Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Simulacron 1 je nejdůležitějším projektem Institutu pro kybernetiku a výzkum budoucnosti. Elektronické monstrum má dosavadní počítačovou technologii pozvednout o stupeň výš. Bude-li funkční, dokáže předpovídat politické, hospodářské a společenské procesy s takovou přesností, jako by se odehrávaly dnes. Tím je přístroj zajímavý pro dvě strany: pro ty, kdo chtějí zlepšit situaci světa, i pro ty, kdo chtějí získat informační náskok před konkurencí. Vypuká klasický boj o to, kdo se nové zbraně zmocní první, a také se začíná stírat hranice mezi přítomností a budoucností, mezi realitou a virtualitou... (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (18)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Nastupte si. Nemáte šanci uniknout...“ Nikdy jsem neviděl Matrix, na nějž teprve pomalu sbírám odvahu. O to raději jsem si po čase zopakoval zážitek z dnes již půl století starého sci-fi snímku na téma virtuální reality, v režii jednoho z progresivních tvůrců evropské (německé) kinematografie minulého století. Nejen rozjezd v prvním dílu se může zdát pomalý, nicméně komorní zpracování si mě získalo svou atmosférou. Fascinovalo mě sledovat výtvarně propracované kulisy futuristického ústavu a dalších interiérů, nápadité uhly kamery během dialogů, z nichž je každý nasnímán odlišně, často s využitím odrazů v zrcadlech a jiných sklech, i s bohatým hudebním doprovodem, v němž se vystřídají nejrůznější hudební styly. ____ Rainer Werner Fassbinder nečekaně po celý film kombinuje futuristickou a retro stylizaci. Netuším, nakolik tím myslel na potenciální diváky v budoucnu, ale právě přidané retro prvky pomáhají k tomu, že svět budoucnosti s telefonními budkami, černobílou televizí či psacího stroje v kanceláři (v budově jinak plné počítačů) tu díky hodně svébytné stylizaci nepůsobí tak úsměvně, jak by se u jiných sci-fi mohlo časem stát. První díl rozehrál napínavou noirovou detektivku v sci-fi kulisách, se stylově pojatými figurkami detektivů a výrazným hlavním protagonistem (Klaus Löwitsch), který začne pátrat nad záhadným zmizením svého kolegy na vlastní pěst. Ve druhém dílu přibývá víc psychologie, zvratů i gradující paranoidní atmosféry v obludné štvanici na člověka s nebezpečnou informací. K hodně povedeným za mě patří akční mysteriózní trojkombinace nástrah: vlčák, chata, strom – a následně může přiznívce žánru potěšit i delší cameo Eddieho Constatina z Alphavillu. Mne tedy potěšily i některé v rámci žánru netradiční scény kabaretního výstupu na obrazovce nebo návštěvy staré bytovky s oprýskanou zdí – přes silně futuristický ráz snímku jakoby tento chvilkový moment nenápadně ukázal, že i v budoucnosti budou vedle moderních staveb, nově vyvinutých technologií či luxusně drahých podniků v nejnovějším stylu existovat snad vždycky i místa, ve kterých jakoby se pokrok zastavil a zůstal v nich mnohem déle otisk starších časů (ať už ten otisk budeme vnímat pozitivně nebo jako zanedbání). [85%] (poprvé viděno v lednu 2019: # Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů)  ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Svět na drátě je atmosférické vědeckofantastické filmové dílo s povedenou paranoidní náladou. Rainer Werner Fassbinder vyznával filmařskou hravost, proto není překvapivý občasný nález filmových odkazů a stop, pilní hledači budou pět chválu. Nejčastěji tak sledování struktur Světa na drátě, filmové adaptace románu Daniela F. Galouyeho, bude připomínat téměř o třicet let pozdější Matrix. Dobrodružné napětí, obrazová dychtivost, dokonalé znejistění obvyklé reality i času a schizofrenní stopy niterné úzkosti v celém pásmu nálady jsou účinnými prostředky k intenzívnímu přenosu této žánrové filmové zábavy. Hrdinou zásadního vědeckofantastického dobrodružství života je Fred Stiller (velmi zajímavý Klaus Löwitsch), se samým stvořitelem efektní počítačové simulace spolupracující a po stvořitelově smrti taktéž její nově jmenovaný technický ředitel. Nečekaná smrt jeho předchůdce vyvolává mnoho otázek, jistota se vzdala posledního zbytku síly stability a skutečnost je překryta zoufalým výkřikem odrazu zdání života. Hlavní ženskou postavou je zde Eva Vollmer (příjemná Mascha Rabben), dcera Fredova předchůdce a spolupracovníka. Spojení odlišných dimenzí života stále zastávají víru v romantické ideály. Výraznou postavou je Gloria Fromm (zajímavá Barbara Valentin), Fredova zaskakující a atraktivní sekretářka. Dohled se zaplétá s tělesnou přitažlivostí a postaví se do mírného odporu k oficiální ideologii. Důležitou postavou příběhu je Herbert Siskins (příjemný Karl Heinz Vosgerau), šéf Ústavu kybernetiky a budoucího výzkumu. Brzké spuštění provozu počítačové simulace je prvotním cílem, záhadám navzdory. K výraznějším postavám patří Franz Hahn (zajímavý Wolfgang Schenck), psycholog Ústavu a Fredův blízký a k jeho pochybnostem nedůvěřivý kamarád. A patří k nim také počítačový technik Fritz Walfang (příjemný Günter Lamprecht), spolehlivý pracovník Ústavu při programování simulace. Z dalších rolí: nepříjemně zvídavý novinář Rupp (Ulli Lommel), hlavní stvořitel simulace profesor Henry Vollmer (Adrian Hoven), zmizelý šéf ostrahy Günther Lause (Ivan Desny), nezmizelý šéf ostrahy Hans Edelkern (Joachim Hansen), nově přísnější dozor nad plynulostí spuštění Mark Holm (Kurt Raab), ochořelá zkušená Fredova sekretářka Maya Schmidt-Gentne (Margit Carstensen), či po realitě toužící Einstein (Gottfried John). Svět na drátě je filmovou zábavou vědeckofantastického žánru. Nestabilní rozpad reality je existenciální rozpolceností moderního člověka, atmosféra napětí je vskutku předností filmu. Příjemně tekoucí to zábava. ()

