Napoleon

Tak tohle je pořádný omyl. Často se u amerických "historických" filmů říká, že takové chyby by evropané udělat nemohli, leč tento seriál je důkazem, že blbost je internacionální. Nemá smysl vypočítávat jednotlivé nepřesnosti a zkreslení (i když posunutí Waterloo o dva měsíce dopředu, ehm ehm), zájemci se mohou podrobně dočíst zde a zde (anebo nastudovat knížky Jiřího Kovaříka). Ani scénáristicky a dramaticky se nejedná o veledílo, naopak úroveň se pohybuje někde v hlubinách jihoamerických telenovel. Řada důležitých postav chybí, naopak některé nevýzmanné jsou prakticky všudypřítomné. Stejné je to s historickými událostmi. Mnoho významných bitev, politických setkání a podobně je buď jen letmo zmíněno nebo vůbec chybí (asi aby to moc nestálo), bitvy jsou pak ztvárněny několika statisty bojujícími o jakýsi palouček (asi aby to moc nestálo - ovšem nechápu, kam se podělo těch 80 milionů euro z rozpočtu). Při hodnocení vojenských událostí a strategických otázek vůbec tu dostává více prostoru Josefína, popř. Marie Walewská, než všichni maršálové včetně Napoleona dohromady. Rozhodnutí v poli jsou redukována na pár konstatování a rozkazů, přičemž je kladen důraz na zcela jiné velitele (všude je Ney, Murat či Caulaincourt, jiní, jako Davout či Oudinot naprosto chybí). Od filmového propadliště zachraňuje jen kamera, která chytrými záběry alespoň částečně dává v bitvách zapomenout na ubohost výpravy, v interiérech pak různými podhledy dává postavám pocit mohutnosti. Tedy volám vraťte nám Bondarčuka a tenhle europaskvil si strčte do prádelníku. (12.10.2005)

Vcelku zdařilá série, povedená zejména v pasážích věnovaných zákulisním politickým pletichám a osobnímu životu. Bojové scény dopadly o poznání hůře - exteriéry jsou si podobné jako vejce vejci ať už se jedná o Slavkov, Borodino nebo Waterloo, ještě že je ozvláštní tu a tam nějaká ta řeka nebo sněžení. Je třeba pochválit Ch. Claviera za hodně dobré ztvárnění titulní role. Celkově lepší průměr. (30.07.2007)

„To je politika.“ – „Nie. To je nenávisť.“ Pôsobivá televízna mini-séria, na ktorej sa nešetrilo. Množstvo bojových výpravných scén, obrovských exteriérov, do seba zahľadených opulentných interiérov, samozrejme obrovský, naprieč rokmi idúci, príbeh. Zaujímavá lekcia histórie, ktorá môže, na rozdiel od školských učebníc, aj baviť. K definitívnemu nadpriemeru snímku dotvára nielen doteraz skôr komediálny Clavier ako Napoleon, ale i jeho silní spojenci či súperi (policajný šéf Depardieu, chladná manželka Rosselliniová, hovno v drahej pančuche Malkovich). (30.10.2004)

Až dosud jsem si neuvědomila, že Napoleon byl vážně hodně malý – nevím, kolik měří Christian Clavier, ale určitě je nejmenším filmovým Bonapartem, kterého jsem kdy viděla – a že napoleonský komplex může být tedy hodně nebezpečný. A taky jsem si až dosud odmítala připustit, jakou frašku dokáže z filmu udělat současný český dabing. Napoleon sice svou armádou protáhnul kusem světa, ani to ale nevysvětluje, že francouzský důstojník posílá nepřítele „do Prčič“ (ledaže by to pochytil u Slavkova :). U historických příběhů sice trapně preferuju romantické linie před bitvami a historickou přesností, jisté, byť průměrné kvality ale tomuto zpracování upřít nemohu. (18.07.2015)

Mnohokrát lepšie než paškvil Ridleyho Scotta, hoci môžu byť spory o úplnej historickej presnosti, o tom, že sa značná časť materiálu venuje ľúbostnému životu, že je Napoleon vykreslený buď príliš dobre, alebo príliš zle (záleží od uhlu pohľadu hodnotiteľa). Avšak Clavier si s vážnou rolou poradil mimoriadne dobre, no a zvyšok treba nechať na historikov, seriál ale pokrýva dejinný vývoj dvoch desaťročí dobre a zrozumiteľne, hoci nie sú ukázané tie veľké pozitíva, ktoré svojou vládou zanechal a to v kultúrnej či právnej oblasti, z ktorých čerpáme dodnes. Nech už je postoj k francúzskemu cisárovi akýkoľvek, nikdy nechýba husia koža pri jeho návrate z Elby, víťazstvo bez jediného výstrelu, ktoré je jedinečným v celosvetových dejinách a nevyrovná sa mu ani žiadny útek z väzenia, ktorý nám ponúkli filmoví tvorcovia. A stojí tiež za zamyslenie, že ak by sa podobná situácia opakovala s akýmkoľvek politikom aj dnes, koľko pušiek by ostalo nemých? V súvislosti s touto udalosťou spred viac než 200 rokov sa dá ešte poukázať aj na to, že už vtedy a asi kompletne v dejinách, "novinári" písali tak, ako vietor fúkal.  Titulky parížskeho denníka Le Moniteur Universel zneli nasledovne: 9. marec 1815: „Ľudožrút unikol zo svojho brlohu.“ 10. marec: „Korzická obluda pristála pri pobreží Golfe-Juan“ 11. marec: „Tiger je v meste Gap. Jednotky sú už na ceste, aby zastavili jeho postup. Svoje nešťastné dobrodružstvo zavŕši ako utečenec v horách. 12. marec: „Netvor sa dostal do Grenoble.“ 13. marec: „Tyran je už v Lyone. Strach a hrôza zachvátili ľudí.“ 14. marec: „Uzurpátor smeruje k mestu Dijon, ale statoční a lojálni Burgunďania ho masovo obkľúčili zo všetkých strán.“ 18. marca: „Bonaparte je vzdialený niekoľko dní pochodu od Paríža, mal to šťastie, že unikol prenasledovateľom.“ 19. marec: „Bonaparte sa náhlivo blíži, ale jeho vstup do Paríža je nemožný“ 20. marec: „Napoleon bude zajtra pri našich bránach.“ 21. marec: „Cisár Napoleon je v Paríži.“ 22. marec: „Jeho Veličenstvo oslávilo svoj príchod do Paríža. Všeobecná radosť je neopísateľná.“ (20.03.2024)