Ils

„Ils ne voulaient pas jour avec nous...“  Není nad to, pořídit si velkej dům. To se pak člověk může pořádně vyblbnout s nezvanými návštěvníky při „Máš babu!“. Taky je fajn mít ten barák na samotě u lesa, aby mu přes plot na to honění zbytečně nečuměli sousedi. No jo, Frantíci, bohémové až za hrob. Doslova. Už ten úvod... Na baráku práce jak na kostele, ale borec vesele mastí videohru na noťasu (asi nějakou vyvražďovačku :-), místo aby šel pokosit kopřivy, natřít okenice nebo aspoň naolejovat panty u té stovky dveří uvnitř domu (už by to fakt potřebovaly). A neodloží ten noťas ani při honění partnerky s nemravnými záměry! Diagnóza je jasná – závislost na internetu. Kombinováno s nepraktičností a neschopností improvizace při zápase o holý život. Šlohnou jim auto, téměř face to face, vyhodí pojitky, odříznou telefon, a co udělá borec? Jako ovce na porážku vydusá do patra a v ložnici se vystrašeně tulí k nočnímu stolečku :-D Napadne ho vzít to přes kuchyň, aspoň pro nějaký ten nůž? Ne. Nenapadne. Pak se ale zastydí a pro změnu si začne hrát na Ramba a s pohrabáčem šmejdit po baráku. To fakt nevím, co si od toho sliboval. Když ani netušil, jestli už není uvniř s baterkama rovnou celý skautský oddíl. Takže už od půlky filmu jsem holt držel palce těm sympaticky hravým mládežníkům. I když ten Pepík za igelitem taky nebyl žádnej Einstein. Stál tam jak svatý za dedinů, dokud ho nežďuchla z lešení dolů. Blbec. A to závěrečné honění v lesejčku, kuk za dubem, baf za bukem..., to už byla těžká nuda. A z logiky plot. Mimochodem, ten plot, ten plot... Začnu odspodu a za chviličku mám rozpleté pletivo a díru jako kráva, dost velkou i pro vola, jako byl Lucas... Ale závěr ve sklepení to přece jen vytáhl nad průměr. (02.07.2013)

„Oni sa s nami nechceli hrať.“ Komentár obsahuje spoilery. Francúzsko-rumunský teror ILS (2006) som chcel vidieť už pred rokmi, tak som si ho požičal na DVD. Doma sa ukázalo, že to nebolo „to“ ILS (v preklade ONI), ale americký horor Oni prichádzajú (2002). Nakoniec som sa k ILS dostal až v júny 2010 a pripomínali mi toto (2008), čo je zrejme nepriznaný americký remake s v podstate identickou zápletkou/témou. Priveľa chaosu na priemerný, hoci zo začiatku drasticky nepríjemný triler. Len čo sa snímka rozbehla strašidelnou nocou k obrovskému domu na samote pri lese (v ktorom samozrejme nenájdete žiadnu zbraň ani mobil), pri niektorých scénach som odvracal zrak. Nie kvôli krvi (takmer žiadna tu nie je), ale kvôli napätiu. Je to dobre nakrútené, o tom (asi) bez debaty. Herci/dialógy úsporné, ale to je v tomto komornom prípade plus. Tvorcovia z mála peňazí vydojili plus (určitá „nezávislá špinavosť“ skôr pomáha, ako ubližuje), miestami sa im to ale vracia (je taká tma, že som mal problém rozoznať, čo sa komu práve deje). Ku koncu to začína byť „štandardné“ (špičkovo organizovaní, všadeprítomní a nesmrteľní vrahovia), ale vzhľadom na sympaticky krátku minutáž (77 minút s titulkami) to neprekáža. Je to behom dvoch týždňov druhý film s vraždiacimi deťmi, ktorý som videl a rovnako, ako plávanie v jazere, i ILS trpia HLÚPYM scenárom, plným logických kravincov (každý človek, ktorý bol niekedy v lese, vie, aké ťažké je v ňom niekoho nájsť aj za bieleho dňa a ak sa neukrýva, nieto ešte ak sa v ňom ukrýva a navyše v noci). Ale na rozdiel od JAZERA SMRTI nelogické zvraty prekvapivo nedokázali môj výsledný dojem zničiť. Pravdupovediac, nejaký čas som uvažoval nad hodnotením 8O% (aj kvôli fascinujúcemu „bezdôvodnému motívu“, poslednej scénke s autobusom, ukážkovo nevinnej a práve preto strašidelnej, ale i kvôli rapkáču, desivo sa rozliehajúcemu tmou). (17.08.2010)

Začátek filmu mi blízce připomínal horor Penny se bojí a Maria Roman zase Rachel Miner:) První část na mě působila lehce mysteriózně, s výskytem tradičních, avšak velmi účinných hororových prvků (tma, les, osamocený dům, děsivé zvuky), došlo ke stupňování děje, růstu napětí, a častých myšlenek na to, co jsou vlastně "oni" zač. Poté se jakoby tajemný nádech začne rozplývat a snímek se dostane do roviny "survival hororu." Začne probíhat skutečný a zběsilý boj o přežití. Ke konci se divákovi dostane vyjasnění o původu "těch", kteří byli po celou dobu zahaleni tajemstvím. Někteří možná budou zklamáni, jiné možná toto odhalení nechá celkem v klidu, jako mně. Což však neznamená, že bych byla zklamána. Možná právě ono jednoduché vysvětlení je o to mrazivější, že to "oni" zkrátka dokázali udělat, pro ně to byla nevinná hra. Závěr filmu je... depresivní? Šokující? Hrůzný? Vyberte si, co byste si mysleli Vy, když byste se ocitli tam, kde... (09.07.2011)

Zvukem řehtačky na sebe dříve upozorňovali malomocní, nyní rumunské děti rostoucí pro šibenici.. Čekal jsem od Ils intenzivní lekci strachu, dostalo se mi instantní ladění spánku. Autoři se sice správně drželi pouček, že strach z neznáma je děsivější a vrzání dveří se nebojí jen výrobci vazelíny, ale já se i přes pozdní identifikaci zla a hrátky se strašidelnými zvuky bál asi jako člen jednotky Delta Force na výstavě koťat a tak mezi filmovými příspěvky o rozpustilé mládeži u mě nadále dominuje mnohem naléhavější Eden Lake. Snad měli kucí na konci platné jízdenky, jinak by se asi museli před revizorem hanbou propadnout.. (12.03.2012)

Zo začiatku veľmi dobrá atmosféra postavená na tajomne a rôznych znepokojivých zvukoch. Postupne je však už úplne jasné, kto je nepriateľom (nechápem tunajšie zistenia až v závere) a tým sa atmosféra narušuje a film skĺza do priemernej naháňačky. Dom a jeho tmavé kulisy sú však využité takmer na maximum. Reči o desivej hororovej pecke však absolútne neberiem. Britský Eden Lake bol výraznejší. Ils by som pochválil hlavne za ZVUK. (15.03.2012)