Oněgin

Musím sice říct, že se mi znovu potvrdilo, že "Doktor Živago" je asi jediný anglofonní film, jehož "neruskost" nepůsobí rušivě, a že Ralph Fiennes mi na Oněgina ukrutně neseděl; Na druhou stranu Liv Tyler byla jako Tatiana překvapivě skvělá (chvíli mi trvalo si zvyknout, ale hrála úžasně osobitě a tak nějak zvláštně "vnitřně" se mé představě Tatiany podobala). Také několik experimentů (různá poetická zpomalení času, změny lokací některých scén apod.) a dokonce přidání několika scén oproti knize se, řekl bych, (ač bylo určitě riskantní se takovým způsobem odchýlit od klasiky) vyplatilo. Nemyslím, že mi film prohloubil dojem z knihy... naopak, zachránilo ho jako film právě to, v čem se od knihy odlišoval - Jako adaptace byl dost špatný, ale jako samostatný příběh rozhodně ucházející - jen ta Tatiana by byla (alespoň z mého pohledu a mé představy) "adaptačně použitelná". (05.01.2013)

Krásně dekadentní Ralph Fiennes a posmutněle nevinná Liv Tyler. Není možnost, aby vás tahle dvojice neuhranula. K tomu ta hudba a ty hadry! Na chvíli jsem přestal být cynickým mužem. Na chvíli jsem byl romantikem, citlivkou. Na chvíli. Rodinný projekt Fiennesovců se zdařil, jak jen se mohla nízkorozpočtová romantika z carského Ruska zdařit. (10.09.2013)

"Já píši vám, co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout......". V titulcích se to jménem Fiennes jen hemží, nevím, jestli je to náhoda, ale hudba je opravdu nádherná, kamera, která jakoby se dívala Oněginovýma očima, když sleduje křivku Taťánina porcelánového krku, rovněž. Estetický skvost v podobě Liv Tyler hraje báječně......vůbec tohle zpracování mě podebralo jít do předlohy a doplnit si mezery ve vzdělání. Krásná záležitost všemi směry. (14.09.2005)

Americký pokus ztvárnit ruskou klasiku nedopadl vůbec špatně. Knižní předlohu jsem sice nečetla, ale s filmem jsem byla spokojena. Líbily se mi výkony hlavních představitelů Ralfa Fiennese a Liv Tylerové. Je to emotivní příběh lásky lehkomyslného a zhýralého Evžena Oněgina ke krásné a zamilované Taťáně. Ve filmu se navíc podařilo navodit atmosféru daného prostředí. Vytkla bych pouze, že Taťána, ač je Ruska, píše svému Oněginovi dopis anglicky. (02.07.2009)

Kdyby to jen nebyla taková nuda! Taťána chodí lesem, Taťána bloudí plesem, Taťána jde travinami. Vášně tu nezbylo ani co by se za nehet vešlo. Takhle zfilmovaný Oněgin působí sterilně, bez chuti, bez zápachu. Neopětovaná láska, zakázané vyznání, osudový souboj, léta odloučení, vzplanutí pohaslé jiskry - jakoby vše bylo zobrazeno Oněginovýma věčně znuděnýma očima. ____ Předloha je těžká klasika, výprava je opulentní (se zásadní výhradou, že zrovna nemuseli mít v každé místnosti a v každém domě opadanou omítku - snad si ruská šlechta mohla dovolit občas vymalovat.), kamera snaživě snímá malebné obrázky - a ono nic. Emoční index zůstává na nule. /1. 12. 14./ (01.12.2014)