Wolf Hall

Jak to všechno bylo s Kateřinou, Annou a Jindrou, dnes podle Cromwella, jehož život mi přijde nanejvýš zajímavý, byť v jeho kůži bych být nechtěla. Nová série se tváří nenápadně, stejně jako tento velikán, loutkař a nanejvýš schopný politik. Herecké obsazení je jako třešnička na dortu ze samých dobrých věcí (ale nejedná se o dort pejska a kočičky). (23.02.2016)

Adaptace lepší předlohy, protože tam kde se Mantelová mnohdy grafomansky utápí v popisech, rozvláčných větách a tlachání, tam jde Straughanův scénář rovnou po zlatonosné žíle v jejím díle. A ona tam je, ne že ne. Každopádně stejně jako o předloze platí, že se nikdo nepředstavuje a nic se nevysvětluje. Více nepřístupnou historickou látku "pro davy", aby jeden pohledal. Zjistěte si sami co obnášelo to či ono postavení za povinnosti a jaká (bez)moc vychází z toho kterého titulu. Zatímco "cévéčka" hlavních aktérů a ty zásadní události kolem nich jsou dobře známy i v našich luzích a hájích, tak procesí desítek šlechticů "z Kdečeho" již představuje pro našince problém. Rozhodně nestačí všeobecný obrázek získaný na základě Wikipedie. A ač zdánlivě o tom samém co nedávní Tudorovci, tak výsledek nemohl být rozdílnější. Jde o učebnicové naplnění rčení "Když dva dělají totéž, není to totéž". Ty dva přístupy/seriály si v ničem nekonkurují; pokud vůbec něco, tak se naopak v lecčems doplňují. Ostatně tady ta doba, události, postavy a zákulisní kutí piklů hrají v zásadě až druhé housle, jelikož vše je tu za všech okolností poplatné pouze a jen Cromwellovi v kariérním, duchovním i osobním životě. A pokud Cromwella nepovažujete za jednu z nejvýraznějších politických osobností (nejen) britské historie, tak není důvodu, proč tuto zdařilou (a záměrně u-t-a-h-a-n-o-u; s tím je třeba počítat) a kontroverzní (Cromwell bývá standardně ztvárňován jako charismatický státník, tady je spíše šedou kancelářskou krysou, které se nikdy tak úplně nedostaneme na kobylku) vůbec začít sledovat. (01.03.2015)

Mark Rylance využívá nehybnosti jako výrazového prostředku. Většinu času nemluví, ani se neangažuje, jenže každé drobné nadzvednutí obočí, každý nepatrný úsměv vám o jeho postavě řekne stejně jako několik vět dialogu. Wolf Hall stojí primárně na něm – skrz něj se seznamujeme s Jindřichem VIII. a zbytkem královského dvora. A skrz něj se vydáváme i na cestu za mocí a pomstou, která více než tradiční historické velkofilmy připomíná House of Cards a která se snaží být v rámci mezí dramatizovaného příběhu realistická (krásné nasvícení!). Doufám, že BBC už připravuje druhou řadu, protože zbytek Cromwellova příběhu bych si nechtěla nechat ujít. (13.02.2016)

Anglické dějiny toho mohou nabídnout k zfilmování tolik, že by si člověk nevybral, leč nenasytný plný pytel psychopata Jindřicha VIII. z nějakého záhadného důvodu spoustu tvůrců neustále fascinuje a točí o něm filmy a seriály jak na běžícím páse. V tomto případě zde rozdíly ale přece jen jsou. Tam, kde Tudorovci leštili pozlátko, lechtali dvorní dámy v rozkroku, ochotně ukazovali jejich nalité cecky a provedli diváka každým malicherným větříčkem, který Jindrovi ofoukl varlátka, tam Wolf Hall nabízí střídmý pohled z druhé strany, kdy je samotný král jen okrajová postava rozdávající příkazy a veškerá pozornost je věnována šedé eminenci a stínovému vládci loutek, Cromwellovi, který je musí pomocí všech sil realizovat. Je to utahané, pomalé, konverzační, absolutně nenahé, nekrvavé a přesto mě to z nějakého důvodu bavilo, ačkoliv jsem hlavní zápletky i jejich rozuzlení znal předem. Mírný problém vidím v tom, že z Cromvella se za vydatné pomoci vzhledu Rylance a jeho psích očiček dělá obdivuhodná postava s dobrým srdcem, ačkoliv historie tak jednoznačně nevypovídá. Jestli prvních šest dílů byl zároveň konec seriálu, pak ho považuju za ztrátu času, protože to nejzajímavější z hlediska příběhu hlavní postavy by se mělo udávat přesně ve chvíli, kdy skončil poslední díl této série. 70% (13.02.2016)

K seriálu mě přitáhlo jméno mého oblíbeného zrzouna, jinak jsem si o něm nic nezjišťoval, takže jsem čekal další variaci na téma Jindřich- Anna. K mému příjemnému překvapení šlo hlavně o příběh mé oblíbené šedé eminence Thomase Cromwella, kterého zahrál naprosto fantasticky Mark Rylance. Tvůrci se naštěstí vyvarovali zbytečných akcí a vytvořili výborné konverzační drama, uvítal bych alespoň dva díly navíc, aby děj nemusel být tak zhuštěný. (23.06.2017)