Barbar Conan

Zas tak tragický to nebylo. Jasný, příběh je nulovej, svět není propracovanej a celý to spíš než film přípomíná videohru, ve který hlavní hrdina co nejrychleji střídá lokace, ve kterých někomu usekne hlavu, ruku či jinou končetinu. Hlavně aby se mluvilo co nejmíň. Akce je ale překvapivě docela fajn, celý to celkem rychle uteče a díky samý akci jsem se pomalu nenudil. Jason Momoa navíc má docela charisma, na Rachel Nichols se stále dobře kouká a Stephen Lang si taky odehraje svý. Jen ta Rose McGowan je příšerná a vypadá tady jak fantasy verze Lady Gaga. Jako béčkový akční fantasy tedy Conan rozhodně neurazí. (17.11.2011)

,,BUDE SE JMENOVAT ... CONAN!“....... /// To bylo tenkrát, na počátku Hyborianské éry, éry úpadky i rozkvětu, když na svět přišlo dítě zrozené v bitvě ..... - vždyť víte, prostě ten typ pohádky, ve který je potřeba pronášet chytrý moudra o tajemství oceli, projít si výcvikem meče i zvýšení IQ a přijít o taťku (hovno, nezdrhl jako ten tvůj s jinou ženskou – zabili ho). Béčkově vyvoněná ,,rozprávka“ o Conanovi a jeho zvířeně, ve který chce Pán Stínů pomocí jedný masky vládnout všem a ON je pan spravedlivý s touhou po pomstě, jehož výhodou je, že si to – i proti přesile - udělá sám. Moc nemluví (nebo by neměl) a o to víc bojuje (nebo by měl). Bitevní pole plný mečů, šípů a hnusnejch zjevů – opravdu to nedělali žádní ,,Ajnštajni“. Ale ono se na to dobře kouká, je to zvládnutý i trikově a já prostě od takovýho příběhu nečekám víc než je zdrávo. 3a½, protože kdo říká že nikdy neConanoval, dělá to dodnes! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem příznivec alternativních porodů. U toho na bojišti jsem ještě nebyl. 2.) Zjistím, že je mnohem jednodušší strčit prsty do nosu chlápkovi bez nosu. 3.) Thx za titule ,,xtomas252“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (07.11.2011)

Sympatickej pár Momoa a Nichols (i když Momoa víc než germánskýho arnoldovskýho typa připomíná to, čím je, totiž jižanskýho havajčana), plakát dobrej, konec pozitiv. Rose McGowan je tady naprosto obludná a nesympatická, a to i vzhledem k tomu, že hraje zápornou postavu. Ron Perlman ve svejch pěti minutách stihne tak akorát předvýst megafousy, Stephen Lang jako záporák nulovej. Příběh - nějaká bad-ass maska, co potřebuje krev vyvolenýho a pak zničí svět a udělá z někoho boha, nuda. Scénky s Conanovou babou přivázanou k obřímu kolu tak moc připomínaj Indiana Jonese a Chrám zkázy, že chyběl jen objevivší se Harrison Ford, co by spustil "Kálí má, kálí má!" Krvavý efekty, co měly nejspíš prohloubit syrovost filmu, jsou tak debilní, až se člověk musí smát. Reálně rozhodně nepůsobí, když z někoho stříká krev po litrech, ať schytá jakejkoliv druh rány. To se dá tolerovat snad jen v anime. Cesta bojovníka sice horší, ale aspoň od toho nikdo nic nečekal. Tady se od Nispela taky nedalo čekat moc, ale že to zmršil kardiálně. (13.10.2012)

Když si člověk čte rozhovory se Zimmerem a s Batesem (autor hudby k tomuhle filmu), zjistí jednu celkem příznačnou věc - zatímco Zimmer neustále zmiňuje melodii a básní o tom, jak hodiny a hodiny vybrnkává do kláves, než přijde na něco kloudného, Bates se ubírá úplně jinudy a jednoduše ucpe divákovi uši neskutečně uřvaným a přeplácaným (často nelibozvučným) bordelem bez nějaký hloubky – má tam zkrátka spousty bohatý textury a málo, přemálo struktury (motivů a témat). Kde nabízel Poledouris melodii, tam má Bates spíš rytmus postavený na brutálních perkusích a agresivních smyčcích. Možná měl Bates navázat na svůj nechvalný skandál z 300 a opět trochu opisovat, koneckonců sám Poledouris tři stěžejní tracky z původního soudntracku - Anvil of Crom, Riders of Doom a Theology/Civilization - jednoduše oprásknul z Prokofjeva, Orffa a Holsta (přičemž Anvil of Crom si zase dál vypůjčil Goldsmith pro hlavní téma Total Recall). ____ Co se filmu týče, zamlouvala se mi hlavně sofistikovaná narážka na Tenkrát na Západě, kde Bronson nese svého staršího bratra na ramenou a jen marně oddaluje jeho smrt, (-spoiler-) čemuž zde odpovídá syn držící řetěz s víhní a oddalující smrt otce. Na konci se tatáž scéna dočká zopakování, Conan tentokrát na podobném řetězu drží Tamaru. Co je ovšem zajímavé, Khalar Zym na tuto paralelu mezi otcem a Tamarou zcela explicitně diváka upozorní. Spíše než Khalar Zym tak mluví scenáristé, kteří skrze hlavního padoucha upozorňují na určitou vynalézavost svého scénáře, neboť i to nejhorší filmové dílo je komplexním celkem, kde může kdejaká nuance divákovi snadno uniknout, takže scénáristům nezbývá než na to občas přímo upozornit. Někdy se takového upozornění nedostává divákům, ale i postavě: například Fonda pochopí celou situaci teprve tehdy, když mu Bronson vloží v závěru harmoniku do úst. ____ Ačkoliv je nový Conan zjevně cosi dlužen svému předchůdci, zajímavý rozpor mezi Conanem a náboženstvím zůstal zachován. Conan opět spoléhá zejména sám na sebe a sekta se svým náboženstvím tvoří vůči jeho individualismu jakýsi protipól. Platilo to hlavně v původním filmu, kde Arnold tvrdil, že se ke Cromovi moc nemodlí, protože stejně neposlouchá, ale ozývá se to i zde. Conanovým krédem je přesvědčení, že náboženství by mělo mít i nějaký hmatatelný přínos a že jinak koneckonců není tak nepostradatelné a nedotknutelné. Tímto podezřením vůči náboženství a neustálou tendencí snímat otrokům okovy připomíná Conan proletáře par excellence. Udivuje mě, že nikdo z velkých levicových dramatiků nebo romanopisců – Olbracht, Majerová, Trockij, Odets – si v tom nenašel své téma. ____ Nemá někdo z vás náhodou číslo na Rachel Nichols? (20.08.2011)

Akce tam místama byla hodně slušná, jen mě mrzelo, že nebyla tam na konci ještě větší. Třeba hned ta na začátku se mě líbila, když byl ještě malý. Prostě jsem tam postrádal něco, z čeho by mě mrazilo po zádech. Když to porovnám s původním Conanem, tak tenhle mě bavil o hodně víc. Ode mě to dostává lepší tři hvězdy. (27.12.2011)