mě) uživ. Oskar, Gilmour93 (09.10.2012)

2001: A Space Odyssey se vzpírá žánrovým konvencím a nepodobá se žádnému vědecko-fantastickému filmu natočenému do té doby. Vizuálně je úžasná se strhujicími zvláštními efekty. 2001: A Space Odyssey je vším možným: inspirujicí ale přesto jedinečná, chladně odtažitá, uhrančivá, pompézní, sporná, matoucí, navždy fascinujicí. Snímek je nabitý nezapomenutelnými obrazy: nečekaný, skvělý střih z kosti, jíž mává opičí muž a kterou vyhazuje vzhůru k satelitu, nádherné spojení Slunce a Měsíce přímo nad okrajem monolitu, orbitální valčík kosmické stanice a přistávající rakety, kruhová místnost posádky Discovery (která se stala realitou, byť v poněkud menším měřítku, ve vývojovém programu raketoplánů NASA). Stejně bohatý je i zvuk s experimentální chorální hudbou, klasickými melodiemi Also sprach Zarathustra Richarda Strausse, The Blue Danube Johanna Strausse, které navždy vryjí film do paměti stejně jako útržky minimalistických dialogů („Otevři dveře terminálu, Hale...“). Najdeme tu poutavě zobrazený vztah člověka a stroje, obrazovou čistotu, klid a především extatické žasnutí nad nebem, zemí a nekonečnou věčností. [10/10] ♫10/10♫ (MGM, Polaris) (Metrocolor /// Produkce: Stanley Kubrick /// Scénář: Stanley Kubrick, Arthur C. Clarke podle povídky Hlídka C. Clarkea /// Kamera: Geoffrey Unsworth /// Hudba: Aram Khachaturyan, György Ligeti, Richard Strauss, Johann Strauss /// Oscar: Stanley Kubrick (vizuální efekty) /// Nominace na Oscara: Stanley Kubrick (režie), Stanley Kubrick, Arthur C. Clarke (scénář), Anthony Masters, Harry Lange, Ernest Archer (výprava)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (01.08.2008)

spolu s tarkovského solarisom zrejme najambicióznejší a myšlienkovo najhlbší "vesmírny" sci-fi film. okrem úžasnej, perfekcionisticky dokonalej výprave a réžii, choreografii všetkých prvkov (hudba, architektúra, tempo), revolučného strihu (rozoberaného v každej práci, príručke, knihe a prednáške o strihu) a až nemiestne perfektnej štruktúry celého filmu si môžete užiť predovšetkým: geniálnu "záverečnú" LSD pasáž a po skončení filmu siahodlhé diskusie s ostatnými fanúšikmi tohto filmu, či kýmkoľvek, kto ho videl, na témy, ktoré kubrickova nadčasová adaptácia clarkeovej poviedky rozoberá, objavuje a skúma... napríklad (momentálne u mňa obľúbená) - ak "JE" boh, ako vyzerá... je to čierny monolitický hranol, je to večné oko, ktoré nás všade vidí a vždy sleduje, alebo sme to my sami, ľudia - ako dokonalý "vesmír" sám osebe... tých tém je tam oveľa viac (úžasné schopnosti ľudstva v rozsahu od objavovania galaxií až po sebazničenie; stručný náčrt dejín "technológie"; tajomstvo zrodu života a nášho pôvodu a možného zániku...), takže sa oddajte vivaldiho muzike, kubrickovej taktovke a užívajte si jedno z najlegendárnejších diel v žánri sci-fi, aké kedy boli natočené a aj napriek jeho takmer 50-ročnému veku stále neprekonané (07.04.2014)