Teď a tady

[imdb: 7.3/10] | me: Ťažký film, ktorý vám určite nezlepší náladu. Je to film o zdanlivo nezlučiteľných témach a citových následkoch ich spojenia. Musím priznať, že hoci je film ozaj dobre spracovaný, nie som fanúšik tohto žánru. Nebyť Dakoty a veľmi slušného hodnotenia, určite by som si tento kúsok nepozrel. No napriek obom týmto faktom, nie som rád, že som ho videl. Aj keď sa jedná o dobre herecké výkony, práve jeho reálnosť a náročnosť ústrednej myšlienky stoja za veľmi smutným konceptom a to je práve fakt, ktorý ma nepotešil. Čiže v skratke: Film je fo dobrý, no útoči na tie najbolestivejšie miesta a ja toto nemám vo filmografii rád.Will I still be your brother when you're dead? (15.11.2014)

Nemůžu si pomoct, ale můj dojem jedné z prvotin Ola Parkera byl trochu vlažný. Po absolvování už několikátého filmu s umírající tématikou jsem se neubránila mírnému srovnávání. Dakota Fanning je určitě výborná, ale tady se do toho položila na moje gusto až moc, prostě příliš hrála a bylo to vidět. Nepřirozenost celého příběhu byla určitě ve zbytečné vyhrocenosti, vyumělkovanosti, velkého množství patetických, těžko uvěřitelných chvil a tak se stalo, že ve výsledku mně to tak trochu emotivně minulo. Ani Adam nebyl tou nejlepší volbou nejen po herecké stránce, kde mě moc nepřesvědčil, ale myslím, že pro partnera Dakoty by se hodil méně playboyovský typ. Když namátkou vzpomenu třeba na Vtip s Emmou Thompson, tak je mi to líto, ale výš dnes nemůžu jít. 70% (23.01.2013)

Úplně zbytečnej film. Stejně od začátku víte, jak to skončí, takže akorát sledujete nesympatickou Dakotu Fanning, jak si poslední měsíce před smrtí strašně užívá a navazuje vztah s nějakym hezounkem ze sousedství. Ono to podle toho filmu vypadá, že rakovina je vlastně hrozná pohoda, že si můžete život užívat na plný pecky a o nic se nestarat. Sice je to dost nevěrohodný, ale řikal jsem si, že to aspoň neni klasickej srdceryvnej doják. Jenže ke konci začnou všechny ty dojemný a srdceryvný okamžiky přibejvat. Takže zhruba hodina je taková nic moc romantická komedie a zbytek klasická ždímačka na slzy. Nejvíc z celýho filmu se mi líbily úvodní titulky. Pak ještě stojí za zmínku pár záběrů z pobřeží (sice kýčovitejch, ale pěknejch) a docela slušná muzika. Tohle stačí dohromady tak na ty 2 hvězdy. (20.11.2014)

Film, který má už z podstaty děsně silný příběh. Krutý, ale pravdivý. Nebylo mi z toho dobře, ale pozitivně naladěná Dakota Fanning mi to lehce vynahrazovala. Říkám lehce, protože to, co jsem tady četl, je údajně pořád nic oproti samotné knize, která je totální depka. Tady jsem z toho filmu zase takový pocit neměl. Na druhou stranu mi nejlépe bylo v momentě, kdy se objektiv stočil na překrásné záběry britských skalisek u moře. V tu chvíli jsem si přišel svobodnej jak ten pták a myslím si, že Dakota to neměla jinak. Čtyři naprosto poctivé hvězdy příběhu tak reálnému, že nic reálnějšího už asi neexistuje. (11.05.2014)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)