Zmeškaný hovor

První čistý horror známého japonského úchyláka Takashi Miikeho, jenž vykrádá Ringu a Phone a ani se za to nestydí. Liší se od nich snad jen tím, že dlouhovlasá babice není při hrátkách s oběťmi dlouho vidět, což divákovi vynahradí při scéně v televizním studiu při natáčení duchařské reality show, kdy si nepěkně pohraje s nebohou dívkou postiženou smrtící kletbou. Ano, kletbou.. To dostanete hlasovou zprávu od vašeho vystrašeného já z doby, která nastane za dva dny a za ty dva dny ve stejný čas se nestačíte divit. Zajímavé, ale nic nového pod sluncem. Opět duch několikrát zaútočí, pak se rozjede pátrání po jeho původu a kořenů jeho počínání, aby film vyústil do matoucího finiše. Natočeno je to stylově čistě, ale bez jakékoliv větší dávky emocí. Kdo by tu čekal nějaké typické Miikeho nechutnosti, bude zajisté zklamán. Kdo však má rád duchařiny a překousne neoriginalitu filmu, bude s OMC spokojen. Pro někoho tuctová duchařina, pro mě nadprůměr balancující mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Za tu scénu v tv studiu dávám čtyři hvězdy. Ale je to jen o fous. (23.08.2005)

Takaši Miike vykráda viacero (všetky?) japonských duchárskych klasík od roku 1998 (kedy mal premiéru Nakatov RINGU), ako sú UZUMAKI či Šimizuova séria JU-ON. Ak si odmyslíme výborný ústredný námet s "mobilnými odkazmi budúcnosti", zostane nám len priemerný scenár, ktorý vás (ak ste videli hore spomenuté japan shocky) vôbec neprekvapí. Je to zasa úplne to isté, len sa postavy inak volajú a videokazetu (noviny, internet, špirálu...) nahradil mobil. Ale japonský šoker Miike (ICHI THE KILLER) vytvoril miestami takú odpornú (to je pochvala) strašidelnú atmosféru, že je to (dlhá návšteva opustenej nočnej nemocnice) riadna záťaž na nervy. Takže dávam až 80% a ak to porovnám s americkým remakeom z roku 2008, je evidentné, že je to vydarený duchársky horor á ja Japonsko. (14.09.2006)

Niekolko japonskych Kruhov, niekolko americkych Kruhov, niekolko japonskych Nenavisti, niekolko americkych Nenavisti...poviem vam, bol som tohto zanru nadlho prejedeny a to uz ani z niektorych menovanych som nebol dva krat nadseny. Proste som sa od tohto zanru distancoval. Na navrat som si vsak nemohol zvolit nic lepsie. V zaklade je to sice len vykradacka menovanych, ale od takej tretiny (konkretne od sceny "LIVE") mi bol veskery pribeh prakticky ukradnuty. Miike niekolkymi nenapadnymi ale o to hrozostrasnejsimi scenami dvihol atmosferu a napatie filmu skutocne vysoko a to malo taky ucinok ze az do konca som musel nervozne prehladavat kazdy tmavy kut obrazovky. A poviem vam, po dopozerani som bol normalne (v dobrom slova zmysle) unaveny. Nemam co riesit. A ten zaver je proste uzasny. (9/10) (17.03.2008)

Tak takhle si představuju děsivý horor. Příliš jsem od něj neočekával a má touha po mrazení v zádech byla nakonec naplněna měrou vrchovatou. Film se rozjíždí pomaleji, ale v druhé půlce se přistihnete při tom, jak se raději než na obrazovku díváte někam úplně jinam. Místy jsem se ztrácel v ději, kdy jsem nechápal, kdo komu vlastně volá, ale scény ve zrušené nemocnici těch pár nedostatků kompenzují. Teď asi nějakou dobu nebudu používat kukátko a pro jistotu si promažu telefonní seznam. (399.) (12.10.2008)

Zmeškaný hovor považuji po Nenávisti za druhý nejlepší japonský horor, co jsem viděl. Jestli to něco vykrádá nebo kopíruje, je mi buřt. Scéna ve staré nemocnici mi pěkně brnkala na nervy, je dóóóst povedená. A vzhledem k tomu, že jsem nedávno viděl americký remake, bych klidně ještě i tu jednu hvězdu přidal. Ale možná by to mohlo být o něco kratší... (08.01.2010)