Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Další adaptace románu Jane Austinové v Čechách známého jako Anna Eliotová. Hlavní hrdinka je Anna (Sally Hawkins), nejstarší ze tří sester, je milá, rozumná, hodná, ale nešťastná. Před 8 lety byla zamilovaná a zasnoubená, ale rodina jejího vyvoleného odvrhla, a tak se Anna musela své lásky vzdát. Osud jí ale připravil další šanci. Hrdinka opět potkává svého bývalého snoubence kapitána Wentwortha (Rupert Penry-Jones), ovšem za nečekaných okolností, při návštěvě u provdané sestry je jí představen jako nápadník jedné z jejich sestřenic. Kvalitně zpracovaný příběh přináší zajímavý pohled do duší obou hrdinů. Představitelka hlavní role Sally Hawkins byla za svůj výkon odměněna Zlatou Nymphou na Televizním Festivalu v Monte Carlu. (ylang)

(více)

Recenze (78)

fmash 

všechny recenze uživatele

Zase jednou film, jemuž dávám trojku nerad, protože by si zasloužil spíš čtyřku. Nemohu si však pomoci, závěrečný veletoč, jemuž dominuje podivná scéna à la Lola běží o život, mi prostě zaskočil v krku. Sally Hawkins je svým způsobem velmi hezká, tak nechápu, proč její Anna byla za neustále se něčeho lekající ošklivku (oproti předloze, v níž má být sice unavená a uvadlá, nicméně v závěru se jí vrací krása) s mastnými vlásky. Nicméně roztřesená kamera působila zajímavě, jakoby divadelní ozvučení (zaplať pámbu jsem slyšel originál) dodávalo jistý šmrnc, atmosféra působila velmi anglicky a nebýt zmíněného závěru (který však nemusí vadit někomu, kdo nezná předlohu a navíc je mu jedno, jak to v té době ve vyšší společnosti chodilo), byla by to čtyřka jako vyšitá. PS: jak tak čtu komentáře, zmínil jsem vlastně všechno, co napsali už ostatní, což mě sice moc netěší, ale asi to tak mělo být. ()

Greg25 

všechny recenze uživatele

Anna Elliotová je můj druhý nejoblíbenější román od Jane Austen - po Pýše a předsudku. Anna Elliotová je nejkomornější příběh, svým způsobem hodně osobní, pocitový až s náznaky melancholie. Je to román, který nabízí naději i víru, výrazně většinu románu (filmu) spíše nostalgickou atmosféru a pocit, že ten vhodný čas už dávno minul. Osobní pocit a neochvějné kouzlo, ne náhodou je Anna Elliotová posledním dopsaným románem Jane Austenové, který však bohužel vyšel až po její smrti. Možná nejvýrazněji je zde patrné rozložení společnosti té doby. Přenést atmosféru knihy se zde i díky hereckým představitelům povedlo opravdu výborně. 100% ()

Reklama

Ant 

všechny recenze uživatele

Čtení Jane Austen rozhodně nepatří mezi mé koníčky, ale filmové adaptace jejích knih mě většinou neurazí. Persuasion je velmi komorní film. Taková ta křehká romantika v pravém smyslu slova. Urozená Anne si měla vzít chudého mladíka, jenže jí sňatek rozmluvili. Ona svého rozhodnutí dalších 8 let lituje a z něj se mezitm stane bohatý námořní kapitán. Klasická Austen. Unylý příběh zachraňují herci a zpracování. Bez Phippsovy dramatické hudby by byl celkový dojem poloviční. No a ten konec samozřejmě - nádhera. ()

HoneyBunny 

všechny recenze uživatele

Nejsem znalec Jane Austenové, takže mi tenhle její příběh dlouho unikal. A je to škoda. Anna v podání rozkošné Sally Hawkins má před sebou coby stará panna (je jí už 27 let!) nevalné vyhlídky na dobré manželství a řada postav ji tak kvůli tomu přehlíží a občas ji i trochu využívá. Zpětně si uvědomuje, že před lety udělala chybu, když odmítla nabídku kapitána Wentwortha, ale ve chvíli, kdy se její bývalý nápadník vrátí do Anglie, neví, co si počít. Víme, jak tohle skončí, a je fajn to sledovat. Film má ale několik nedostatků, které ho u mě srážejí dolů: některé záběry jsou skoro až amatérsky nepříjemné (extrémní detaily obličejů), hlavní pár spolu moc málo komunikuje a film je moc krátký, takže děj ubíhá mílovými kroky. Jako příjemnou starosvětskou romanťárku ale doporučuji. 70 % ()

Filomena.I. 

všechny recenze uživatele

Více než „Pýcha a přemlouvání“ choulila se v Anně Elliotové naděje a doufání a světlo prozření svitlo kapitánu Wentworthovi po jeho osmileté zatvrzelosti a uražené pýše odmítnutého nápadníka. Opětné setkání po letech rozbouří vlny jejich dřívější důvěrné náklonnosti, byť exsnoubenci se rozsvítí až v posledních sedmi kapitolách. Váhání jeho však zcela ospravedlní upřímné vyznání a vylití citů v dopise milostném plném vášně, rozervanosti, nejistoty a doufání a nakonec odzbrojujícího vyznání lásky, kdy s adresátkou viktoriánské Anglie zatočí se svět a čtenářkou 21. století též. Ta musí na chviličku knihy odložiti a přemítat a doufat v to, že milostný dopis není muzejní vycpaninou a stále se v době iPadů internetů esemesek Ufounů tabletek a dalších šíleností vyskytuje a není druhem vyhynulým. Protože pak by tento svět opravdu nestál za nic. * Film představil Annu utípnutou, takovou chudinku bez názoru a naprosto zchvácenou maratonem závěrečným. Koukaje vyjeveně na ten výkon sportovní, pochopení zám(v)ěru tohoto moderního jaksi se nedostavilo. Sapristi – a polibek na veřejnosti? Zhola nemožné! Divačka udivená s očima vytřeštěnýma musela vydýchávati... Dopis milostný utekl scénáristovi zcela, což je ovšem velká škoda a absence zásadního nedosáhne na plné ohodnocení. Doplňkem k filmu je zcela nezbytně kniha... (Navrch místo bruneta urostlého kapitán byl blonďák hmm mm.....) ()

Galerie (26)

Zajímavosti (3)

  • Přibližně ve 26. minutě můžeme slyšet Annu hrát na klavír „Beethovenovu sonátu cis moll - Měsíční svit“. (cheyene)
  • Ve scéně, kdy kapitán Wentworth z okna pozoruje odjezd pana Elliota, je v pozadí vidět Anna, jak přichází ke stolu a sedá si (v čase 43:17), vzápětí ale znovu vchází do dveří. (momova)

Reklama

Reklama