Battle Los Angeles
Svetová invázia
Režie:
Jonathan LiebesmanScénář:
Christopher BertoliniKamera:
Lukas EttlinHudba:
Brian TylerHrají:
Aaron Eckhart, Michelle Rodriguez, Bridget Moynahan, Michael Peña, Ne-Yo, Noel Fisher, Susie Abromeit, Joey King, Jim Parrack, Lucas Till, Cory Hardrict (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Námořní seržant Michael Nantz slouží v armádě už dvacet let. Při poslední akci v Iráku ale přišel o celou jednotku a povídá se, že to byla jeho vina. V důsledku toho se chystá odejít do výslužby. Ještě má ale dokončit výcvik poslední skupiny budoucích mariňáků, kterým se nemohlo přihodit nic horšího, než že budou bojovat s nepředvídatelným a vysoce nebezpečným nepřítelem z vesmíru. Získání profesních ostruh se změní v takřka sebevražednou misi. Vědci totiž zpozorují na oběžné dráze shluk blížících se meteoritů, z nichž se ale po jejich dopadu do oceánu stanou útočné vesmírné lodě. Z moře začnou vystupovat mimozemská monstra, která likvidují vše, co jim přijde do cesty. Během několika málo hodin se všechny důležité přímořské metropole promění v ruiny a Los Angeles se stává posledním místem možného vzdoru. (TV Nova)
(více)Recenze (1 413)
Přišlo mi to jako takovej mix Dne nezávislosti (útok mimozemšťanů) a District 9 (celej ten styl točení, akce i velice dobře vypadající triky), což mě celkem potěšilo, i když ruční kamera, která všechno zabírala dost zblízka a někdy chaoticky, nebyla vždy nejšťastnější, ale celkově je to správná vojenská řežba s emzákama, kde se demoluje a střílí jak kdyby hlavní postava nebyl obvykle ne zrovna moc akční Eckhart, ale sám Arnold Schwzenegger z Komanda, nicméně celýmu filmu podle mě trošku chybí nějaká jiskra, která by to nadzvedla, ale i tak, po tom, co tomu v úvodu zdejší uživatelé nepěkně nařezali, to dopadlo dobře. ()
Ťažko považovať Svetovú Inváziu za sklamanie, keďže ponúkla viacmenej to, čo sa od nej čakať dalo a nič naviac. Nevadí mi mnohými kritizovaná kamera, nemám problém s pátosom, ktorý mi na daný žáner príde adekvátny a ani nemám pocit jeho prebytku. Horšie je už s nevýraznými postavami, rovnako nevýraznými mimozemštanmi a s akciou, ktorej je viac než dosť, ale akokoľvek zručne je natočená, od začiatku do konca sa topí v scénach, z ktorých ani jedna nedokáže utkvieť v pamäti. Liebesman je nepochybne talentovaný ale na tých najlepších v tomto obore zatiaľ skrátka nemá. 50% ()
Nadupaná akce, která si klade za cíl pobavit a ne intelektuálně uspokojit, podle toho také hodnotím. ()
No, tak jsme to zase vyhráli. Aby ne, když naši zem (a asi taky naši Zem) chrání US Marine Corps. Kdyby se mimozešťani bejvali trochu seznámili s filmovou produkcí strýčka mariňáka, věděli by, že začínat si něco s nejlepší khaki barvou je krajně hloupej nápad, odvolali by svůj zelenomodrožlutej úsvit, nabrali sluneční vítr do plachet a byli v sousední galaxii než bys řekl Semper Fidelis. Přitom by nemuselo být tak zle. Vždycky jsem si říkal, že bych rád viděl film, kde by nebyla klasicky celá invaze od příchodu vesmírného šmejdu až po triumfální vítězství lidské rasy, ale jen výsek, třeba jako když se točí film o jedné bitvě z 2. světové. Battle: Los