Tři mušketýři

Pamatuju si, že když jsem byl malý, tak to dávali v televizi skoro pořád (společně se druhým dílem), byl to jeden z nejoblíbenějších filmů mojí mamky a já to snad nikdy neviděl celý. Takže po nějakých dvaceti letech jsem tyto kultovní Tři mušketýry konečně viděl celé. Asi nemá cenu komentovat zvučná jména skvělých herců, výpravu, kostýmy, kulisy atd. To se samozřejmě povedlo na jedničku. Co mi ale trochu víc vadilo (a tenkrát jako dítěti se mi to pravděpodobně líbilo) byly ty typické Lesteroviny - všichni hrdinové jsou děsný nemehla a neustále se jim stávají nějaký maléry, který ale výsledek trochu degradujou. (28.04.2013)

Dumasův slavný román jsem četl ve 13 letech a už tehdy, v chlapeckém věku, kdy jsem měl jen pramalý přehled o historických faktech, mi přišel nadmíru naivní a příliš romantizující. Šlo zkrátka o dobové konzumní čtivo pro tehdejší čtenáře a přes nepopiratelnou Dumasovu řemeslnou zručnost a schopnost vytvářet sympatické postavy bych literární kvality oné éry hledal úplně jinde. Už tehdy jsem cítil, že vnímám Dumasovo dílo jinak než klasik zamýšlel. Bezkonkurenčně nejsympatičtější postavou mi byl kardinál Richelieu, který se mezi těmi nezodpovědnými floutky, sukničkáři, pijáky a neukázněnými žoldnéry, stejně jako přihlouplými zamilovanými slečinkami, snažil jako bezmála jediný o správu věcí veřejných, o politiku a ochranu národních zájmů. V průběhu let jsem měl postupně možnost zhlédnout čtyři filmové verze, mezi kterými Lesterova vyčnívá svou výpravností a typově zdařilým obsazením. S brakovostí předlohy se vyrovnává ironií a parodickým zpracováním. Ale i tak ji považuju jen za snesitelnou ve stylu jednooký mezi slepými králem a tím, co mi nejvíc vadí, je, jak už jsem zmínil, sama předloha. Přiznám se, že Michaela Yorka jsem si až do zhlédnutí jako d'Artagnana představit nedokázal, ale popral se s tím skvěle. Humorná nadsázka mi ne vždy seděla, šermířská střetnutí bych přece jen pojal víc v dobrodružně romantickém duchu. Celkový dojem: 50 %. (29.08.2018)

Příběh/zápletka je opravdu hloupá, ovšem herecké obsazení je přímo skvělé a některé nápady a scény opravdu vtipné - třeba "zvířecí šachy", "středověký tenis" nebo postavy starého domácího a jeho roztržité mladé ženušky v podání překrásné Raquel W. Postavy tří mušketýrů jsou zde spíše pro smích, než že by vykazovaly nějakou chrabrost, čestnost či vysokou morálku, což může pro někoho být dobře, pro někoho naopak. Film jsem viděl naposledy jako malý asi před 20 lety a mám na něj pozitivní vzpomínky, nyní mi ta celková nelogičnost až stupidita docela vadily. (02.09.2017)

Co zde spousta uživatelů vyzdvihuje je paradoxně to, s čím mám největší problém. Herecké obsazení mi do postav hrubě nesedí, až na výjimky Constance a Buckinghama. Asi jsem si přespříliš zamiloval Borderieho ryze francouzskou verzi, která tento Lesterův film poráží na plné čáře a nezachrání to ani výstřih Raquel Welch. (04.06.2013)

Je jen málo filmů (neřkuli dobrodružných), na které se při každém uvedení dívám s takovou chutí jako na Lesterovy Mušketýry. Důvod je prostý – skvělé herecké obsazení, které vytvořilo jiskřivou souhru dobra (zejména čtyřhvězdí nezapomenutelných tváří v modrých přehozech s bílými kříži) i zla (Rochefort-Richelieu-de Winter, to je trojlístek padouchů, jejichž rafinovanost a šarm jsou nedostižné), fantasticky lehkonohá a nápaditá choreografie soubojů, nádherná výprava, velmi laskavá ironie vzhledem k Dumasově předloze a zejména – kouzlo. Velké, krásné a strhující kouzlo přátelství čtyř skvělých mužů, pro které je čest nad život a jednota nad jedince. Esence dobrodružných filmů, esence "rytířství". Richard Lester to zkrátka a dobře parádně natočil, dal filmu patřičné tempo a poetiku, která se jen tak nezadaří. Ve výsledku se jedná o rozhodně nejlepší filmové Mušketýry a o jeden z nejlepších dobrodružných filmů všech dob. Trvalka. (22.07.2004)