Můj život beze mne

282009 (35.); posmutnělý – řeč maminky i manželky může navždy zůstat (29.01.2009)

Včera jsem koukal na Pořád jsem to já a zařekl jsem se, že už si nepustím žádnej další film o umírání. A ejhle...další. Ale krásnej! Jemnej, uvěřitelnej, citlivej, civilní... Pořád jsem to já je v porovnání s tímhle bída nastříkaná něčím, co mi zpětně moc nevoní. Možná to znáte - něco vás zaujme, chvíli se vám to snad i líbí, a zpětně se, když si to vybavíte, podvědomě zašklebíte nebo dokonce otřepete odporem. Tohle bylo jiný. Silný. A smutný. Hodně smutný... :( (07.08.2015)

Fakt smutný príbeh umierajúcej mladej ženy. Prekvapili ma nadpeimerné výkony všetkých hercov. (26.10.2004)

Prvni znamejsi film (Isabel Coixet) se pitva v dramatickem osudu manzelky a maminky dvou deti, ktera zjisti, ze ma nador, i pres svuj mlady vek, a umira. Nacez sepise list veci, co by mela udelat nez zemre a podle nich se film udava vpred. Film vetsinou nudi a zajimavy namet se nepodari premenit v zapamatovatelnou podivanou. Vecna skoda, ac par slibnych momentu se nastesti nepodarilo uplne zazdit . 60% (10.09.2008)

Strhující filmový pohled na život sociálně slabších, uvnitř ale šťastných a skromných lidí, jejichž osud však štěstí neskýtá. Režisérka Isabel Coixet natočila skutečně dechberoucí a pohlcující výpověď o hodnotách, se kterými se v životě setkáváme a které chybně upřednostňujeme. Citlivě a formálně dokonale natočený osud 23 leté dívky s nevyléčitelnou nemocí, kterou s životním výkonem odehrála Sarah Polley, je popsán natolik empaticky, že jsem během filmu několikrát neudržel slzy. Z vlastní zkušenosti vám potvrdím, že vcítění a pochopení je pro diváka snazší, pokud jste znali někoho mladého, kdo si tímto prošel, takové příběhy totiž opravdu existují... Můj život beze mne je nejkrásnější smutný film vůbec... 100 % (30.03.2020)

65%. Téma výborné, ale zpracování nic moc. Místy jsem se docela nudil a chladný přístup k očekávané smrti hrdinky byl na mě až moc chladný. Zahráno docela dobře, hlavně Molina mě překvapil. Nejsílnější moment asi opravdu byl ten, kdy sousedka vysvětluje své trauma s dětmi a to je, na to jaké téma film nese, hodně divné. Někdo je rád, že to nehrálo na city, ale co jiného už by mělo na city hrát? (28.04.2010)

Příjemný film, který by mohl ždímat slzy, ale to rozhodně nedělá. Hlavní představitelka je vybraná tak přesně jak to jen jde. (27.12.2010)

V hodně komentářích se tu objevuje názor, že lidem je sice hlavní hrdinky líto, ale nechápou, proč se rozhodla neříct o své situaci rodině, nýbrž to tajila a dokonce si našla milence. Myslím si, že je to svým způsobem pochopitelné, že holka, jež měla v 17 letech dítě s prvním chlapem, co ji v životě políbil, a žije s ním teď se dvěma dětmi v přívěsu a nemají ani vindru, když se dozví, že umírá, chce, kromě toho, že bude říkat svým dětem, že je má ráda, a pokusí se jim najít novou matku, prožít ještě něco jiného, nového. Ano, mohla v klidu dožít v kruhu rodinném, aniž by vlastně v životě zkusila něco jiného, ale můžeme jí mít za zlé, že se rozhodla jinak? Já jakožto od přírody monogamní tvor vraždící by ihned za jakoukoli formu nevěry její jednání neschvaluju, ale mám pro ni jisté pochopení .. Co ale filmu trochu vytýkám, je mírný nedostatek emocí .. čekal bych, že u příběhu o umírající hezké ženě budu plakat .. neplakal jsem .. body jdou výraně dolů .. líbil se mi závěr, jak dokázala ovlivnit další chod života svých blízkých .. (27.02.2013)

Škoda toho přebytku náhod a vyplněných přání...protože to bylo zkrátka moc pohádkové. Ale i tak jsem byl potěšen, protože podobné příběhy mi říkají hodně.. a vždy budou. (06.03.2013)

Téma umírání patří k filmově nejobráběnějším tématům. Isabel Coixet se s bravurou vyhla prvoplánovité sladkobolné hře na city a natočila inteligentní, ale zasahující, film, který je nejsilnější zejména v momentech hrdinčina přemýšlení o životě před branami smrti a také v dialozích mezi ní a doktorem, který se stává jakýmsi jejím patronem v posledních týdnech života. Dialogy jsou napsány opravdu mistrně a možná ne každý bude souhlasit s obsahem Annina "bucket listu", ale kdoví, jak bychom se zachovali na jejím místě my. Výborný herecký koncert Sarah Polley. (07.06.2013)

