Mansfieldské sídlo

Kdybych neznala román Jane Austenové sloužící jako předloha tohoto filmu, asi bych jí jeho autorství nepřisuzovala. Zpracování bylo modernější, realističtější a dynamičtější, jako by příběh byl posunut o nějakou desítku let dopředu. Chování a jednání hlavní hrdinky bylo rozhodnější a současnější, než v jiných snímcích této autorky. V dílech Austenové si osoby udržovaly odstup, bez intimního fyzického kontaktu a vložená erotická scéna byla v té době nemyslitelná a nepatřičná. Výprava byla jednodušší, hudba příjemná, přírodní scenérie působivé a herci méně známí, což ale nebylo na škodu. Chyběla tomu jen austenovská staroanglická pohodová atmosféra, emoce a jemný humor. Bylo to jiné, samo o sobě dobré, ale oproti jiným autorčiným adaptacím slabší. (06.01.2012)

Přestože dílo Jane Austen čítá jen šest dokončených románů, každý z nich filmaři adaptovali hned několikrát, ovšem právě Mansfieldské sídlo stálo vždy trochu ve stínu ostatních. Chudé dítě je posláno ke svým bohatým příbuzným, přes všechna příkoří se změní v silnou a nezávislou osobnost s literárním talentem. Třeba Wrightova verze Pýchy a předsudku se sice držela oné tlusté bichle, ovšem tvůrci si našli cestičky, které jsou snesitelné, a vlastně bylo docela příjemné se po nich vydat. Výsledek byl plný spontánnosti, dynamičnosti a temperamentu. Tohle mi tady naopak chybělo, včetně vtipu a ironického odstupu. (20.06.2020)

Kanadská režisérka Patricia Rozema se prosadila filmem I've Heard the Mermaids Singing , který se věnoval úseku života zoufale neschopné třicátnice a představil v ní jednu z nejvíce iritujících filmových postav. Další ze svých ženských hrdinek nám Rozema představuje i v kostýmním dramatu Mansfieldské sídlo , které vzniklo v koprodukci BBC Films, Miramaxu a londýnských HAL Films. Scénář vychází z osobních dokumentů Jane Austen a její knihy, která dala filmu název. Hlavní postavou a vypravěčkou je Fanny Price, která je od své chudé rodiny poslána na (pře)výchovu k bohatým příbuzným. Je konfrontována s údajnou delikátností, má být odnaučena živočišnému "primitivismu". Vyrůstá ve výřečnou mladou dámu, jejíž krása je opakovaně opěvována (co je na Frances O'Connor půvabného mi však není jasné). Dvoří se jí Henry Crawford, ona však tuší své city k Edmundovi Bertramovi. Toho má zase v hledáčku jiná... Vztahové peripetie jsou obohaceny o obraz chudiny, společenské zábavy privilegovaných i jejich pohled na otroctví. A především pak o rozměr rebelující Fanny, která se jako "pra-sufražetka" odmítá přizpůsobit konvenci, podle níž by měla sedět v křesle, plést a čekat na toho pravého. Režisérka se ve svém civilním kostýmním dramatu oprostila od zbytečné rozmáchlosti a její dílo působí velice pečlivě. Vypravěčství P. Rozemy je však stejně fragmentární jako ve zmiňovaném debutu - v jednu chvíli nás malá Fanny oslovuje do kamery, později se z filmu stává vztahová "studie", optimistický závěr už zase glosuje Fanny. Vypravěčství není tak důsledné jako výprava a to z filmu dělá sice úhlednou, avšak poněkud vyvanutou dobovou miniaturu, tohle holt není Dickens... Jak říká Fanny na konci filmu: "Mohlo to dopadnout jinak, ale nedopadlo." Ve vedlejší roli se objeví Charles Edwards , který hrál A. C. Doyla ve výtečném TV seriálu Vražedná místa . (02.05.2005)

Začiatok s odvlečením malého dievčatka do nového domova a medzi ľudí s vyššou spoločenskou vrstvou ma navnadil, škoda, že sa z toho nakoniec stala prahprostá romanca, kde medzi dvoma mladými ľudí existuje napätie, ale svoje áno sa odvážia povedať až v závere. Teda niečo pre nežnejšie pohlavie. Škoda tiež, že sociálna nerovnosť a rozpory z toho plynúce neboli viac prezentované. Ani rozprávkový záver, kde všetci žili šťastne, kým nepomreli, ma nijako neuchvátil. Z hercov zaujal iba Harold Pinter. Inak, má to obstojné spracovanie, ale na druhú stranu iba priemernú výpravu. (21.05.2024)

Oproti televiznímu snímku z roku 2007 vydařená adaptace. Hannah Taylor-Gordon zvládla charakter Fanny na jedničku a ostatní postavy dokázali věrohodně vykreslit charakterové rysy, dobrá je i atmosféra filmu, drobně výchylky od předlohy nikterak neruší, jediné co poněkud chybí je Fannin bratr coby námořník, tato postava je sice vedlejší, ale vcelku mi v této adaptaci chyběla. Jinak povedená adaptace, i když co se týče děje ten je o poznání méně zajímavý než třeba v Pýše a předsudku, Anně Elliotové (Persuasion) nebo Rozumu a citu. Ale i tak je to pořád Jane Austen, přesně takovou jakou mám ráda včetně výborné nadsázky. 80% (05.09.2009)