Angeles ale přes svůj název je pořád jen klasickým invazním filmem, jen s tím rozdílem, že hrdinou tu není zneuznaný vědec Jeff Goldblum nebo jiný prašivý civil, ale ke všemu odhodlaná, neumdlévající, neustupující a nasnídaná četa mariňáků. I tak by se to dalo zvládnout na slušné úrovni. Hlavní problém je ovšem v tom, že je film natočen ne moc dobrým režisérem podle ne moc dobrého scénáře a s ne moc dobrou kamerou, jen to celé jistí schopná armáda filmových techniků, která pomáhá kamuflovat veškeré nedostatky, logické díry a hloupé repliky. Od neexistující taktiky cizáků v boji přes neschopnost zachytit akční scény alespoň trochu přehledně (škoda vší té promarněné technické práce) po repliky typu "jsi můj malý mariňák". Krom toho jsem tam nějak postrádal tu drtivou sílu cizáků, kteří přece měli převálcovat všechny ostatní jednotky, letectvo i pozemní základny (načež si pak nejsou schopní poradit s naší partou hic, kteří zvrátí zápas ve prospěch domácího týmu). Navíc je tu častá chyba podobnejch filmů - zatímco na začátku jsou emzáci takřka nezničitelní, na konci padají jako hrušky (není btw srdce spíš nalevo?). Když nejsou tvůrci schopni do filmu vsunout atmosféru a napětí vlastními silami, pomáhají si kopírováním toho, co fungovalo jinde (Distrikt 9, Zelená zóna, Vetřelci). Bohužel tím jen zdůrazňují zaostávání za schopnějšími kolegy. Ve výsledku je Světová invaze (i když ten svět zřejmě končí u Santa Monicy) jen docela nudné béčko s nezvykle vysokým rozpočtem. ()
Liebesman není Blomkamp... Roger that ()
Nejsem cílová skupina a už dopředu jsem věděl, do čeho jdu, takže nejsem nijak zklamaný. Nicméně jen kvůli tomu dávat vyšší hodnocení nebudu. Studená válka skončila, a tak je potřeba pro americké mariňáky najít nový cíl a důstojného soupeře, který by jim aspoň pár hodin dokázal odolávat. Nejde ani tak o to, že je to patetické, proamerické a bůhví co ještě, jde jednoduše o to, že je to na mě moc tupé, jednotvárné a předvídatelné. Jako teenager bych určitě nějakou hvězdičku přidal, ale takhle nemám pochybnosti. Podrobnější komentář - viz Marigold. Celkový dojem: 25 %. ()
Mě ani v nejmenším nevadí, že je to tupá agitka, ale že je to těžká nuda. ()
Spíš, než velké filmové sci-fi, to připomíná nějakou solidní akční hru typu Crysis II nebo něco takového. Prostě procházíte městem a z ruin se na vás sypou nakrknutí emzáci. Jediný rozdíl je v tom, že si teď nehrajete vy, ale nějaký strýček Jonatán. Provedení se opravdu povedlo, člověk má chvílemi skutečně pocit, že je součástí nějaké invaze. Ostatní, co by člověk od filmu čekal, se nedostavilo. V průměru mi vychází tři hvězdy, ale mám tyhle invazní béčka docela rád. Čtyři, ať má Jonatán radost. ()
