Serpico

První půlhodinu jsem neměla ani stín podezření, že se začal odehrávat jeden z mých nejsilnějších filmových prožitků, tak nenápadně a civilně to začalo. Ale jednak se mnou silně rezonuje téma kvalitativně sílící odezvy zkorumpovaného systému na ryzost až k bezvýchodnosti, a jednak je to právě tak pomalu a důkladně se odvíjející příběh a natočený film, aby v každém záběru zachycoval co možná plnohodnotnou informaci z otisku skutečnosti, a ty scény i jejich významy se postupně, nenápadně, v rytmickém dramatickém sesuvu, bortění iluzí, zadírají pod kůži, až projdou skrz a stanou se živou součástí člověka, ústrojné jako vlastní formativní vzpomínky. Film Film. *~ (14.01.2021)

Rovný polda Serpico v boji proti křivým jednotlivcům a pokřivenému systému. Tohle je ten druh whistleblowingu, kdy by si někdo stojící proti vám taky rád foukl, ale do kouře stoupajícího z hlavně.. Třetinu filmu trvající expozice se brilantně soustředí na to, aby v krátkých scénách narýsovala profil hlavního hrdiny od morálních zásad až po sounáležitost s rodinou. Ve druhé půli to trochu střádá na zacyklenost, ale Pacinův Rumcajs donquijotsky čistící newyorkský policejní Řáholec si své sólo nenechá vzít (zajímavostí je, že scény nebyly točeny chronologicky a vous s vlasy se jen postupně zkracovaly). Tak to dopadne, když někdo v rámci přípravy na roli jezdí po nocích s policejními hlídkami, zpovídá na letním sídle svůj reálný předobraz a pokouší se zatýkat řidiče náklaďáků, když jim moc kouří výfuk.. (29.03.2022)

„A každýmu z nich jsem tady na tý točně říkal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný…je to marný“. Je to marný, ale když se na počátku sedmdesátých let objevil zdánlivě poslední spravedlivý, poslední člověk, jenž zcela nerezignoval na mravní ideály, jeho životního příběhu se hbitě chopil Sidney Lumet. Natočil film, jehož myšlenka je důležitější než forma jejího podání. Frank Serpico věřil, Frank Serpico šel svou vlastní cestou, Frank Serpico bojoval. Bojoval odhodlaně a bojoval sám, připomínaje tvrdohlavého surfaře zas a znovu se vrhajícího vstříc rozbouřeným vlnám. Byl skutečně tak poctivý, nebo se neplánovaně dostal do bodu, z něhož již nebylo návratu? Když svému okolí příliš dlouho ukazujete falešnou tvář, je těžké vrátit se k té skutečné. Svým hrdinou, mužem odhodlaně jdoucím po cestě, která neodpovídá představám všech jeho blízkých, mi byl film velice blízký. Frankovy nálady, včetně sklonů k sebelítosti a návalům vzteku kvůli vlastní bezmoci, jsou dobře srozumitelné také díky strhujícímu výkonu Ala Pacina. Jeho „zažranost“ do postavy přidává filmu dostatek plusových bodů pro přimhouření očí nad nevhodnou strukturou vyprávění. Lumet, ve snaze zmapovat co největší část Serpicova života, ledabyle přeskakuje nepodstatné, nicméně pro stmelení příběhu důležité, scény. Ačkoliv věnuje pozornost výhradně zajímavým událostem, ty nedokáži bez patřičné hloubky zajistit stabilitu dramatického oblouku a po necelé hodině jsem zjistil, že mě baví sledovat chování Pacina, nikoliv filmu samotného. Dobrá hudba, dobré herecké výkony ostatních herců, v neposlední řadě také obavy pramenící ze žhavé aktuálnosti tématu, povyšují Serpica nad průměr, ale k nesmrtelnosti mu ještě pořádný kus chybí. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, mm13 (14.11.2007)

Bravo, už dlouho jsem neviděl film z policejní korupce a tenhle patří k těm nejlepším co jsem doposud viděl. Al Pacina jsem vůbec na první pohled nepoznal. A to, že patří k jeho ranné tvorbě vůbec nemá vliv na jeho herecký výkon. Zahrál to bravurně, což potvrzuje i nominace na Oscara. Film jsem zhltnul jedním dechem a čekal jsem další vývoj v korupční sféře. Jediná výtka, která by mě donutila snížit počet hvězdiček je těžkopádná hudba Mikise Theodorakise. Možná se tak stane při dalším shlédnutí v budoucnu. Protentokrát nechám plný počet. (26.08.2008)

Frank Serpico se vydává bojovat proti větrným mlýnům v podobě policejní korupce. Jistá Lumetova režie a podařený scénář jsou pevnou základnou pro hlavní klad, který Serpica vyzdvihuje až k výšinám takřka nejvyšším. Tím kladem je one-man show v podání mladého Al Pacina. Ovšem zároveň je to místy až zbytečně moc na úkor ostatních zajímavých charakterů, motivů a dějových linií. Jako film výborné, jako galapředstavení Pacina fascinující a jako celek právem policejní klasika. Každopádně i sám Lumet totožné téma zpracoval lépe (Prince of the City/Q & A). (16.11.2007)