Lunacy
Lunacy
Lunacy
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Juraj GalvánekHrají:
Pavel Liška, Jan Tříska, Aňa Geislerová, Martin Huba, Jaroslav Dušek, Pavel Nový, Stanislav Dančiak, Jiří Krytinář, Helena Anýžová, Kateřina Růžičková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Festivalovými vavříny ověnčená alegorie současného světa na motivy povídek E. A. Poea ve fantaskním obraze režiséra Jana Švankmajera. Podle vlastního scénáře natočil výtvarník, scenárista a režisér Jan Švankmajer film Šílení, který označuje za „filozofický horor“ a je opět kombinací hraného filmu s animovanými pasážemi. Tématem jsou absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace. Scénář volně vychází z motivů dvou povídek E. A. Poea: „Zaživa pohřben“ a „Šílený psychiatr“. Tyto motivy jsou skloubeny v samostatný děj, který s uvedenými povídkami nesouvisí. Jednou z hlavních postav je Markýz. Tato postava je inspirovaná markýzem de Sade. „Ve scénáři jsem použil některé autentické texty de Sada. Je to film hraný, animace je použita jen skromně ve snech. I když se děj filmu zdánlivě odehrává začátkem 19. století ve Francii, je plný anachronismů a reálií dneška, protože tento film je alegorií současného světa. A blázinec je jeho výstižnou kulisou,“ říká Jan Švankmajer. (Česká televize)
(více)Recenze (290)
Hnus je hnus, ale samozrejme od žida je to kvet voňavý. Veľmi rád by som videl reakcie slniečkárskych pseudo intelektuálov, keby niekto - v štýle pražského žida Švankmajera natočil film, kde by sa urážalo náboženské cítenie židov. V hlavnej úlohe by mohol byť šialený rabín, ktorý pri čítaní tóry vešia pajesatých židov na sochu Mojžiša, zaveseného dolu hlavou na chrámovej opone v synagoge. Bol by to umelecko filozofický jude horror! No ale silne pochybujem, že by na to niekto dostal od štátu tak štedré dotácie aké mal k dispozícii obrezaný Švankmajer, keď točil túto idiotskú fantasmagorickú pičovinu. * ()
"A vy máte něco proti rouhání a zločinu? Že vy jste ještě panic?!" Šlílení jsou prostě skvostní, šíleně šokojící, ale o rozum, o panictví ani o víru (máte-li jakou) vás nepřipraví. Připraví vám leda tak podívanou, která není určená ani prudérním ani hloupým divákům. ()
když jsem tenhle film viděl poprvé, neměl jsem ponětí o Poeovi, nebo de Sadeovi (taj jména se snad ani skloňovat nedají), ale už tehdy mě film neskutečně pohltil, byl to jeden z mála filmů, kde jsem jenom konsternovaně seděl a pozoroval názvu filmu věrnou atmosféru snímku, ale přesto jsou to pro mne jenom 4*, možná kvůli tomu, že jsem tehdy ne zcela porozuměj Švankmajerovu jazyku, možná kvůli něčemu jinému, snad si v nejbližší době dám další projekci ()
Především chci znegovat gusmana : ony animace se zdají samoúčelné až do chvíle, kdy příjde poslední z nich a přinese pointu a myšlenku celého filmu. A jeká že to je ? NENECHAT SE ZPRCOVAT TÍM NAŠÍM ŠÍLENÝM SVĚTEM A PROMĚNIT SE V BEZVLÁDNÝ KUS MASA VE SVĚRACÍ KAZAJCE VLASTNÍ SLEPOTY ! A jinak k filmu : Snad předčil i Slámovo Štěstí, snad by se dal považovat za nejlepší film za posledních dvacet let - a to nejen u nás, ale možná i v celém světě. Opravdu si nevzpomínám, který z filmů posledních let by byl tak silný a technicky i obsahově dokonalý jako Šílení. Děkujeme, pane Švankmajere. Český film pomalu vstává z mrtvých. ()
