Kmotr II

„Vždy som mal o teba starosť, Fredo.“ Jeden z minima filmov v histórii kinematografie, ktorý je prequelom a sequelom zároveň. Úchvatný, 200-minútový gangsterský epos. Kým Michael (Al Pacino) starne a sleduje zradu (manželka Diane Keaton) i vernosť (plešivejúci consigliori Tom Hagen Roberta Duvalla) a preberá otcove gestá, mimiku a hlas, v minulosti sledujeme vzostup jeho otca (Robert De Niro v podstate hrajúci Marlona Branda – táto „rovina z minulosti“ je podrobne popísaná v Puzovej knihe, ale čo sa filmov týka, dostala sa až do dvojky). KRSTNÝ OTEC II, ktorý prišiel len dva roky po jednotke, býva často považovaný za jedno z najlepších pokračovaní (aj keď Randy Meeks si o tom myslel svoje) a aj jeho strhujúco režíroval F.F. Coppola, ktorý dostal od štúdia (na rozdiel od v dosť komplikovaných podmienkach vznikajúcej jednotky) voľné ruky. Vytvoril vďaka tomu surové, mrazivé a na 11 Oscarov nominované klasické (veľ?)dielo o ponukách, aké sa neodmietajú. Škoda, že Brando sa odmietol vrátiť do záverečnej scény. 5*, ale áno, absolútne fantastické retrospektívy s De Nirom sú top, scény zo súčasnosti ma tentokrát priznám sa až tak nestrhli. (24.03.2009)

"Nechci zabít všechny. Jen své nepřátele." Úžasný. Neuvěřitelný. Nikdy bych nevěřila, že se dvojka Kmotra dokáže vyrovnat brilantní jedničce. A přitom mám pokračování stejně ráda, co je lepší si netroufám odhadnout. Pro Kmotra II jsem ale přece jen měla trochu usnadněné podmínky, neztrácela jsem se v postavách jako v jedničce, ani jsem se nakonec nerozhodla před dokoukáním přečíst knížku, abych pochopila děj. Tedy jsem ani předem neznala dějové zvraty. A závěr? Krásné, prostě krásné... a navíc skutečně srozumitelné. Vývoj postavy Michaela Corleona je podán naprosto přesvědčivě a mimořádně zajímavě, když jsem si jeho obraz zarmouceného muže v závěru srovnala s tím klukem ze svatby z prvního dílu, začala jsem ho až litovat. A ta krásná italština! Nemůžu si pomoct, ale zdálo se mi, že se v pokračování objevuje mnohem víc, navíc jak z úst Pacina, tak i De Nira zní více než příjemně. Co dodat? Kmotr II je obrovským soubojem dvou herců, kteří patří mezi nejlepší (nejen mafiánské) herce, jací se kdy narodili. Roberta De Nira a Al Pacina. A tentokrát De Niro Pacina možná skutečně přehrál. To ale rozhodně neznamená, že by vás Pacino jediným pohledem nedokázal naprosto uzemnit. Nádhera, nádhera... "Otec mě v této místnosti naučil řadu věcí. Říkal mi: 'Drž se přátele blízko u těla, ale nepřátele ještě blíž.'" (14.12.2007)

Souhlasím s Civalem. Kmotr II je jakousi nástavbou původního filmu, která není dostatečně obsahově nabitá, což kompenzuje zbytečnou rozvláčností. Mnohem lépe působí "vedlejší" příběhová linie vzpomínající na dětsví Vita Corleona (čtenáři knihy vědí). Nebýt propracovanější výpravy a s tím spojeným ještě krásnějším vizuálem, než byl ten, co zdobil původní film, těžko by se objevovala tvrzení, že pokračování je lepší. Je to sice natěsno, ale přesto raději zůstanu u čtyřhvězdí... (20.09.2007)

„This is the business we´ve chosen.“ Rodina, moc, loajalita, tahání za nitky a všudypřítomná smrt aneb Coppola pokračuje v precizní filmařině, byť se z jeho díla s honosnou výpravou kamsi vytratily potřebné emoce a střihači učinil nabídku, kterou nelze odmítnout („Jdi domů, chlapče, nebudu tě potřebovat.“). Naštěstí však filmařský štětec Maria Puza vše vynahradil nabitou poslední půlhodinou, kde především don Pacino exceluje (u scény s oznámením interrupce vypadají jeho oči jak Etna vteřinu před výbuchem), aby jako z vlaku mávající loutka voděná od dětství otcem trpce přemítal, jak vše, po čem toužil, získal, ale při tom toho ještě více ztratil. Mimochodem, teď už chápu, proč Vít Bárta z naší Cosa Pubblico Nostra nosí ten šátek kolem krku, ale tam veškeré chtění o podobnost s Michaelem Corleonem končí. A nebo se mýlím..? (30.05.2011)

Prvním dílem vydělal Coppola těžký prachy a na "dvojce" je to znát. Rozmáchlá výprava, stovky stovky komparzistů, ale někam se vytratily emoce. Zejména v první půli je dějová linie s Michaelem Corleonem poměrně nezajímavá. Naopak vzpomínky na Vita Corleona jsou působivé, je požitek sledovat tehdy ještě málo známého De Nira. Všechny mé výčitky vzaly za své závěrečnou třetinou a emočně vypjatým koncem. Nezapomenutelný je poslední záběr na tvář Michaela Corleoneho, na muže obtěžkaného tíživým svědomím s vráskami pod očima a šedivějícími vlasy, na muže, který získal moc, ale ztratil lásku. (19.10.2003)