Černá Dahlia

K některým filmům Briana De Palmy nelze přistupovat jako k filmovým příběhům. Naopak jsou filmovými zážitky experimentujícími s rolí a očekáváním diváka. Dokládá to i jeho poslední film. Vychází z knihy o reálném případu nevyřešené sadistické vraždy, která šokovala a zároveň uchvátila Ameriku konce 40. let. Případ je zde pouze vedlejším motivem v noirovém spletenci vztahů okolo dvou detektivů posedlých jeho vyřešením. Jejich bezmoc a zoufalství umocňuje fakt, že jsou pouze náhodnými aktéry ve fiktivním vyřešení případu. (15.09.2008)

Černá Dahlia se moc nepovedla. Film je neuvěřitelně zdlouhavý a chybí mu nějaký větší spád, který by vás po celou dobu udržel v křesle. Nezachraňuje to ani jinak vynikající Scarlett Johansson ani oscarová Hilary Swank. Škoda. Vím, že Brian De Palma umí natočit výbornej film ale tady se to prostě nepovedlo. Pro mě docela šedej průměr. (04.06.2007)

Brian De Palma je ve filmovém světě pojem, který dokáže udělat post noirovskou atmosféru jako nikdo jiný. Příběh se táhne a plyne opravdu hodně pomalým tempem. Herecké obsazení výborné až na Scarlett, která mi vůbec nesedla a vlastně ani nechápu, co jsem na ní někdy viděl. Příběh zamotaný a zajímavý, ale žádný extrém. (20.02.2009)

Nenávidím Joshe Hartnetta, kazí mi celkový dojem z filmu. Možná je to chyba začínat nějak takhle, ale já si prostě nemůžu pomoct nejlepší scéna byla hned na začátku, kde dostal vcelku slušně na držku a doufal jsem že jeho postavení lůzra mu zůstane po celý film. Brian De Palma ví přesně jak natočit film, bohužel všechny mají stejný nebo podobný průběh a Black Dahlia už ničím nedokáže oslnit a nakonec to dopadlo tak, že jsem se u flimu nesnesitelně nudil ač na mě číhala atmosféra let minulých zanesená mafií a korupcí nedokázala mě natolik vpoutat do děje, abych alespoň na chvíli neuvěřil, že sleduju originální film, i když by se na první pohled mohl zdát. (01.01.2007)

Jako adaptace Ellroye na přes držku levačkou i pravačkou, ale jako solidní žánrovka ne zase až tak špatné. Nejprve se důkladně představí postavy a až poté, tedy kolem poloviny stopáže, se jen tak mimochodem dostaneme i k hlavní dějové lince. Byla by však chyba zaměňovat zdlouhavost za nudu. A tady má i ta delší úvodní expozice své místo díky gradovanému i vypointovanému ději. (13.01.2007)