Zajímavý úlet a zároveň vlastně typický Švankmajer. Celou dobu jsem vlastně netušil, o čem, ře to pan Švankmajer na začátku mluvil a doklaplo mi ti až na konci. Oba způsoby vedení blázince jsou v podání Švankamjera opravdu úchylné. Švankmajer si vybral dobré herce, ale nevím jestli vedení herců je zrovna jeho silná stránka. Skvělý je Třískův markýz, ale nejlépe a nejvěrohodněji zahrál Martin Huba. ()
Podobenství mystického typu s nejasným cílem...! ()
Při sledování tohoto filmu jsem si opakoval: Opakování je matka moudrosti. Jenže mi nepomohlo ani neustáílé opakování masitých jazyků. Asi nejslabší Švankmajerův "velký" film, přítomností příšerného Lišky a vyčpělého Třísky pokleslý víc, než by zasloužil. Zklamání Souhlasím s anais ()
Neexistuje mnoho filmů, u kterých se rozesměju tak, že mi dělá potíže přestat…tento patří mezi ně. První záchvat smíchu jsem dostal hned na úvod, kdy Švankmajer svůj film uvádí a letmo pohlédne na zem, kde se plazí hovězí jazyk. Nijak ho to však nerozhodí a se znuděným oddechnutím pokračuje dál. Perfektně udělaný film a přesvědčivými výkony herců a skvělými, i když někdy možná samoúčelnými animacemi. Trochu mě zklamal jen Pavel Liška, který je snad schopen hrát pouze jeden typ postav… Jednoznačně jeden z nejlepších filmů roku 2005. ()
Zajímavý námět a nechutný horor. Co také čekat od Jana Švankmajera, poněvadž všechna jeho díla jsou výjimečná. Dobré herecký výkony, ale naprosto excelentní od Pavla Lišky, který roli zvládl dokonale. Dá se naprosto pochopit, že toto dílo nemohlo sednout všem lidem, ale milovníci Švankmajera a hlavně originality, budou nadšeni. Těmto lidem doporučuji, ale ostatním radši ne... 7/10 = 75% ()
Viděl jsem drtivou většinu krátkých Švankmajerových filmů a tohle bylo moje první setkání s jeho celovečerákem. Aspoň jsem byl připravený na to co asi můžu čekat. Šílení je rozhodně jedním z najzajímavějších českých filmů posledních let. Ale sám se vůbec nedivím že mnoha lidem nesedne. Přecejen občasné problesknutí přítomnosti v podobě projíždějících aut nebo závěrečné pointy s masem jsou docela rušivé. Paradoxně asi zároveň jsou i tím nejzajímavějším co se na plátně děje. Tím nechci říct že samotný příběh Šílení je špatný. Právě naopak. Škoda jen úvodní zhruba půl hodiny. Hned po nástupu do blázince dostává film to spávné tempo a drží si jej až do konce. Pavel Liška předvedl další variaci na svou obvyklou roly. Ostatní herci byly výborní. Ale ze všeho nejlepší byla typicky švankmajerovská výtvárná stránka filmu. Na ty kotlety byla radost pohledět. ()
Můj první film od rozporuplného Jana Švankmajera. A dojmy? Surové, nechutné a samozřejmě - jak slibuje název - hodně šílené. P.S.: Já nekritizuji, já chválím.;-) ()
V prvom rade, o dejovej linke nemá moc zmysel uvažovať. Obsahová konštrukcia s formálnym prevedením je niekde úplne inde, ako je obyčajne zvykom. Ide o skvele namixovanú, obrazovo nádhernú, temnú, bizarnú a humornú filmovú mozaiku zaváňajúcu gotikou, kde sa nemiesia iba torzá predloh podľa E.A. Poe a markíza de Sade (spojené naoko bez rozmyslu), dielo je navyše obohatené aj o mnohé prvky vychádzajúce už z antickej a stredovekej filozofie. Švankmajerova filmová vízia, v ktorej je síce metaforický