Letiště

Klasika žánru v propracované dramatizaci podle předlohy, vizionářsky předjímající budoucnost světa nejen filmového. "Já nejsem baseball, abys počítal skóre ! Já jsem tvá žena !" Pro mě zároveň připomenutí úžasné české rozhlasové adaptace příbuzného Haileyho Letu do nebezpečí, která mě jako dítě fascinovala. Krásné prolínání osobních příběhů v jednolitém dramatu s hvězdným Douglasem. (07.07.2012)

První díl a jako obvykle nejlepší z celé trilogie. Poměrně jednoduchý děj příjemně vyveden a komplikován nejen špatným počasím, ale i lidmi. Film působí velmi příjemně a atmosférou přesně vystihuje vytíženost a nervozitu letiště plného cestujících, zapadlého letadla na rampě, letadla ve vzduchu se sebevrahem a jednou starou ženou, která je trnem v oku všech aerolinek. Rozhodně stojí za podívání, protože vám nejen přiblíží svět letiště, ale také vás možná přivede ke své skvělé předloze. (31.03.2007)

Zhruba první hodinku se ocitáme v laciné telenovele, která na nás útočí svými propletenými vztahy, problémy a melodramatickými výlevy. Poté se konečně Letiště přehoupne do té dramatičtější poloviny a postupně se začne dít i něco katastrofického. Kromě krásy dam Jacquelline Bisset a Jean Seberg film nabízí i příjemný humor o který se stará Helen Hayes coby vychytralá "milá babička" podvodnice a její luxusní fígle s letenkami:) Kdyby film trochu ubral na oném "telenovelovém úvodu" a ponechal jen ty potřebné momenty k seznámení se s postavami a jejich vztahovými vazbami, jenom by mu to prospělo a první polovina děje by pak nepůsobila tolik zdlouhavě. Na dobu svého vzniku rozhodně vydařené. (08.07.2012)

Řadím vedle DOBRODUŽSTVÍ POSEIDONU a SKLENĚNÉHO PEKLA do špičky mého oblíbeného žánru katastrofických filmů 70. let. Za velkou pochvalu stojí zejména hezky zpracovaný příběh a výborné herecké obsazení - mj. Helen Hayes za roli černé pasažérky Ady Quonsett dostala sošku Oscara. Z dalších dílů série stojí za pozornost zejména LETIŠTĚ ´77. (05.05.2008)

Podle příručky je tohle nemožné. To se mi na 707 líbí nejvíc. Umí všechno, jen ne číst. Pustil jsem si to předtím, než jsem zamířil na Václava Havla a křeslo před obrazovkou opouštěl ukonejšen; nic se nemůže stát. Letiště je jedním z filmů, jehož nemnohé kvality zmizíkuje znalost epigonů; to, jak málo se líší od Připoutejte se, prosím!. Dnes působí film podle předlohy Arthura Haileyho jako šablona plná klišé na všech úrovních: K nepřečkání dlouhá, vše-objasňující expozice, nenápadné staré báby = zlo, kněz fackuje hysterického pasažéra, starý prasák (Dean Martin, očividně pod parou) má radost z miminka, dříč si dá na oslavu dobře odvedené práce doutník. Osvěženími filmu jsou paradoxně též klišé - ta, která by dnes (bohužel) neprošla - rozvod jako dobré řešení, kouření v letadle a třeba z hlediska úzkostlivé bezpečnosti skandální názor pracovníků letiště: Neotravuj pasažéra tím, do čeho nám nic není. Trio Zucker / Zucker / Abrahams mělo s parodií strašně málo práce. Ve výsledku se ztotožňuji s výrokem Burta Lancastera: jde o nejhorší brak, který kdy byl natočen. (17.02.2018)