Ten, kdo stojí v koutě

Další teenagerská komedie, kde místo nadržených primitivních hovad, kterým jde jen o zasunutí, figurují okolím nepochopení intelektuálští podivíni s pohnutou minulostí. Jako vždycky působí tahle sebranka hláškujících nešťastných homosexuálů, uzavřených roztomilých popleto-depresáků a napravených bývalých děvek, které si vždycky vyberou hajzla, absolutně nevěrohodně. Ale i tak je to milé, Emily pěkná a písničkový soundtrack výborný. (03.02.2013)

Chbosky teprve začíná a už teď do mě, ten zelenáč, nesmazatelně zaryl svůj rukopis. Kouzelné, něžné, citlivé. Člověk by si řekl, že o americké střední už musel vidět všechny možné i nemožné verze, ale The Perks of Being a Wallflower předchází všechny stereotypy. Každá postava je unikát, žádný prototyp americké star střední školy nebo něco podobného. Cítíte, že právě tohle je ten rok, který budete mít před očima celý život. Ten nesmazatelný příběh prvního roku na střední... Tunelová scéna je klenot. (22.01.2013)

Příběh plný emocí, s velmi kvalitními hereckými výkony. Opravdu mě bolelo srdce pro Charlieho, když zůstal zase úplně sám. Logan Lerman je velmi talentovaný herec a to co tady předváděl bylo úžasné. Obrovská nejistota toho chlapce, jeho opatrné tápání v drsném světě okolo sebe, radost z každého malého pokroku, nalezení přátel, ztráta přátel, pád na dno, očištění a katarze... mě to opravdu zasáhlo. A ještě ta hudba k tomu, moc hezký film. (04.07.2013)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)

To Oliver Tate byl aspoň vtipný, uměl lépe vystihnout dobu středoškolských lásek a uměl vyprávět, jak rafinovaně tak přímočaře. Oproti tomu "Perks" nabízí jen obnošený huňatý svetr pro začínající hipstery. Ale ať nejsem jenom kousavý, tak celkové poselství, že za všechno si vlastně můžeme sami a všechno je to jenom v našich hlavách, je vlastně v podstatě fajn, jen by to nesmělo být jediné, co si člověk z filmu odnese. PS: Ale za Bluntmanovu reakci to asi stálo natočit, škoda, že tak hysterický nebyl i ten film. :) (04.01.2013)