a metafyzický základ spolu s jeho výkladom možno trochu priamočiary a otrepaný, to však neznamená, že by časom strácal na váhe. Otázky, ktoré sú tu rozoberané budú človeka trápiť stále. Zaujímavé je aj prenesenie nábožensko-spoločenských problémov našich predkov do dnešného moderného sveta, kde je toto podtrhnuté všade prítomným kontrastom, počnúc kontrastom prostredia cez filozoficko-náboženské úvahy až po najmenšie detaily ako sú napr. lieky Smecta vedľa predmetov a kostýmov z počiatku 19. st. ...). Ich vzájomnou kombináciou potom Švankmajer vzbudzuje u jedných zatracovaný, u druhých zase vysoko cenený bizarný až šialený dojem. Nemenej zaujímavá je aj samotná satira a čierny humor, ktorý sa tu prejavuje hlavne v kresťanskom dualizme prezentovaným predovšetkým postavou katolíckeho riaditeľa ústavu, ktorý verí, že na vyliečenie duševnej choroby stačí "potlačiť" fyzické telo, aby sa tak duša s telom uviedli do rovnováhy. Celý tento zložitý komplex je dotvorený pekným výtvarným znázornením s narezanými plátkami mäsa a niektorých orgánov, ktoré akoby jednotlivé scény obrazovo sumarizovali. To všetko za doprovodu hudobného kontrastu v podobe Gregoriánskeho zboru s niečím ako muzika pre Cirkus Humberto. Na tento snímok musí mať človek jednoducho náladu, určite nie je pre každého, milovník rôznych bizarností a filmových predobrazov si však príde na svoje. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
ola !! ...ze vraj horror ...... tak to potom Andreas Schnaas je majstrom filmoveho horroroveho remesla ........katastrofalna sracka ..ledva som vydrzal do konca .....ta hviezdicka ...no .. tak ta je za otesanka ...... ()
Také filmy sa nehodnotia, také filmy sa prežívajú. Akurát tu možno - ako správne poznamenal jeden z komentátorov - srať mramor. Poďme na to. Švankmajer sa tentokrát dôsledne vyhýba okázalej manifestácii surrealistického "besnenia" (pokiaľ sa nemýlim, "Šílení" sa do slovenčiny nemá prekladať ako "Šialení", ale ako "Besnenie" a teda do angličtiny ako "Frenzy" - ktosi však prišiel s geniálnym nápadom a názov filmu preložil ako "Lunacy") v zmysle evokácie iritujúceho sveta plného bizarných zákonitostí. I animáciu používa ináč - vkladá ju na spôsob medzititulkov (mäso tranzitujúce na neuveriteľné destinácie funkciu medzititulkov de facto spĺňa). Zavrhuje surrealistickú estetiku "najväčšieho zločinu" (spomínate na poviedku "Bieli ľudia" od Walesana Arthura Machena? - "Ak by ruže vo vašej záhrade začali spievať podivné piesne, zošaleli by ste") v prospech síce libertínskeho, ale predsa len značne racionálneho prístupu, súc si vedomý skutočnosti, že žiadny psychický automatizmus a la "stret diktafónu a jarmočného srdiečka na pitevnom stole" mu uspokojivo neposlúži na celkom konkrétnu a plnohodnotnú alegóriu. Všetka spomínaná racionalita sa však rozplynie, ak film porovnáme s inou hororovo ladenou alegóriou či podobenstvom - so Shyamalanovou Osadou. Iracionalita odrazu vystupuje na povrch ako voda pri chôdzi po rašelinisku a táto neprívetivá, strašidelná, meditatívna a morbídna "nordická" krása, kvôli ktorej máme tak radi všetko imaginatívne prehovorí jasnou rečou. Zreteľnou, zrozumiteľnou a hlasitou, ale dostatočne "šílenou", aby nebola malomocne ordinérna (alegória v