Černá Dahlia

Brian De Palma naservíroval čistou noirovku, že si díky tomu zasloužila nominaci na Oscara za kameru. Jenže příběh, který se ve film noiru opakuje už nikoho nepřekvapuje a závěrečná půlhodina se strašně protahuje, že by se střihačsky dala zvládnout lépe. A režisér by díky tomu mohl docílit šokovaného výrazu u diváků. Ze začátku film diváka vtáhne do děje a expozice je skvělá, jenže postavy se dále vyvíjejí či nevyvíjejí zvláštním a matoucím způsobem, že mi to dávalo brouka do hlavy a nemohl jsem se dobře soustředit na zbytek filmu. Jinak noirová klišé fungujou a je to jinap říjemná pocta noirovkám. (23.07.2008)

Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. Ačkoli mě to z počátku moc nebralo, ke konci mě ten film víceméně přesvědčil o svých kvalitách. Přesto jsem se celou dobu nemohl ubránit tomu, jako by zde sice bylo naprosto vše, co patří ke správnému noirovému snímku, ale přesto tomu pořád něco chybí. Snad by pomohlo výraznější obsazení nebo hudba, nebo co já vím, ale na mě to prostě celé působilo strašně ateliérově, falešně a zbytečně - proč proboha v 21. století točit noirovky, když má tento žánr svou zlatou éru a vrchol dávno za sebou? Nejvíce mi však vadil - na můj vkus - překombinovaný děj, v němž jsem se místy docela ztrácel, a potom, ó ano, musím to zmínit, herecký výkon Scarlett Johansson. Tímto filmem jsem si definitivně potvrdil, že ji nemám rád, ta holka je herecky úplně mimo a uniká mi, jak může být tak populární. Sečteno a podtrženo, Brian De Palma dozajista natočil lepší filmy, a ačkoli se mi ten debilní dabing sebevíc snažil film zprotivit, za sebe nemám problém dát mu 4 * - je tam celá řada výtečných momentů, které bezpečně usvědčují Briana De Palmu coby velkého režiséra. (09.09.2013)

Tohlencto je docela tvrdý oříšek, ten nový De Palma. Když jsem měl pocit, že uběhla asi hodina, přehrávač ukazoval pouhopouhých dvacet minut. Oněch dvacet minut jsem si přitom náramně užíval – příjemná retro detektivka se dvěma charismatickými herci – jasně, nic nového pod sluncem, ale když nečekáte zázraky, což Dahlia skutečně není, jenom si sedíte a užíváte to, co vám servírováno. Ne že by šlo o špatný film, vlastně je v něm málo vyloženě nevydařených věcí. Po formální stránce se jedná o naprostou špičku. Jméno kameramana Vilmose Zsigmonda (!) si zaslouží být napsáno tučně a s vykřičníkem v závorce. Jako u většiny De Palmových filmů se můžete těšit na dlooouhé, nepřerušované záběry. Zinscenování některých scén jistě vyžadovalo pevné nervy a plné nasazení všech zúčastněných, vzorovým příkladem může být první Dwightova návštěva Madeleininých rodičů; přímo jeho očima sledujeme dění na plátně, jsme postupně seznámeni s domácím mazlíčkem (poněkud inertní čokl) i s jednotlivými členy rodiny. Mnohé scény, jakási dlouhá souvětí, buď začínají nebo končí tečkou, čili detailem (detailní záběr na Dwightův vyražený zub jako zakončení dynamického boxerského zápasu). De Palma si podobné záběry skutečně vychutnává. Černá Dahlia je jimi prosycena, vlastně až přesycena. Styl zde vytěsňuje samotnou zápletku. Ta není ani trochu originální (ač tvořena třemi zdánlivě nesouvisející zločiny) a o to víc překvapí její příliš komplikované a zdlouhavé rozplétání, zabírající snad posledních třicet minut. Také jinak jistí a přesvědčiví herci jakoby ke konci ztráceli půdu pod nohama. Jedná se o film chladný, odtažitý a pro diváka, který očekává zábavu v tom obvyklém smyslu slova obtížně akceptovatelný. Obdiv ovšem bezesporu. Obdiv za vysokou profesionalitu provedení, obdiv emocemi zcela netknutý. 80% Zajímavé komentáře: betelgeuse, dzej dzej, agathon, Vitason (30.07.2007)