„Sempre Fi!“ vesmírná verbeži s kolonizačními sklony aneb s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed Mariňák.. Je otázkou, co člověk očekává od žánru invazní sci-fi. Jestli Rolandovy úchylné hrátky s laserovým paprskem odstraňujícím z mapy Washingtonu Bílý dům a jeho chrabrým vedoucím nekompromisně kropícím ze stíhačky roztahovačné zelené mužíky v létajících strojích nad rozvinutou standartou Spojených států nemimozemských a nebo něco více realistického, na omezeném prostoru a zasypané hromadou krvavé sutě. Byť s koňskou dávkou válečného patosu, všudypřítomného "join us" poselství US Army, kameramanem, co se bojí o místo, až se třese a scénářem, u něhož lze místy připsat autorství nadprůměrně inteligentní amébě z Jupiteru. A vůbec, tu patetičnost bych zase tolik nevyčítal, protože kdyby tato situace čistě hypoteticky nastala, tak bychom těm blonďatým, pihovatým klukům s výcvikem nakonec byli vděční, neboť námi hozený notebook a hrozba ubodáním propisovací tužkou za zpěvu písně: „Jednou budem dál“ by asi mimozemskou okupaci nezastavilo. Takže raději volím druhou možnost, už jen díky představě rande s Domina Latina M.Rodriguez, na které bych se dostavil v neprůstřelné vestě a azbestových trenýrkách a taky kvůli panu štábnímu Eckhartovi, který by mě donutil přestat nosit boty se zapínáním na suchý zip a láskyplně by se mnou modeloval plastelínové figurky z C4. Mimochodem, ono slavné: „Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky!“ z úst Eso Rimmera vlastně dostalo v kontextu s děním v tomto snímku zcela jiný rozměr. Teď už vím, že to paradoxně znamená absolutní klid pro kuchaře, neboť když je třeba zachránit vlast, potažmo matičku Zemi, není čas se cpát.. ()
Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 ()
US army PR specialist Jonathan Liebesman. Ten, který natočil celovečerní adaptaci armádního náborového letáku. Tento fakt se evidentně pokusil zamaskovat nálepkou docu-katastrofického jarního blockbusteru, desítkami eye-candies a technických vychytávek, z každého záběru ovšem i přesto čiší prvoplánová oslava desátníků, seržantů a plukovníků. Zvlášť ve druhé polovině se Battle LA doslova zvrhne v naprosto nezřízené orgie toho nejprovařenějšího armádního patosu, smrtících klišovitých hlášek, procítěných promluv, čirého patriotismu i plakátového hrdinství. Uncle Sam wants you, darling. 50% ()
Mnoho lidí přirovnávají film (procentuálně) s ostatními filmovými šlágry a tak si udělám vlastní mix. Vemte si klasiku Mars útočí, odeberte veškerý humor, přidejte hromadu odkazů na neohroženou americkou armádu a vražte tam podprahovou reklamu na rekrutování dětí. Výsledkem je Světová invaze. ()
|| Scenár: Christopher Bertolini | Hudba: Brian Tyler | Produkcia: Jeffrey Chernov, Neal H. Moritz, Ori Marmur | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Relativity Media, Original Film | Rozpočet: 70 miliónov $ | Tržby: 202,466,756 $ || Megalomanský kolotoč, striedajúci jednu akčnú scénu za druhou. Ako väčšinou, i teraz zlyháva hlbšia charakterizácia postáv - ľuďský faktor dostáva strašne málo priestoru, a tým pádom scenár siaha po patosom nafúklych dialógoch, ktoré miestami môžu pôsobiť smiešne. Nič to ale nemení na fakte, že Battle: Los Angeles je rýdzo audiovizuálna lahôdka, ktorá vegetariánom akčných filmov pravdepodobne nebude chutiť. Filmu chýba viac precíznosti v logickosti a dejovej hutnosti, no má zaujímavé nápady a technicky zvládnuté momenty. Hudba Tylera a herecký výkon Eckharta znamenitý. Trochu menej roztrasenej kamery, a o pár decibelov menej v kine, a bol by som nadmieru spokojný. | Videno v CineStar Praha, čsfd premiéra, 10.3.2011 | ()
