Phar Lap: Národní hrdina

Tvůrci si marně v roce 1983 myslli, že Phar Lap je ten nejslavnější kůň, kterého kdy dostihy objevily. Jenže to se u nás neměl objevit Josef Váňa se svým Tiumenem. Ten jim totiž se svým životním příběhem okamžitě natrhnul prdel. Kromě osmdesátkovýho feelingu tak film přinesl klasickou sportovní zápletku, ale i skutečnost, že dostihy ukázal z té nejtěžší stránky..ze stránky koně. A za to si film pozornost určitě zaslouží. (05.11.2011)

Vynikající australský snímek z dostihového prostředí. Příběh neporazitelného koně je natočen s citem a porozuměním pro tato zvířata, i pro sport, který reprezentují. Divák si po jeho shlédnutí koně prostě zamiluje a uvědomí si, že bohužel ne tato ušlechtilá zvířata, ale často lidé "tvoří" výsledky dostihů. (15.12.2002)

„Líní koně jsou jako líní lidé. Na ty platí jen karabáč,“ pronese jedna z ženských postav a dá se na modlení. Ke koňským filmům neodmyslitelně patří zásoba hloupých i přehnaně ambiciózních lidských postav, aby lépe vyniklo ušlechtilé zvíře v hlavní roli a hrdina, který mu (někdy jako jediný) rozumí. Phar Lap je nejen koňský film, ale skoro detektivka. A při finálním závodu jsem jako vždycky trnula strachy víc, než když čekám, jestli princ dostane půl království, princeznu, anebo výlet do dračího traktu. Škoda, že to tím neskončilo. :( (12.04.2017)

Život legendy! Koně, kterému až na pár vyvolených, nikdo nevěřil, dokonce ani trenér. Ale přesto Phar 'Bobby' Lap to dokázal, a stal se opravdovým šampionem dostihového sportu. Bohužel, "dobrý kůň nevadí, ale moc dobrý...". Film nám ukáže také zákulisí tohoto sportu, ve kterém se točí obrovské peníze, a kde není pro nepřemožitelného závodníka místo. Každého milovníka koní jistě chytne za srdce! (12.03.2012)

Už záběr jak Phar Lap cválá přes duny musí být pro každého koňáka dechberoucí. A zvlášť, když se zrovna vrátil z čundru na nepřeježďěném koni a nadřel se jako kůň, aby s ním pohnul. V první větě jsem nicméně chtěl oznámit, že právě koně jsou zvířata, která na spojení s člověkem nejvíc prodělala - ale kdo ví, co by na to řekly třeba slepice, a taky kohouti, na ty se taky sází a nechávají se prát/závodit pro výhry jedněch a pobavení jiných... Ale vraťme se ke koním. Čím je blbější, tím to má lepší. Nikdo na něm nechce jezdit, a tak se toulá po pastvině, a blbne čím dál víc. Tady jsme viděli opak takového koně (ne co do blbosti, ale co do čilosti a ochoty spolupracovat). Kromě majitelů, kterým vynášel peníze, a těch, kdo si na něj vsadili ještě při nízkém kurzu, moc oblíbený nebyl (asi jako Sergej Bubka, který také pořád vyhrával), protože ze sportu (sázkařského) dělal kůlničku na dřevo. Byl to ale velký kůň, a mně se velcí koně líbí. (23.07.2017)