Spider-Man: Bez domova

Bylo jasné, že to bude především fan fiction. Ale musela to být tak špatná fan fiction? Kdyby producenti chvíli Googlovali, najdou dvacet příběhů, které dal do kupy nějaký nerd ve volném čase a drží pohromadě líp. Postavy naházené bez ladu a skladu, zatím nikdy jsem neměl v Marvel filmu pocit tak hloupých lidí, jejichž chování postrádá náznaky kauzality a logiky. Toporný je i scénář od té nejzákladnější úrovně výš, kde postavy nesmyslně stojí desítky vteřin mimo záběr a mlčí, protože ještě nepřišla řada na jejich repliku a je potřeba, aby si dialog odbyl někdo jiný. Humorné vsuvky svojí nepatřičností vyvolávají až existenciální tíseň. Motiv "napravování záporáků" má velmi divný vibe, o kterém se ale nemůžu dohadovat bez spoilerování. Všechno to intertextuální magoření jen zakrývá, že ten film o ničem není - a to co do významu i metavýznamu, nebuduje funkční příběh ani metapříběh. Upřímně řečeno jsem překvapený tím, jak impotentně toporný film to je. (A rád bych podotknul, že mám rád Spider-Many Raimiho i Webba.) (15.12.2021)

Všetky očakávania boli prekonané a obavy zažehnané. No Way Home je v podstate dokonalý komiksový film s krásne prepálenými záporákmi (Willem Dafoe a Alfred Molina sú absolútne spektakulárni a i na obmedzenom priestore zatieňujú 95% zloduchov z MCU), fatálnym príbehom a množstvom humoru. Napriek pretínaniu filmových vesmírov a prepojeniu na ďalšie marvelovské série má ucelený príbeh, kde do seba zapadajú všetky línie a prim hrá Spider-Man (Doctor Strange tu našťastie nemá taký veľký priestor ako Tony Stark v jednotke). Zároveň fan-service je tu znesiteľný a funkčný, skôr sa obmedzuje na vtipy a nie je to žiadna samoúčelná nostalgia ako Force Awakens či Jurassic World. Ďalšie chvály by už boli v rovine spoilerov. (30.12.2021)

Smolař Parker si šlape po štěstí, pro dobro všech ostatních. Velké finále se vším všudy. Přitáhnout do Spider-Mana magii má na svědomí mnoho efektních scén se starými známými padouchy, ale vrcholem zůstává skákání v zrcadlové dimenzi. Příchozí ze starých sérií pak pumpují do žil nostalgii kombinovanou s plněním snů přičemž všichni působí mnohem lépe než ve svých původních sériích. Démonický Dafoe hraje ještě o třídu lépe než před tím a jeho Goblin je v roli Parkerova školitele tím největším esem. Bezdomovec je narvaný až k prasknutí (přišli opravdu všichni kdo mohli) a občas zamrzí, že snímek není delší a to i přesto, že se místy malinko táhne. Vnadidlo na pokračování Strange, který to tentokrát pěkně posral šponuje očekávání až k hranicím našeho vesmíru a možná i za něj. (17.12.2021)

Další trapný degenerativní sériový prefabrikát Mrvelu, Spájdrgej – No way homo, zoufale zavádí už svým názvem a měj by se rozhodně jmenovat Homo for sure. A tak tu máme třetí a snad už konečně poslední trampoty nesympatického upištěného pubertálního kokota a druhé největší Superbuzny Assvendžrovského homokomanda (Ano, Kapitán Analficka stále vede), jehož neanimální dvě a půl hodiny by se opět a jako obvykle daly lapidárně shrnout jako - úvodních 45 minut přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, 45 minut k posrání nudného a špatně omalovaného digitálního mrdníku spojeného se scénáristicky bezradným defilé všech dosavadních slizkých Spájdrřiťopichů a jejich změkčilých, anemických a neméně vyteplených oponentů (snad tedy až na toho chlápka, co napsal Robinsona Crusoe, ten umí být démonický i v sebedebilnější dětské sračce), no a závěrečných 45 minut opětovného přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, aby si to celá ta kohorta spotřebitelsky unifikovaných ožužlávačů leporel bez fantazie aspoň ještě hodinu poté pamatovala. Řeknu vám, že takhle se projevovat v pubertě má antikoncepční selhání, okamžitě je prodám Albáncům na porno, aby se aspoň trochu otrkala! Takže opět uleželé hovno, pečlivě účelově pomleté do standardizovaného konzumeristického hamburgru zcela bez chuti a jen se zápachem pro všežravé mongoloidní jedlíky, po kterém musí kdokoliv bez rozštěpu zase hořce zalitovat, že toho otravného pičuse i s tou jeho instáčově vyhajpovanou prkennou cigoškou a až vizuálně bolestivým a megatoporným vyžraným ťamanem už tenkrát lusknutím taky nezanihiloval Tetanus. A pokud něco takového láme světové tržební rekordy, je akorát tak nejvyšší čas se řádně vyděsit a okamžitě emigrovat do nějaké jiné nepřelidněné a aspoň kapku kvocientní dimenze, kam by MuDr. Divný tím svým „čárymáryfuchty“ bezvýhradně zakázal vstup všem nevkusným potratům uklízeček s řidiči hovnocuců. (22.01.2022)

Tak tohle je opravdu pořádná porce zábavy, obzvlášť pro fanoušky Spider-Mana. Marvel úpěnlivě zatajoval, že film je vlastně velkým crossoverem s dalšími Spider-Many, což je něco, co je sice v komiksu běžná věc, jenže v komiksu si nikdy nemůžete vychutnat jiné herce a celkově je to u superhrdinských megafilmů, které mají někdy docela komplikovanou minulost, přeci jen něco trochu jiného. Film se pak nakonec ani nestydí pomrkávat na znalého diváka a být docela meta - jsou zde narážky na staré filmy a hranice, mezi kterými vnímáme herce a jejich postavy, je někdy velice tenká (Garfield je trochu lůzr po dvou filmech, Maguire je náš starý zkušený miláček...). Potěší i návrat padouchů, z nichž Molina a Dafoe si zahrají řádný herecký koncert. V tomhle filmu Spidey řeší problémy s odhalenou identitou, s čímž mu má pomoct Dr. Strange. Nakonec tu máme různé akční eskapády, v nichž se Spidey i Strange chovají někdy dost ujetě a hlavně Spidey dělá až moc chyb... Můžeme si říct, že je to proto, že je tak mladý a nerozvážný, ale je to spíš kvůli tomu, aby jim ten jejich crossover nějak scenáristicky vyšel. A vyjde jim to fakt pěkně, aspoň co se zábavnosti a pěkných scén týče, takže nad tím můžu mávnout rukou. Spider-Man: No Way Home je totiž především nadupaný superhrdinský biják. (9/10) (12.01.2022)