Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Další adaptace románu Jane Austinové v Čechách známého jako Anna Eliotová. Hlavní hrdinka je Anna (Sally Hawkins), nejstarší ze tří sester, je milá, rozumná, hodná, ale nešťastná. Před 8 lety byla zamilovaná a zasnoubená, ale rodina jejího vyvoleného odvrhla, a tak se Anna musela své lásky vzdát. Osud jí ale připravil další šanci. Hrdinka opět potkává svého bývalého snoubence kapitána Wentwortha (Rupert Penry-Jones), ovšem za nečekaných okolností, při návštěvě u provdané sestry je jí představen jako nápadník jedné z jejich sestřenic. Kvalitně zpracovaný příběh přináší zajímavý pohled do duší obou hrdinů. Představitelka hlavní role Sally Hawkins byla za svůj výkon odměněna Zlatou Nymphou na Televizním Festivalu v Monte Carlu. (ylang)

(více)

Recenze (78)

sulimo 

všechny recenze uživatele

Nuda a hlavně nesympatické postavy, zejména pak Anna si mě rozhodně nezískala. Knížku jsem nečetla, tedy nemohu říct, zda-li je ta nuda na obrazovce natočena stejně, jako je napsána předloha, pokud ano, tak to snad ani točit neměli, na mě tohle prostě nefungovalo, nepůsobilo a ve finále mi bylo jedno, jak to dopadne (i když samozřejmě všichni víme, jak to asi dopadne, když to napsala Austenová). Lituju, že to vě mě vyvolalo lhostejnost, protože Austenovou mám moc moc ráda. Jo a z tý kamery mi bylo občas nevolno. ()

otík 

všechny recenze uživatele

Až na ten závěrečný několika set metrový sprint v dobovém kostýmu naprosto klasické, ale příjemné televizní zpracování u nás ne až tolik známého románu Jane Austinové Anna Elliotová. Mladá žena byla před osmi lety donucena ke zrušení sňatku s chudým Wentworthem. Po osmi letech však z něj je bohatý a pohledný kapitán britského námořnictva a zásluhou osudu se opět dostává do blízkosti rodiny Elliotů. A jsme v romantickém dramatu, takže asi víme, že po mnoha peripetiích se vše vyřeší. Televizní zpracování netrpí na výpravu, ta je dobrá a opět nás zavádí do oněch starších dob. Hudba: Martin Phipps ()

Reklama

Kristusazapad 

všechny recenze uživatele

Príšerne vážne a teda neaustenovské. Pritom práve irónia vnáša do príbehov a lá "červená knižnica" (samozrejme uvedomujem si tu aj ten filozofický moment, ktorý spomína MacIntyre) vítanú dvojznačnosť, nadhľad, ľahkosť, dialóg dvoch spôsobov žitia a tým aj reálnosť a živosť. (...) A čo je ešte horšie, zo všetkých charakterov sa ukrojila tá časť, ktorá ich robila ľudskejšími a zostali neznesiteľne jednorozmerné "funkcie v príbehu". Anča je uplakaná Popoluška, Wentworth len zazerá ako podgurážený ogrgeľ v krčme, Charles pre istotu žiadnu povahu nemá a nezjemňuje tak neznesiteľné výstrelky svojej ženy, Lady Russellová pôsobí skôr ako vypočítavá žena než ako milujúca náhradná matka atď. A aj antagonisti (s výnimkou bratranca Elliota) majú v knihe pôsobiť skôr smiešne, karikovane, ako v prípade starého Elliota a jeho obsesií zo zovňajška a z knihy šľachtických rodín - pre Anne sú skôr zdrojom pohŕdania a hanby. (...) Pre zvýšenie súcitu a vygradovanie celého prerodu sa z Anne stala prakticky slúžka, pritom práve Anne sa sama aktívne snaží pomáhať druhým, čím sa odhaľuje predovšetkým jej láskavá a trpezlivá povaha. Týmto sa podľa mňa len maskuje fakt, že samotné rozprávanie nedokáže čímkoľvek prekvapiť a vynahradiť tak straty, ktoré sa udiali na predlohe a pretvára (v medziach vymedzených dobou) v podstate samostatne mysliacu, sebareflexívnu a hrdú, akurát trochu zdeptanú ženu, na pasívnu hračku. Anne v knihe nebola osobou, ktorá sa musí odpútať od vlastnej podriadenosti. Ona už dávno nie je podriadená a nesamostatná - na rozdiel od Mary, Elizabeth a otca. Cieľom je preklenúť priepasť zloženú z predsudkov, hnevu a sklamaní, ktorá sa utvorila medzi dvoma ľuďmi vinou okolitej spoločnosti. (...) Štýl sa upachtene snaží o simuláciu psychických stavov svojich hrdinov, ale práve kvôli totálnej doslovnosti a jednorozmernosti toho všetkého to pôsobí zbytočne redundantne, až telenovelovito smiešne, pričom práve štylistické postupy mali byť, tak ako v prípade Austenovej, využité na iróniu a viacznačnosť. Veľmi zlé, pretože v porovnaní s 200 rokov starou predlohou, to pôsobí príšerne neživo, didakticky, sploštene a nezaujímavo. ()

Bozvav 

všechny recenze uživatele

Za mne jedno z nejslabších zpracování Jane Austinové. Hlavní hrdinka postrádá jakékoli charisma, její bývalý snoubenec také a o ostatních nemluvě. většinou se filmová a televizní zpracování dají koukat s potěšením, tentokráte převládala nuda. Nezachránil to ani Anthony Head, jediný herec, který byl ve své roli uvěřitelný a dobrý. Slabší 2 a půl*. ()

Jezinka 

všechny recenze uživatele

Musím nejprve přiznat, že na rozdíl od verze z roku 1995, se mi oba hlavní představitelé více líbili. Škoda jen toho dýchavičného závěru, jako kdyby si režisér uvědomil, že má málo času a po rozvláčném a klidném ději vše nahustil do posledních 10 minut a jako bonus přidal veřejný polibek, což možná měla být pomoc po ztátě dechu. Trochu více mohla být zviditelněna ješitnost baroneta Elliota (jedno podívání do zrcátka nestačí a běhání za věhlasnou známou působilo spíš nepatřičně než směšně), a Anna také někdy působí více jako chudinka než jako rozumná bytost. Ale i přes tyto výhrady to považuji za celkem zdařilou adaptaci. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (3)

  • Přibližně ve 26. minutě můžeme slyšet Annu hrát na klavír „Beethovenovu sonátu cis moll - Měsíční svit“. (cheyene)
  • Ve scéně, kdy kapitán Wentworth z okna pozoruje odjezd pana Elliota, je v pozadí vidět Anna, jak přichází ke stolu a sedá si (v čase 43:17), vzápětí ale znovu vchází do dveří. (momova)

Reklama

Reklama