Rôznych pohľadov na mimozemskú inváziu vzniklo nielen v posledných rokoch nespočet, ale zatiaľ čo väčšina z tých, ktoré sa snažia situáciu pojať trochu veľkolepejšie prinášajú skôr beznádejný pohľad na decimovanie ľudstva, ktoré sa zachráni na poslednú chvíľu, tak Svetová invázia na to šla inak a chcela ponúknuť skôr regulérnu vojnu proti silnejšiemu, ale predsa len stále poraziteľnému nepriateľovi, čo mi vyhovuje a síce to nevyšlo úplne ideálne, ale aj tak som s výsledkom celkom spokojný. Úvodné zoznamovanie s postavami ma s výnimkou hlavnej postavy vôbec nezaujímalo, ale film sa tým našťastie dlho nezdržiava a tak už po chvíli začnú náznaky, že sa deje niečo podivné až po prvý útok, čo ma bavilo zase dosť a keď už vojenská jednotka vstúpi do akcie, nie je to síce ideálne, ale už sa na to dobre pozerá. Určite ma mrzí, že sa film tejto invázii nevenuje o niečo rozsiahlejšie, ale je to prakticky čisto z pohľadu malej vojenskej jednotky, no nad to sa dá povzniesť, skôr ma mrzí, že ani toto tvorcom nevyšlo úplne ideálne. Plusom je, že film sa už stále venuje len tomu hlavnému, ale nanešťastie aj tých záporov je tu celkom dosť, časom to začne byť trochu stereotypné, často to pôsobí dosť hlúpo, nájde sa tu pár prakticky až otravných dialógových sekvencií a samozrejme práve v tých najnevhodnejších chvíľach a hlavne na stvárnení tejto mimozemskej invázie si mohli dať tvorcovia viac záležať, lebo je to až príliš nelogické. Hlavne to, že mimozemšťania po globálnej stránke dosahujú veľké úspechy a pritom v akcii sú možno až na ten prvý stret dosť neschopní. A tak to pôsobí dojmom, že keby mala vojenská jednotka lepšiu podporu, nemali by mimozemšťania najmenšiu šancu. Ale našťastie sa mi podarilo naladiť na tú správnu vlnu, preto mi tie zápory až tak moc nevadia, hlavne, že to má výborné tempo, keďže sa tu prakticky stále niečo deje, vyhovuje mi tento štýl militarizmu a väčšinu času si to udržuje slušnú úroveň zábavnosti. Ale chcelo by to lepšie postavy, Aaron Eckhart ako vojenský veliteľ ma bavil, má na to charizmu a plusom je aj Michelle Rodriguez, ale tým to končí, ostatní vojaci mi prišli prinajlepšom zameniteľní, alebo rovno nesympatickí. Po akčnej stránke musím určite pochváliť, že jej je tu plno, je ideálne rozložená po celom filme a technicky veľmi dobre zvládnutá, ale predsa len mohla byť trochu rozmanitejšia. Takto ma približne polovica akcie aj dosť bavila, napríklad taký hromadný prelet vrtuľníkov nad bojovou zónou, celé finále, akcia na moste alebo zničenie lietajúceho stroja, ale ten zvyšok je už skôr len pozerateľná, ale ničím výrazná výplň. A tak režijne a technicky tomu až na tie nefungujúce emocionálne scény v rámci možností nemám moc čo vytknúť a pochváliť musím aj slušnú hudbu. Takže v rámci tejto tématiky sa nájdu určite aj omnoho hodnotnejšie filmy, ale ani Svetová invázia nie je najhoršia, napriek mnohým záporom ponúka aj plno kladov a dokážem sa pri nej zabaviť aj opakovane. 72% ()
