Rosemary má děťátko

Ako tak pozerám STIGMY alebo KONIEC DNÍ a vidím, čo si Hollywood myslí o satanských hororoch, neviem, či mám byť podráždený alebo sa smiať. V 60. rokoch bola situácia drasticky odlišná. V prospech veci, žánru i diváka. ROSEMARY MÁ DIEŤATKO je takmer majstrovské dielko (nielen v hororovom žánri) a jeden z troch pilierov satanského hororu (neskôr prišiel ešte OMEN a VYHÁŇAČ DIABLA, všetky tri mimochodom boli natočené podľa kníh). Levinova novela (v Čechách vyšla v jednom zväzku s ďalšou jeho klasikou, Stepfordskými paničkami) a musím povedať, že ako knižka, tak Polańského filmová adaptácia sú skvelé. Odlišujú sa od seba v podstate len koncom... ale ťažko povedať, či je lepší knižný, alebo filmový. Aj to svedčí o tom, s akými perfektnými horormi máme dočinenia. (07.06.2009)

Po prvním zhlédnutí před lety jsem konstatoval silný zážitek s efektní tečkou. Potíž je v tom, že se Polanski drží Levinovy knižní předlohy doslovně a v tom je kámen úrazu. Polanského snímek totiž je silný tam, kde divák neví, zda jde o paranoiu ženy s rizikovým těhotenstvím nebo o skutečné spiknutí a zásah nadpřirozených sil. Totiž teoreticky by to tak fungovalo, kdyby pointa nebyla notoricky známá. Rosemary patří k nejúspěšnějším Polanského snímkům a tenhle titul si obvykle průměrný filmový fanoušek vybaví jako první, když přijde řeč o Polanském. Ve své době totiž film fascinoval právě spojením mateřství a tehdy nesmírně oblíbeného tématu satanismu. Levinova předloha je o tom, jak silný dokáže být mateřský cit, a ne o psychóze nešťastné rodičky. Film by zkrátka mnohem líp fungoval jako psychologické drama než jako horor a doslovná tečka ruší a je nefunkční. Ostatně mnohem spíš než horor je to dnes vzhledem k závěru temná groteska. S odstupem doby potěší výkon Miy Farrow a především tradičně pečlivá Polanského režie, ale scénář a pointa jdou celkem mimo mě, takže na víc než 3* to nevytáhnu. Celkový dojem: 60 %. (02.06.2011)

Neumím si představit, jak bych se cítil, kdybych vyfasoval opačné pohlaví, ale i tak jsem si málem okousal všechny nehty a žaludek se mezitím pokoušel o olympijský strečink. Polanski, co se týče napětí, těžce ruluje a smyčku umotanou z paranoie, strachu a bolesti stahuje pěkně pomaloučku, aby každý detail jak-se-patří vyniknul. Jen s tím závěrem nejsem vzhledem k vnitřnímu křiku "Zabij dítě... a tu bandu důchodců taky!" dvakrát kompatibilní. (19.02.2010)

První polovina neuvěřitelně zdlouhavá, ale možná i díky ní funguje ta druhá tak dobře. A podle staré známé pravdy, že nejdůležitější je na filmu jeho konec, a pokud je poslední půlhodina filmu dobrá, na slabší začátek se zapomíná, i já Rosemary odpouštím. Atmosféru má totiž víc než zajímavou. Možná by šlo maličko přitlačit na pilu, ale jinak Polanski odvedl dobrou práci. Nejlépe koukat na to sám a v noci, ale i tak jde spíš o pocit stísněnosti než děsu. Každopádně vydařené. 70%/80% (13.12.2009)

Thriller Romana Polanskiho o příchodu Satana. Celý film (vyjma posledních deseti minut) nám režisér něco naznačuje a nechává na nás, abychom si vytvořili nějaký vlastní úsudek. Je Rose blázen? Nebo jsme blázni my? Je to jen sen nebo realita? Divák je v pozoru a napnutý jako struna a čeká na závěrečné rozuzlení, které mě však poněkud zklamalo. Možná by bylo lepší, kdyby Polanski nechal konec otevřený. Každopádně jde o klasický a hlavně kvalitní snímek, který má vynikající atmosféru a v jistých scénách (například ta v telefonní budce) mi silně připomínal Hitchcocka. Herecké výkony, jak Cassavetese, tak Ruth Gordon, stály za to, ale Mia Farrow předčila všechny. Její roli matky by jí mohla závidět i Angelina Jolie. A než se nechala ostříhat, líbila se mi i jako ženská. Pěkný film, který rozhodně nezklame. (16.03.2010)