Rodáci

Prednovembrovy serial Rodaci som videl malo /1 - 3 diely, viac urcite nie/, ale nebolo to az take hrozne, ako sa to tu s odpadmi rozbehlo. Malo to vsak iba mdly dej a prilis vela propagandy. A aj tak si myslim, ze pravy hnoj priklusal az po novembri 1989 /VKV, ordinace, Pojistovna....../ Takze preto aspon tych 5 % (23.01.2013)

Skutečnost, že se tento seriál dočkal takového zaslepeného odsouzení je pochopitelné. Primitivní antikomunismus se totiž stal po převratu normou. Jenže tento seriál si rozhodně žádné velké odsouzení natož pak odpadové hodnocení nezaslouží. Po filmařské stránce se jedná o slušně zvládnutou  záležitost. Velmi podařená kamera i režie, která dokáže vyvolat skutečně silné emoce. Seriál má silnou atmosféru a charaktery postav jsou velice dobře napsané. Rozhodně to nejsou žádné šablonovité karikatury, jak by si někdo mohl myslet, ale skutečně normální lidé, kteří mají své problémy, které musí řešit. Abych byl upřímný zatím jsem si žádné velké politické agitky nevšiml, pár zmínek o komunistech v prvním dílu sice bylo ale to bylo vše, určitě si další díly nenechám ujít. Je dobře, že seriál Rodáci byl opět uveden na naše obrazovky. Seriál není ani trochu černobílý. Je sice pravda, že komunisté jsou zde vyobrazení v lepším světle, ale vzhledem k době vzniku je to pochopitelné. Ovšem i přesto se i zde mezi nimi nachází lidé, kteří se nechovají zrovna ideálně. Sám hlavní hrdina postupně pochybuje o svých činech a nejedná se o žádného zaslepeného fanatika. Dobové vyobrazení poválečného období ukazuje, jaka to byla bouřlivá doba plná konfliktů. Skutečnost, že se řada lidí dívala na budoucí vývoj naivně je pochopitelné. Ve srovnání s dnešní domácí serislovou a filmovou produkcí jsou Rodáci kvalitativně někde úplně jinde. Samozřejmě seriál obsahuje řadu chyb, ale celkově si tak tvrdý odsudek nezasloužil. (16.04.2011)

Pokud jste měli problém s ideologickou manipulací už v Nejmladším z rodu Hamrů, zde se teprve obsypete. Zpětně je docela nepochopitelné, jak tohle „dílo“ mohlo vůbec na sklonku osmdesátých let, v době avizované „přestavby“, vzniknout a kolik našich „top“ herců se v něm angažovalo. Nejvíc asi bolí angažmá p. Brzobohatého. Hlavní postava Petr Vitásek (J. Šťastný) je krajně nesympatická a nevybočuje ze zavedeného kánonu „nekompromisních pařezů oddaných jedné pravdě“. Seriál je zcela v duchu komunistické verze historie, bez hlubší reflexe a snahy o objektivizaci. Odboj – jedině ten komunistický je spravedlivý a konfidentů prostý. Němci – karikatury (až na doktora, kterého hraje F. Němec). Bývalí sokolové až na výjimky slaboši a oportunisti. Klér, zástupci demokratických stran to samé. V poválečném ději probleskne občas i kritika obecnějších jevů (např. relativizace odbojové činnosti, černá zabíječka prezentovaná jako odbojová činnost - „prase taky odboj“), pokud se však něčeho dopustí člen komunistické strany, jde buď o horlivost („Proč ten Kléma nezavolá lidi a nevypráská to tu všecko? Revoluci jako v Rusku!“) nebo se jedná o konjunkturalistu, „falešného komunistu“. Všechny demokratické strany stojí v opozici proti politice KSČ - afektované projevy, agitace, prospěchářství, politikaření atd. Antikomunismus je personifikován v postavě Karla Mlejnka (K. Roden), za války člen kuratoria, po válce štve proti komunistům na právnické fakultě a v únoru 1948 vede studentský průvod na podporu E. Beneše a mává přitom americkou vlajkou („Demokrat? Obyčejnej reakcionář!“). Při snaze o útěk za hranice střílí po hlídkách, gauner! Dále nás autoři poučí, že revoluce přišla v pravou chvíli („v Bavorsku se rychtujou Američani!“), jak se po komunistech střílelo ze zálohy, co byl za hada ten Zenkl a že květina je „buržoazní přežitek“ a poezie s lyrikou „maloměšťácká změkčilost“. Co do řemeslné kvality výprava na tom ještě není nejhůře, ale „bojové scény“ jsou zoufalé a herecké výkony značně nevyrovnané. Televizní produkce se nezapře. A stopáž? 13 dílů po 90 minutách? Pekelnost! (02.05.2020)

Je na tom dost vidět, že komárům tehdy už zvonila hrana, takže se snažili smířlivým tónem uhrát ještě nějaké body a nikoho moc nenasrat. Hlavní hrdina je fakt nesympatický arogantní píčus, na kterém je strašné všechno: od účesu po sebelítost a ublíženost, která se projevuje v každém aspektu jeho vztahu ke světu. Kouzlem nechtěného se tu tak zobrazuje základní patologie lidské osobnosti, která dala vzniknout komunismu a která lidi u komunismu drží dnes stejně jako před dvaceti lety. Smutné na tom je jen to, že v tom osmačtyřicátém taky neměli lidi na výběr - buďto volit prohnilou demokracii, předchůzdce dnešní "kavárny", nebo nějakýho fajn kluka, kteroužto roli tenkrát sehrával Kléma. Dnes jeho místo zaujal Bába, a jede se dál! (09.07.2015)