Rosemary má děťátko

Po prvním zhlédnutí před lety jsem konstatoval silný zážitek s efektní tečkou. Potíž je v tom, že se Polanski drží Levinovy knižní předlohy doslovně a v tom je kámen úrazu. Polanského snímek totiž je silný tam, kde divák neví, zda jde o paranoiu ženy s rizikovým těhotenstvím nebo o skutečné spiknutí a zásah nadpřirozených sil. Totiž teoreticky by to tak fungovalo, kdyby pointa nebyla notoricky známá. Rosemary patří k nejúspěšnějším Polanského snímkům a tenhle titul si obvykle průměrný filmový fanoušek vybaví jako první, když přijde řeč o Polanském. Ve své době totiž film fascinoval právě spojením mateřství a tehdy nesmírně oblíbeného tématu satanismu. Levinova předloha je o tom, jak silný dokáže být mateřský cit, a ne o psychóze nešťastné rodičky. Film by zkrátka mnohem líp fungoval jako psychologické drama než jako horor a doslovná tečka ruší a je nefunkční. Ostatně mnohem spíš než horor je to dnes vzhledem k závěru temná groteska. S odstupem doby potěší výkon Miy Farrow a především tradičně pečlivá Polanského režie, ale scénář a pointa jdou celkem mimo mě, takže na víc než 3* to nevytáhnu. Celkový dojem: 60 %. (02.06.2011)

„Is God Dead?“ Bez legrace film, který svým přístupem „nožem proti těhotenství“ není vhodný pro nastávající matky. Polanski dále rozpracovává motiv z Hnusu (Mia Farrow je zpočátku dokonce podobná Catherine Deneuve): bezbrannost mladé ženy, obklopené ze všech stran čímsi cizím, usilujícím o narušení její sexuální integrity. Zde musí hrdinka navíc zápasit s faktem, že se nekontrolovatelné zlo stává její fyzickou součástí, ale jako matka je i v tomto ohledu bezmocná, své nenarozené dítě zabít nedokáže. Film i po čtyřiceti letech od vzniku fascinuje scénami, jejichž sestříháním Polanski protěžuje (možná) paranoidní konspirační teorii Rosemary, tedy i hororové „čtení“ příběhu. U mne to zafungovalo přesně opačným způsobem a vzdorovitě jsem začal „číst“ psychologickou rovinu. Netrpělivě očekávaný a velmi snový závěr nám k vlastní škodě dává jednoznačnou odpověď, ale zároveň si díky ní může dovolit asi vůbec nejděsivější scénu – pasivní přijetí vsugerované role. Odvážné téma i délka plně slouží režisérovu oblíbenému procházení nejtemnějšími a nejcitlivějšími podloubími lidské duše, které jsou v tomto případě (rok před brutálním zavražděním Polanského manželky Masonovým gangem) ještě sem tam projasněné zábleskem škodolibého humoru (například dva vetřelci procházející po špičkách za telefonující Rosemary). 85% Zajímavé komentáře: POMO, tron, tangerine1, Jordan, ScarPoul, Gardenboy (07.07.2009)

Vstkutku mistrovsky zrežírované drama, chcete - li satanský horor. Polanski zde zanechal stopu ne nepodobnou Alfredu Hitchcockovi. Atmosféra v domě je hustá, film graduje s každým okamžikem a divák je vtažen do děje, že zapomíná dýchat. Přitom vysvětlení je na každém a je otázkou, zda v tom Polanski neměl divákovi udělat jasněji. Jinak smekám před Miou Farrow, její děs byl cítit i u mě doma. Srovnávat tento film s Omen je hřích. Přímo satanský hřích ;-) (11.05.2009)

Klasický horor 60. a 70. let. Hutná atmosféra, propracovaný děj a pikantní rozuzlení. Přestože jsem věděl, jaké že to bude mít Rosemary děťátko, tak to, co se ve filmu odehrálo už snad v nynější době není možné napodobit. Možná zbytečně dlouhé, ale na druhou stranu ten děj a jeho vyvrcholení stojí za to. Když porovnám s podobnými filmy z té doby - Přichází Satan! a Vymítač ďábla, tak tento je bohužel nejslabší. 65% (18.04.2010)

Skvělé herecké výkony, hudba i režie, ale tu správnou atmosféru to chytá asi až v polovině, do té doby se jedná o vcelku obyčejné drama. Druhá půlka ale je bezkonkurenčně zobrazená paranoia (podobně jako v Nájemníkovi, Polanski tohle umí), kterou bohužel trochu zneuctívá příliš doslovný závěr, jenž sice sděluje myšlenku o vztahu matky k jejímu dítěti, no děje se tak za cenu ztráty dosavadní atmosféry. Celkově je ale Rosemary velmi povedená záležitost. Horror movie of the Year (14.11.2008)