alegórii, arteterapia, pôžitok z pochovania zažiava či Dominikova stolová hra - milujem detské stolové hry). V súvislosti s tým ma napadá, že surrealisticky najortodoxnejším prejavom vo filme je spôsob markýzovej reči. Jeho divadelne afektované verbálne sebaprojekcie nemajú za úlohu len dráždivo presne pertraktovať to, čo je erbovo (ne)podstatné - v delirantne vyšinutom svete sú vlastne jedinou alternatívou "zmysluplného" správania. Pokiaľ Švankmajer používa reč, tento civilizáciou sprofanovaný spôsob dorozumievania, neprehliadnuteľne sa snaží silne ju štylizovať - Liška takmer nezrozumiteľne artikuluje alebo koktá, Tříska pateticky hrmáca, Huba maniakálne pradie (vo Faustovi či Donovi Šajnovi je napríklad exaltovane divadelná - "Fauste, Fauste...", spomínate?, v Alenke je sprofanovanosť reči zdôraznená okázalým a neustálym opakovaním superzbytočného slovného spojenia "pomyslela si Alenka"). Koncepčne celkom iný Švankmajer, pre mňa ale opäť úplne perfektný. ()
Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!! ()
Film výjimečný stejně jako postava jeho tvůrce - už dlouho chovám toho starého pána v nesmírně oblibě, jsa obeznámen s většinou jeho filmografie. Tento film z Švankmajerovy pozdní tvůrčí éry vykazuje všechny typické znaky mistrovy surrealistické poetiky, kterou jsem si tolik oblíbil již u jeho starších snímků - po této stránce vykazuje Švankmajerovo filmové i výtvarnické dílo pozoruhodnou kontinuitu v čase, která je i jedním z hlavních důvodů, proč je mi tolik sympatický. Švankmajer je zcela jistě umělecký velikán, staromilec a solitér, který v českých podmínkách nemá sobě rovného. Ostatně velkolepost jeho díla mě již dlouho ponouká k myšlence, že je to umělec v podstatě nedoceněný, protože jeho tvorba jde hodně mimo hlavní proud, a jeho filmy rozhodně nepatří k žádným divácky vděčným oddychovkám - naopak, jsou to díla plná jedinečné symboliky a mnoha významových rovin, která přímo vyžadují přemýšlivého a vzdělaného diváka vybaveného bezměrnou bezpředsudečností - je to s podivem, ale i v dnešní totálně mravně rozvolněné a pokleslé době působí celá řada momentů v tomto filmu velmi kontroverzně, až skandálně. To by ovšem nemělo opticky upozadit nezměrné kvality této velkolepé filmové frašky (kterou autor sám označuje jako "horor se všemi pokleslostmi, které jsou tomuto žánru vlastní") - osobně jsem například přesvědčený, že scény s arteterapií, černou mší v kostele či inscenací à la "Delacroix - Svoboda vede lid na barikády" jsou zcela geniální. Před začátkem filmu vystoupí samotný autor s krátkým prologem, který mi ještě před rozběhnutím filmu stihl vzít dech: ..."Umění je již téměř mrtvo. Nahradila ho jakási reklamní upoutávka na odraz narcisovy tváře na hladině vody... Tématem filmu není nic menšího, než ideologický spor o to, jak vést blázinec. Existují totiž dva základní, nebo chcete-li, dva extrémní způsoby, jak řídit takový ústav. Na jedné straně absolutní svoboda, a na druhé osvědčený konzervativní přístup "dohlížet a trestat". Existuje ovšem ještě třetí princip, který kombinuje a kulminuje ty nejnegativnější stránky obou systémů předcházejících. A to je blázinec, v kterém žijeme." Více zničující - a trefnější! - kritiku stávajícího světa jsem dlouho neslyšel. Mistrný a jedinečný film, který působí jako kapka živé vody v záplavě většiny idiotské současné produkce. 5 hvězd jen proto, že výše zde nejde hodnotit film, který se jakýmkoli hodnocením zcela vymyká. A - och bože - bezprostředně po dokoukání mám dokonce chuť si něco přečíst od toho starého blázna de Sade, neslýchané! Bravo, pán Švankmajer, toto se vážně povedlo. ()
