Oněgin

Americký pokus ztvárnit ruskou klasiku nedopadl vůbec špatně. Knižní předlohu jsem sice nečetla, ale s filmem jsem byla spokojena. Líbily se mi výkony hlavních představitelů Ralfa Fiennese a Liv Tylerové. Je to emotivní příběh lásky lehkomyslného a zhýralého Evžena Oněgina ke krásné a zamilované Taťáně. Ve filmu se navíc podařilo navodit atmosféru daného prostředí. Vytkla bych pouze, že Taťána, ač je Ruska, píše svému Oněginovi dopis anglicky. (02.07.2009)

Skrz naskrz podivný film, nechápu smysl jeho vzniku - není to klasická wollywoodská produkce pro mainstreamového diváka, ani originální artová předělávka pro znalce literární předlohy. Ralph Fiennes jako Oněgin je IMHO jeden velký omyl, o Tylerové se ani nezmiňuji. Impresionistický vizuál celého snímku nechápu, Evžen Oněgin začal vycházet po částech ve 20. letech 19. stol., impresionismus vzniká až o 50 let později, kdy byl Puškin dávno mrtvý. Ale když ono to tak hezky vypadá, že... Film klanu Fiennesů je současně dokladem toho, že Puškinovo opus magnum není jen mrtvou čítankovou klasikou, ale nadčasovou poezií, která oslovuje i lidi 21. století. Kdo ale právě zná kvality předlohy, nemůže tuto adaptaci hodnotit více než 3*. (20.04.2011)

Přestože se Britové snaží uhájit alespoň trochu té nenásilné evropskosti jak mohou, tak americký podpis je až příliš čitelný. Typická ruská dívka Liv Tyler? Ty interiéry a exteriéry, nevím, jestli se v Rusku vůbec štáb objevil, typuji to spíš na Británii se studiem a mimochodem nejtypičtějšího romantického hrdinu všech dob, melancholického, na osud spílajícího, toho, který má vše a nic a který navíc v předloze vlastní všechny typické znaky ruské smetánky(energie, rozervanost, vlastenectví, cit, žal, oheň v ledu), hraje naprosto nudný, prkenný a suchý Angličan. Hudba si na původní jen hraje, je to jak karaoke. Nejvíce na člověka působí originální verše(ještě aby ne), ale podstatu Martha Fiennes vůbec nezachytila. Když chcete dobře zpracovanou klasiku, musíte hledat lupou. (19.04.2011)

Krásně dekadentní Ralph Fiennes a posmutněle nevinná Liv Tyler. Není možnost, aby vás tahle dvojice neuhranula. K tomu ta hudba a ty hadry! Na chvíli jsem přestal být cynickým mužem. Na chvíli jsem byl romantikem, citlivkou. Na chvíli. Rodinný projekt Fiennesovců se zdařil, jak jen se mohla nízkorozpočtová romantika z carského Ruska zdařit. (10.09.2013)

Staré ruské reálie v tomto spracovaní vidím tak napoly. Na jednej strane pochmúrno, zima, prázdnota šľachty, nudný život, na druhej strane tu je vidieť anglické správanie, prehnane spomalený film, listy v angličtine, neruské tváre. Chcel som vidieť najnovšie spracovanie tohto príbehu, už na začiatku som sa toho obával, keďže sa toho nechytili Rusi, no a výsledok je taký, že to bola veľká nuda, kde sa toho veľa neudialo. V Oneginovi som sa miestami videl. Môj pohľad na to, čo sa pokladá za vznešené, čo je hlavný prúd, je tiež prázdny, tiež som si nechal takpovediac ujsť ženy, ktoré sa mi páčili, lebo som si nahováral, že s nimi nemôžem byť, akurát tu to bolo prehnané a zbytočné. Pri scéne so streľbou, som si hovoril, prečo ho len neporanil a rovno zabil, to bol taký zlý strelec alebo si chcel zachrániť život, či ubrániť divnú česť? Neviem, no koniec, kde zostal sám, bol taký poetický a smutný. Čiže film vás prinúti rozmýšľať, najmä tými listami vás nenechá chladnými. Ako je to verná adaptácia knihy neviem, pokiaľ je však kniha takáto, asi by som sa do jej čítania nepúšťal, lebo depresie mi nie sú potrebné, ale ruských autorov chápem, že písali aj takéto príbehy, ktoré zaujmú skôr svojou hĺbkou myšlienok, než dejom. (24.11.2012)