Dům hrůzy doktora Schrecka

Úvod, ve kterém postupně nasednou do kupéčka Christopher Lee, Peter Cushing, Donald Sutherland a tři další spolucestující, zkoumají se pohledy a reakcemi definují svoji sociální pospolitost, je libůstka. Proto škoda, že budoucí životní události, které jim Cushing začne věštit z karet, vydají na šest spíše jen úsměvných “hororových” povídek. Pouze jedna z nich je myšlenkově obsažnější (Lee) a jedna má překvapivou pointu (Sutherland). Shodou okolností poslední, na kterou pak navazuje ještě jedna celková pointa příběhu. A ty spolu vydají na příjemné uzavření příběhu. (17.10.2020)

Pet pasazeru si nechava ve vlaku vykladat budoucnost od tajemneho doktora Schrecka. Prumerny povidkovy film od Amicusu stavi predevsim na pritomnosti horrorovych velikanu sve doby. Bohuzel Cushingova role je sice pro pribeh nezbytna. ale rozsahem velmi mala a nedava mu moc moznosti vyniknout. Lee je na tom uz o neco lepe a jeho povidka je ze vsech peti zdaleka nejlepsi. Pribehy jsou celkem originalni, dojde na upiry, vlkodlaky, voodoo i inteligentni rostliny, ale jsou bohuzel hodne nudne a ani zpracovani neni nicim zajimave. Pro me osobne velke zklamani. (07.11.2004)

Vlkodlak, Adéla - co ještě nevečeřela, Voodoo, Ruka zabiják a Upír. Klasické strašidelné příběhy, jaké se šířily na stránkách brakové literatury a v mysteriozních comicsech 50. a 60. let. Osobně mám pro tyhle příběhy slabost. Líbí se mi jejich naivita, barvotiskovost a hrátky s tajemnem. I přes zvučná jména nejde o žádné veledílo, nýbrž čistě oddechový film na deštivé podzimní odpoledne - pro zpestření mlžných dušičkových dnů, které máme na dosah, jako stvořené. Nečekejte nervy drásající podívanou ani potoky krve. Jen milá zábava s velkými herci. (16.10.2017)

„Dr. Terror's House of Horrors“ je docela hezkou ukázkou klasického hororu 60. let, hororu, který se snaží ještě o onu temnou atmosféru gotického hororu, ale v různých aspektech trochu padá, a co si budeme povídat, může celkem dost nudit. Povídky nemají potřebný náboj a nakonec ani ona atmosféra se moc nedaří udržet. Tedy ne vždy, což je hlavní problémy. Některé povídky by samostatně fungovaly skvěle. (10.12.2015)

Povídkové filmy (a notabene horrorové) mám hrozně rád. Problémem tohoto je, že je těch povídek pět, což s polečně s propojovací linií dává hodně málo času na každý příběh. Třeba hned druhý (a druhý nejlepší) o rostlině terorizující rodinu trpí vyloženě pouze na krátkou stopáž. Naopak ten nejslabší, voodoo, je zbytečně natažený. Celkově jde ale o slušný a chytlavý počin i navzdory otřepaným (tehdy snad ještě ne, pravda, tématům). Nejlepší povídka je ta s rukou, fakt strašidelné (a opět to ukazuje, jak i za těchto podmínek si dokázali poradit, dneska by to udělali digitálně a veškerou atmosféru by tím zabili). Ještě štěstí, že měl Cushing jen v podstatě marginální roli. To se mi ulevilo. 3.5* (20.05.2016)