Keby som predtým nevidel trailer aspoň desaťkrát, tak by som možno nebol až tak sklamaný, ale postaviť film na pár scénach z traileru a potom to roztiahnuť na takmer dve hodiny bola naozaj zúfalosť a skutočná trúfalosť bola radiť tento film medzi blockbustre. Sklamanie na celej čiare. Scenár bol deravý ako výfuk z wartburga môjho uja, dialógy na úrovni súčasných seagaloviek, jediné čo ma udržalo až do konca sedieť v kine boli efekty a snaživý Aaron Eckhart, ktorého prehrávanie vyjadrovalo beznádej nad kvalitou jeho postavy. Doma by som to vypol po polhodine a ani sa nesnažil napísať nesúvislejšie súvetie do tohto komentára. Takto som docenil aspoň tých pár pozitív. 40%. ()
Svetovú inváziu rozhodne nepovažujem za zanedbateľný alebo odfláknutý film. Dokonca sa odvážim tvrdiť, že dokumentaristickým štýlom a vážnym pojatím sa snažil priblížiť filmom "The Hurt Locker" alebo "Čierny jastrab zostrelený" s tým rozdielom, že pyrotechnici a Somálsko sú nahradení mimozemšťanmi. Problém je, že na betónovú, nonstop strielaciu akciu sa dá pozerať hodinu, ale po čase začne byť nepríťažlivý vizuál rozbitého mesta monotónny. Akcia Michaela Baya je dokonalá z toho dôvodu, že je obrazovo podmanivá, romantická, farebná a aj vizuálne efekty sú v jeho podaní omnoho elegantnejšie. Svetová invázia nevystrčí päty zo zaprášených ulíc, nemá v podstate príbeh a emzáci sú škaredí - aspoň mohli svojím výzorom skopírovať Vojnu svetov. Určite o triedu lepšie sci-fi než Skyline, ale na komerčnú hollywoodsku elitu to určite nemá. Pre mňa, čoby milovníčku sci-fi, mierne sklamanie. ()
Před několika měsíci jsem si po zhlédnutí filmu Skyline říkal, že bych musel mít hodně pocuchané filmové vnímání, aby se mě film bratrů Strausů líbil a obával jsem se, že filmový bratříček Battle: Los Angeles půjde kvalitou podobně do kytek. Omyl, scénář má možná dvě stránky, ale po technické a zvukové stránce je to velice kvalitní řemeslo. Žádné zdržování, po několika minutách se jde do akce a ta trvá až do závěrečných titulků (i když závěrem to bylo roztahanější). Hudba, fucking heroes marines, Eckhart, Rodriquez a vizuální efekty jsou velkým plus u tohoto filmu, zbytek buď přežijete, nebo tím film odstřelíte... Podobné Guilty Pleasure jak před rokem Emmerichův 2012, mé hodnocení 3 hvězdičky… pod recenzí co napsal MrHlad na moviezone bych se podepsal "Pokud půjdete někam, kde mají malé plátno, neužijete si film nejspíš ani z poloviny. A piráti, co se rozhodnou ušetřit za lístek a koukat na monitor, utřou úplně. Ti si to však zaslouží." ()
Jasné, zas je to na Američanech, aby nás všechny zachránili. Mimo to je to ale překvapivě výtečný sci fi invazivní film. 75% ()
Béčková variace na Černý jestřáb sestřelen s pekelně nasáčkovanými CGI, nezajímavými postavami a šílenými hláškami na každém rohu. Jonathan Liebesman si může podat ruce s duem Strauseů. ()
Související novinky
2011 - vyhlídky, poděkování a přání
Další kalendářní rok se chýlí do finále a nechává v nás několik výjimečných filmových zážitků. Nebylo jich zas tolik, ale byly o to silnější. To na rok 2011 nám Hollywood (a nejenom ten) chystá… (více)
Titáni soupeří dál
Nezáleží na tom, co si o novém Souboji titánů myslíte. Je jedno, jestli se vám líbilo jeho konvertované 3D. Film už v kinech vydělal bezmála půl miliardy dolarů a pokračování přijde brzy. Natáčení… (více)
Smrtonosný Odysseus?
