Black Panther: Wakanda nechť žije

Klidnější tempo, více dialogů než digitálního inferna, nádherný vizuál - je to vůbec Marvelovka? --- Ryan Coogler, režisér prvého Pantera, a boxerského filmu Creed, mi naservíroval po dlhej dobe niečo uzemnenejšie, rozvážnejšie a ľudskejšie, než na čo som z podobných žánroviek zvyknutý. Na to, že mal byť Coogler profesionálny futbalista, a až záhy sa stal scenáristom, a skrze písanie režisérom, je až neuveriteľným príbehom naviac. Wakanda Forever nie je cheesy ukecané, odfláknuté vfx tornádo, ale štrukturovaná dobrodružná prehliadka prekrásných scenérií, okorenená neľahkými osudmi hlavných i vedlajších postáv. Pomalšie tempo mi bolo veľmi sympatické, a absencia neustálej akcie priam balzamom na dušu. --- Paradoxom je, že začiatok a koniec filmu, ktoré sú najviac dedikované Chadwickovi Bosemanovi, vo mne vyvolali najviac rozporuplné pocity, vďaka ktorým sa nemôžem rozhodnúť, či boli legitímnou poctou hereckému kolegovi, alebo samoúčelným dojením emócií, nezávisle od samostatných kvalít tohto filmu. Rád si to onedlho pozriem znovu. (13.11.2022)

Konečně zase Marvel, po kterém jsem víc nadšená, než znuděná. Přes veškerou skepsi, která mě na začátku pohltila, se mi dostalo celkem slušného příběhu, na který se - i přes jeho délku - dobře kouká, a má navíc moc hezký soundtrack.  Škoda je, že si tvůrci nevěděli rady s tím, jak to ke konci celé rozmotat, a tak se z diváka stává svědek války, která byla ještě zbytečnější, než většina válek předešlých. Ale nebudu si to kazit... Wakanda forever, 4* (17.11.2022)

Ryan Coogler nezklamal a opět naservíroval silnou superhrdinskou podívanou, která se nestydí sociálních komentářů a komplexních myšlenek. V základu se tu nejen vzdává výtečná pocta Chadwicku Bosemanovi, ale především se podařilo přijít s výtečným zakončením 4. fáze Marvel Cinematic Universe, které zvládá být nejen správně velkolepé a epické, ale skutečně dodat i něco víc. Nejenom, že opět dochází k chválihodné prezentaci kultur, ale jde též o výtečnou filmařinu, ze které jde po celou dobu vidět snaha vzdát ten nejlepší holt. Především Coogler se poté jeví jako jeden z těch filmařů, kterého by si měl Marvel Studios do budoucna hlídat a třeba (zvěstmi podpořené) režijní vedení šestých Avengers mu s klidným srdcem svěřit.... (09.11.2022)

Nudná slátanina, která se rozpadne v momentě, kdy o ní jen chvíli přemýšlíte. Motivace postav se mění za pochodu a to v nesoudržném stylu. Zakomponování Riri Williams je totálně zbytečný a jen to první hodině filmu podraží nohy. Shuri je slabá pasivní hrdinka, která toho až do třetího aktu nemá moc co nabídnout a i to co nakonec dostaneme je dost slabé a ploché. (Porovnejte si to s podobnou linkou T'Chally v Civil War, kde byl také spíše vedlejší postavou). Navíc to působí neuvěřitelně levně a nízkorozpočtově. Mluví se to o válce nejmocnějších národů a válce proti zbytku světa, ale působí to jako šarvátka dvou zaostalých kmenů. Bída bez pořádné gradace a dramaturgie, kterou ani celkem v pohodě záporák nepodrží. Celý to jen oplývá navoněnými prdy a prvoplánovou snahou podojit emoce ze smrti Chadwicka Bosemana. Nevím pro koho ten film je? Snaží se o chytřejší a vážnější podívanou, ale je to plochý víc jak pohádky pro děti. Děti to bude nudit, protože málo akce a vtípků a dospělí se budou nudit, protože to je o ničem. 4/10! (10.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)