Insidious

"Spatřil jsem budoucnost filmového horroru a její jméno zní James Wan." No dobrá, Kingovou poupravenou hláškou jsem možná lehce přestřelil, ale když se podíváte na Wanovu filmografii, zjistíte, že tenhle mladík si svoje projekty vybírat umí. Pravděpodobně všechny svoje tvůrčí trumfy ještě nevyložil na stůl. Dokáže pracovat s minimálním budgetem, dokonce se zdá, že mu tohle "omezení" prospívá. Wan poprvé ve své krátké kariéře nespotřebuje kapku krve, místo toho se soustředí na budování děsivé atmosféry a to natolik intenzivní, že ke konci přestává být snesitelnou. Pravda, hodně si pomáhá infarktovými lekačkami, ale ty nejsou vůbec levné a fungují naprosto perfektně. V mnoha případech to dokonce hraničí se srdeční zástavou. Jinak herecky dobré, hudebně působivé, vizuálně fantastické. Po dlouhé době konečně vskutku strašidelná záležitost za 90%. (25.04.2011)

Úvod bol aj napriek nudnému scenáru celkom fajn, dosť dlho sa to tvárilo sľubne, aká taká atmosféra tam bola... neskôr, keď sa to "rozbehlo", tak sa napätie zmenilo na záchvat smiechu na absolútnej stupidite a zúfalosti filmu. Autori sa snažia diváka strašiť postavičkami ako Darth Maul, figurínami v oblečení zo 16. storočia, rôznymi tieňmi na štýl filmov Darkness či One Missed Call, ešte som tam spozoroval čo to z Drag Me To Hell, či Ghost Whisperer :D ... no proste vykrádačka jak vyšitá, nič vlastné, film absolútne zabitý, ešte aj tie efekty o ktoré sa tam snažili to bolo strašné niečo... koniec filmu čistý odpad (27.06.2011)

Aj keď duchovia, duše,kadejaké príšery a prepojenie medzi naším svetom a medzi svetom duchov sú čistý NONSENS, musím uznať, že Jamesovi Wanovi sa podaril zrežírovať 50x kvalitnejší horor, ako boli Paranormálne Activity. Počas filmu som si takmer 3x nasral do gatí, čo potvrdzuje vynikajúcu atmosféru a dej filmu. Čo môžem naozaj odporučiť, je pozrieť si Insidious okolo pól noci, pretože zážitok je tak kvalitnejší. Ak mám byť úprimný, Insidious sa radí k samotnej špičke žánru Horor. (05.05.2011)

Už mě začíná srát, ta bába s loutkoksichtem, co se mi pořád prochází za okny (!!!) Kdysi dávno, po shlédnutí Dead Silence jsem říkal, že James Wan prostě ví, ví co říct, kdy a jak to říct, aby strach gradoval a v pravou chvíli i kulminoval. I když pořád považuju Insidious za zbytečně překombinovaný, místy až okázale obrazný, stále je to nebývale funkční oldschoolovka, která si tu zpětnou vazbu umí nenuceně vynutit. Ve tmě nejlíp funguje NĚCO a ze všeho nejdál se v ní dostává lidská fantazie. Jako kdyby jednadvacátý století chytlo Poltergeista za koule a skrz působivý vizuál jen tak potichu špitlo: "Zatancuj mi!" Není to tak okatý, prvoplánový bizár, jak by ho nejspíš podal Rob Zombie a ani Lin Shaye není tak senzační médium jako byla Zelda Rubinstein alias Tangina, přesto tenhle digitál má potenciál k tomu, stát se s odstupem mnoha let letmo kultovní. Navíc, ta muzika Josepha Bishary, která mimo film podle mýho zas tak moc nefunguje, s vizuálem skvěle ladí. Tady dvojnásob. Pseudoasijským duchařinám nejspíš odzvonilo a já se v tomhle neoklasickým, transcendentálním bloudění našel na slušných [final rate: 70%] (05.06.2014)

A světlo na konci tunelu neobhajitelné sračkoidnosti současného hororu se koukám stále nerýsuje. Řeknu na konto téhle amatérské nepůvodní splácaniny jednu jedinou pozitivní věc: když už nic jiného, má Wan očividně aspoň dostatek slušnosti na to, aby měl ze své tendence uchylovat se ke stupidním lekačkám mindrák a snažil se ji nějak napravit. Potíž spočívá v tom, že navzdory vší snaze o napětí a atmosféru typickou pro kvalitní příslušníky žánru nedokáže vypotit nic lepšího než natažení zmíněných berliček pro neschopná ťululum na neúnosnou délku a snímat je stylem, který je obírá i o tu nejzákladnější děsivost postavenou na čistých reflexech. Výsledkem je nepopsatelná nuda, kterou kromě divákových zdvořilých pokusů o předstírání šoku prokládá už jen neutuchající údiv nad nepochopitelně debilním scénářem kloubícím nepropojené prvky a dějové linky snad z pěti vzájemně nesouvisejících filmů (včetně Krotitelů duchů, wtf?). Kdo je záporák, co chce, proč a proč to nemá dostat? Jakou úlohu hraje ten barák a proč se v závěru vrací v ústřední roli, přestože prý nemá na události snímku žádný vliv? A co tam kurva dělají ti kůl supr čupr duchové? Nevim, zavři hubu, vole, dál zkoušej vyprstit pištící přítelkyni na vedlejším sedadle a ztotožňuj se s Patrickem Wilsonem, jehož věčně otrávený ksicht zachycuje moje pocity z tohohle údajného spasitele moderního hororu líp, než by to dokázala sebevýstižnější slova. (01.01.2015)