Reklama

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Existence Třináctého patra, amerického sci-fi filmu z roku 1999, který se stejně jako Fassbinderův Svět na drátě inspiroval románem "Simulacron-3", nicméně by měl být o více než 100 minut kratší než komentovaný film, mě nutí se sám sebe ptát, zda si tento film svou monstrózní délku obhájil. Bohužel - se vším svým obdivem, který chovám vůči Fassbinderovým filmům - musím říct, že za mě spíše ne. První díl (dlouhý zhruba hodinu a pětačtyřicet; ostatně stejně jako díl druhý) po celou tu dobu připravuje diváka na pointu, která snad musela být jasná každému, kdo je alespoň minimálně obeznámen se žánrem sci-fi (tedy to není takový twist, jak možná Fassbinder zamýšlel); nadto po seznámení s oběma díly, kdy ty skutečně život obracející události se začnou hlavnímu hrdinovi dít až v druhém díle, na první část pohlížím hlavně jako na jednu z nejdelších a nejúmornějších expozic v dějinách filmu! Nicméně, fikční svět s kterým tento film přichází, je pekelně znepokojivý, a ta možnost, že i my bychom mohli být - však víte! - mě upřímně děsí! A Fassbinder je samozřejmě výborný filmař (inscenátor), i když byl tento jeho film pro mě zatím nejhůř stravitelný, tak mi to minimálně kompenzuje hra se zrcadly, umocňující jeden z leitmotivů snímku, tj. dvojnictví. Chci tím, že říct, že to jak po obsahové, tak formální stránce není tenhle film žádný průšvih, ba naopak, a tak tu čtvrtou hvězdičku "z klobouku" rád vytáhnu. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 % ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Z tohoto filmu musí srdce každého cinefila zákonitě vyskočit z hrudníku svého nositele, aby pelášilo co mu síly stačí ukrýt se na nejvyšší kopec v okolí, kde se bude následně oddávát chichotání, potlesku a tanci, protože z přemíry radosti bude mít potřebu chovat se jako bláznivě zamilované. Futuristický snímek předběhl svoji dobu o několik světelných let. Fassbinderova režie je fascinujícím gejzírem nápadů a jeho dvorní herec Klaus Löwitsch, který bohužel u jiných režisérů nedostával hlavní role, hraje s úžasnou grácií. Nyní už si musím konečně přečíst Simulacron-3, po zhlédnutí Třináctého patra (1999), které je natočeno podle stejné knihy a evidentně zcela zbytečně a navíc, jsem tuto potřebu neměla, ale Fassbinderova adaptace mne zcela dostala. Musím si ověřit, zda může být i v tomto případě kniha lepší, než film. Příliš tomu nevěřím. Již jen to, jakým způsobem se Fassbinderovi podařilo natočit dialogy, každý je nasnímán jinak, ať již kamera zahájí svůj pohled záběrem na akvárium, nebo v jídelně krouží nad hlavami mužů, případně prohodí díky zrcadlu pravou stranu s levou při rozhovoru Stillera s Evou v chatě. Někdo by mohl namítnout, že těch filmařských kudrlinek použil Fassbinder zbytečně mnoho, rovnou si dovolím oponovat, že natočení každého rozhovoru jiným způsobem považuji za umělecký záměr a jsem z něj unešena. Je to krásné, když mají filmaři nápady, je to úžasné, když nezůstane u jednoho. A jen tak mimochodem, využití tanga jako hudebního doprovodu ke konfrontaci Evy se Stillerem je též geniální kousek. ()

MissJ 

všechny recenze uživatele

Připomíná to Godardovo Alphaville (zjevně zcela záměrně, Eddie Constantine se objeví v menší roli jako muž v Rolls-Royce), ale je to lepší, o dost. A nejenom to, jsou v tom citelné vlivy Kubricka (i toho Strausse se dočkáme), já osobně jsem si tam našla i Kmen Andromeda, THX 1138 a Tatiho Playtime. Fassbinderovi se podařilo nemožné. Zkombinoval moje oblíbené sci-fi filmy a vytvořil v dobrém smyslu slova velkofilm, beztrikové sci-fi, které působí velmi nadčasově. Nenechte se odradit stopáží, pokud vás to vtáhne, na čas ani nepomyslíte. Knižní předloha: Daniel Galouye - Simulacron-3. ()

Galerie (51)

Zajímavosti (3)

  • Ve scéně, kdy je Stillerova (Klaus Löwitsch) chata zobrazována kolem dokola, se objeví stín kamery. (ČSFD)
  • Film byl natočen dle románu "Simulacron 3" od amerického spisovatele Daniela F. Galouye. (ČSFD)

Reklama

Reklama