Starořecká mánie v Hollywoodu nabírá na obrátkách. Studiu Warner Bros. nestačí právě natáčená nová verze Souboje titánů, teď ještě dalo zelenou projektu nazvanému prostě Odysseus. Pokud čekáte epos o… (více)
Děkujeme, že válčíte
To není pokračování nekorektní komedie Jasona Reitmana, jen pokus neohrabaně vám naznačit, že dnes si povíme o novém filmu s Aaronem Eckhartem v hlavní roli. Po Temném rytíři určitě přehazuje nabídky… (více)
Přestože jde v prvním plánu zcela jistě o náborák jako prase, nelze si nevšimnout, jak Světová invaze diváky zároveň vmanipulovává do role okupovaných iráckých vojáků, potažmo civilistů. Stejně jako emzáci, kteří přicházejí vydrancovat Zemi kvůli životně důležité substanci - vodě (nebo tak to alespoň prezentují média a experti v nich), zabírají Američané Irák a okolní země ve snaze přibližít se ke klíčovému energetickému zdroji (ropě), který doslova pohání jejich civilizaci. Ropa je pro západní civilizaci dokonce tak zásadní, že prostupuje nejen zcela zjevné oblasti průmyslu jako ten dopravní nebo vojenský, ale v důsledku se týká veškerých plastových výrobků, farmaceutik nebo hnojiv, a tedy i jídla nebo pití (balené vody). Připomeneme-li si známý slogan "jsi to, co jíš", dá se říct, že ropa se stala fyzickou součástí nás samotných. Když tedy ve Světové invazi vidíme poraněné alieny, ze kterých stříká voda, je to připomenutí, že i my jsme naplněni a ovládáni určitou tekutinou (a není to krev). Ohledně polidštění mimozemšťanů jde film ještě dál, když při scéně s vivisekcí odkrývá jejich slabinu na totožném místě jako je naše srdce, tzn. na rozdíl třeba od Black Hawk Down, kde jsou nepřátelé dehumanizováni, jde Světová invaze spíše opačnou cestou (byť pouze na tělesné rovině). A naopak, mariňáci jsou tu hned v několika případech přímo spojeni pouze s číslem jejich psí známky a sami vojáci v poli v jedné z prvních scén potkávají skutečného psa, který má naopak na známce jméno lidské. Světová Invaze se tak ptá, zda vůbec existuje hranice mezi zvířetem, vojákem a strojem a nastoluje ontologické dilema, které se vine celým filmem. Paralela, v níž se svět, zhuštěný ve finále na jedinou americkou mariňáckou skvadru, dostává do situace kolonizovaných států Blízkého a Středního Východu, dále pokračuje ve stylu boje, který musí vojáci proti technologicky zdatnějšímu nepříteli zvolit. V určitou chvíli totiž dochází k doslova mučednickému sebeobětování dosavadního velitele jednotky, zcela ve stylu islamistických teroristů, kteří neváhají vyhodit v rámci Svaté války (tedy v agresivní obraně vlastní země a hodnot) sami sebe do povětří (včetně autobusu!). Takový bezhlavý, až slepě sebevražedný styl války, zosobněný poté především štábním seržantem Nantzem (Aaron Eckhart), se nakonec ve Světové invazi jeví a prezentuje jako jediný s šancí na úspěch. Lze tedy říct, že Liebesman klade militantní patriotismus USA na roveň radikálního islamismu Al-Kájdy a řada diváků pravděpodobně vůbec nepostřehne, čemu že to vlastně tak zaníceně drží pěsti. Světovou invazi ovšem není možné ani při troše dobré vůle považovat za ironický nebo satirický komentář, a tak tento alternativní výklad beru jako kuriozitku, která je sice sama o sobě zajímavá hlavně ze společenského hlediska a z filmu spíše mimochodem vyplývá, ale samotný se díky ní snesitelnějším nestává. Z hlediska techniky filmového řemesla ovšem nelze vytknout téměř nic, což z tohohle precizního stroje na akci a emoce z ní vyplývající dělá možná o to děsivější kousek propagandy. Riefenstahlová v hrobě s úsměvem na tváři zvedá pravici. () (méně) (více)