Ach to bylo krásný a jak jsem si poplakala, jako dlouho ne. Sarah byla úžasná a vůbec všichni byli báječní. Hudba geniálně podkreslující děj, téma děsivé a přesto tolik ze života...Je to ten druh filmů, na který musíte mít náladu, ale pokud se to sejde, jak má, pokud se správně trefíte, pak jste ztraceni...v tom dobrém slova smyslu. (18.04.2010)

To bylo teda utrpení...film měl skvělou myšlenku, ale katastrofální zpracování (aspoň mě to tak přišlo!)..nesympatičtí herci (hlavní hrdinka a její příšerné děti), strašně nelogické jednání postav (vážně nechápu, jak se někdo může dozvědět, že umírá a zachovat se jako ona! Jí to bylo úplně jedno! žádné slzy, žádné deprese.."no co, tak umírám! To se stává!"..postrádala jsem jakékoliv emoce, které se u umírání dají očekávat)...možná to některým přišlo úžasné, protože film nehrál na city, ale když nemá na city hrát umírání, tak co pak teda? Navíc hrdinčin seznam, co musí do smrti stihnout mi přišel parádně nedořešený..navíc ho ani moc nesplnila..čekala jsem nějaký nespoutaný život se spoustou splněných přání..a ono nic Hl.postava se neustále válela v posteli/s milencem..a chodila do práce. Tomu se říká přepych... Tak šíleně jsem se už dlouho nenudila. Ten námět si přímo žádal o lepší a zajímavější zpracování.Ne jen rádoby smutné pojetí, které je studené jako psí čumák! (05.06.2010)

Hodne smutný nezávislý drama, ale na druhou stranu též skvělý. Herci jsou ve svých rolích výborní, s tím Markem Ruffalem jsem soucítil, jelikož něco podobného mě taky potkalo, i když teda ta slečna neumírala. (21.03.2018)

Mám dneska náladu přesně na tenhle typ filmu. Před chvílí jsem dokoukal Sweet Hereafter, a doporučuju ho všem, kterým "My Life Without Me" přišel pomalý nebo stoický, aby viděli. jak to vypadá "pomalý". Nemůžu sice říct, že bych se s některou z postav plně ztotožnil a pochopil ji, ale to se mi stejně stává málokdy a většinou je to jen iluze. Hlavní hrdinku jsem pochopil tak na 50%. Nebo spíš na 10%? V každém případě to bohatě stačilo na vychutnání tohohle filmu, jehož shlédnutí považuju za největší zážitek s filmem za dlouhý čas. Update: Napodruhé s podpůrným účinkem silé kávy mi tenhle kus způsobil prudkou fyziologickou reakci - dýchavičnost, brnění konečků prstů, mráz po zádech a slaná voda z očí. Radím dobře, radši na to nekoukejte! (05.12.2008)

Velmi lehký nenásilný snímek, který plyne přesně tempem ,který mu fakt sedí. (03.01.2010)

Krásny film o citoch, láske a o tom, že je krásne myslieť na druhých. Mark Ruffalo bol skvelý... (04.10.2004)

Nazov nam jasne naznacuje o com tento emocie vyvolavajuci film bude. Vidiet, ze kvalitne snimky sa daju najst i v produkcii kanadskej. Tolko nesebeckosti a ludkosti som uz davno nevidel u hlavnej predstavitelky. Zakerna choroba nema cas ani zlutovanie. Pribeh nas pomaly strhne a maloktore oko zostane suche, mozem iba doporucit. (05.03.2007)

Pachtění se v plytkém rodinném štěstí, pláč a obsáhlé úvahy o ničem. No a navíc se nemůžu rozhodnout, jestli ten konec byl odbytý, nebo originální. (15.10.2011)

Kruto-krehko-krásny film o umieraní ... umierať ale nie klasicky s trápením ktoré by privodila svojím blízkym ak by im o svojej chorobe povedala. Umierať sama uprostred plnenia si túžob a snov pre ktoré nebol čas...áno Ann má dobrého a milujúceho manžela ale v dôsledku toho,že s ním mala prvé dieťa ako 17 ročné hlúpe dievča si chce skúsiť aj aké to je byť s druhým mužom...Neodsudzoval by som ju za to...však to nemá budúcnosť a nenarobilo to škodu...môžeme to brať tak,že v konečnom dôsledku prinútila jedného samotára ( tiež " umieral " ) aby si " kúpil nábytok " a vymaľoval byt. Krásny a smutný film. (30.12.2012)

Isabel Coixet, tešilo ma. Pri našom zoznámení sme si až tak nesadli, tentokrát skvelé. Nie celkom typicky o umieraní. Bez citového vydierania, ale napriek tomu citlivo no a najmä mimoriadne sympaticky zahrané (komplet celé osadenstvo). Veľmi príjemné prekvapenie, teším sa na ďalšie stretnutie. (24.05.2009)