Nemůžu se ubránit srovnání s jiným postžánrovým Noir filmem - Čínskou čtvrtí. Zatímco Čínská čtvrť ve své době sklízela ovace, Black Dahlia se stala terčem kritiků a do naších luhů a hájí radši ani nebyla producenty uvedena. Jednoznačně ale musím říct, že je to velká chyba!!! Hartnett sice není takový cynický drsňák, jako byl Nicholson, na druhou stranu mu to ani scénář a typ hrdiny nedávají za úkol. Hartnett je holt lamač ženských sdrcí, což řekněme si na rovinu - Nicholson není a nikdy nebyl a do postele s ním tedy mohla vlézt tak maximálně unylá Faye Dunawayová. To Scarlett nebo dokonce tentokrát i Hilary!!!, to už je jiné kafe. V čem má ale Dahlia jasně navrch je atmosféra filmu. De Palmovy se pomocí hědého hávu a klasické noir šablony podařilo zachytit úžasně vystylovanou podívanou, které podle mě třeba i takové Sin city strká do kapsy. Polanského počin sice nebyl špatný, ale v tomto srovnání jednoznačně zaostává. Bohužel nečekaným nežádoucím efektem De Palmovy skvělé atmosferické podívané se stala už mnohokrát zmiňovaná plochost postav, které holt kvalit Čínské čtvrti nedosahují. Na obhajobu Dahlie ale zase musím podotknout, že oproti Čínské čtvrti disponuje mnohem silnějším a pro diváka přitažlivějším námětem. Přeci jen, Hartnett vyšetřující jednu z nejbrutálnějších vražd v dějinách Ameriky zní líp, než Nicholson vyšetřující špinavé praktiky ve vodárně. Suma sumárum, De Palmova Dahlia pro mě z přímého souboje vychází přece jen o něco lépe než starší, seč kritiky ověnčený film Romana Polanského a **** si rozhodně zaslouží. A za co ta pátá? Za kříšení mého oblíbeného žánru v této pro něj tak nepříznivé době. (Já chci další!!!!;) (18.02.2007)

Noir detektivní žánr je jako dělaný pro režiséra Briana De Palmu. Pustil se do zfilmování románu Jamese Ellroye, který je sice fikcí, ale vraždou herečky Černá Dahlia se nechal inspirovat, a De Palma dokazuje, že stále umí natočit kvalitní a lehce šokující film. Josh Hartnett a Aaron Eckhart (jeho kontroverzně pojatá postava nedostala potřebný prostor) ztvárnili dvojici detektivů z oddělení vražd, kteří se pouští do vyšetřování brutální vraždy mladé začínající herečky Elizabeth Short známé jako Černá Dahlia (Mia Kirshner), a nejen její smrt, ale i ona sama, jsou obestřeny tajemstvím, a tak na povrch vyplouvají postupně šokující zjištění, že točila lesbické porno a že v tomhle filmu se divák dočká nejednoho šokujícího odhalení nebo zvratu, což úplně změní pohled na postavy, kterým až dosud divák věřil. Hilary Swank ztvárnila tak uhrančivě odpudivou mrchu, že mě z její kreace až mrazí a Hartnett překonal sám sebe a Palma z něj vydoloval herecký výkon, který u něj dlouho nepamatuji. Scarlett Johansson zafungovala spíše na ozdobu a musela být povinně krásná, protože její postava jinak nedokázala divákovi v podstatě co nabídnout. Marc Isham filmu dodal skvělý hudební doprovod. Hodně zajímavá a tak nějak netradiční až přemotivovaná detektivka zasazená do druhé poloviny čtyřicátých let plná brutality, krve a Hartnetta. (16.08.2010)