Švankmajerovi jsem se zatím celkem zdárně vyhýbal. Z jeho filmů jsem viděl jen Otesánka(2000), kterej mě ale zrovna neoslovil. Alespoň né v té době kdy jsem ho viděl. Dnes bych ho už možná docenil víc. Z Švankmajerovi krátkometrážní tvorby jsem viděl jen Zánik domu Usherů(1980) a Kyvadlo, jáma a naděje(1983). Že nějakej film Šílení existuje jsem věděl a přesně jsem si i dokázal vybavit obal videokazety kterou jsem míjel při každý návštěvě videopůjčovny(jó to byly časy). Dobrovolně bych si film sám asi nepustil. K shlédnutí mě "dokopala" až uživatelka Ratchetka za což jí patří velký DÍK. To bylo něco pro mě. Šílení je doslova masitou a silně antikřesťanskou(což jen kvituji) podívanou. Film začíná prologem samotnýho režiséra, kterej osobně představuje film a říká kde čerpal inspiraci. A není to nikde jinde než u mých oblíbenců ke kterým patří jak E.A.Poe tak Markýz de Sade. Dalšími plusovými body pro film jsou určitě herci. Geislerku sice moc nemusím ale tady mi nevadila. Film táhne výkon Pavla Lišky, kterej je pro podobný role jako stvořenej. Všechny svým hereckým uměním ale jasně převyšuje Jan Tříska, kterej si svou roli střihl excelentně. Tomu říkám Pan Herec. Snímek Šílení je šílenost, která dostála svýmu názvu a kterou ocení spíš "šílení"(né zcela běžní filmový konzumenti) diváci. Po půlhodince jsem to viděl na jasnejch 5 hvězd. Vlastně i na konci jsem se rozhodoval mezi 4 a 5 hvězdami. Přece jen pár menších výtek k filmu mám, proto se přikloním k silnějším 4 hvězdám...,.PS: Zajímalo by mě jaká byla spotřeba masa🥩 na natočení tohohle filmu. ()
Já jsem velký fanda Edgara Allana Poea a držím palce každému českému pokusu o slušný horor, ale tohle se mi vůbec nelíbilo. Docela jsem se na to těšil a šetřil si to na večer, ale prakticky vše, co jsem čekal, chybělo. Délka je přímo ubíjející a herecké výkony jsem neshledal ani trochu poutavými či zajímavými. Navíc ty hudební vložky s pohybujícím se masem. No nevím, co si mám myslet. Ode mě teda palec dolů. Teď si musím spravit chuť na nějaké poeovské cormanovce. Tohle se mi teda zásadně nelíbilo. ()
od génia sa nedá čakať nič iné, ako geniálne dielo. Ale až tak trefné, bizarné a pritom reáne kruté, to hádam nečakal nikto. A pri tých hereckých výkonoch (úplne všetkých) som musel sňať pomyselný klobúk z hlavy. ()
Související novinky
Švankmajer letos na Oscary nedosáhne
Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (více)
Český lev 2005
V sobotu 25. února 2006 proběhlo v paláci Lucerna předávání 13. ročníku výročních filmových cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Podle všech očekávání si pro nejvíce sošek přišli lidé,… (více)
Dny evropského filmu běží
Jen abyste nezapomněli... momentálně probíhá až do 5. února v pražských kinech Světozor a Aero promítání filmů v rámci festivalu Dny evropského filmu. Od 6. do 14. února pak bude festival probíhat v… (více)
Dny evropského filmu
V Praze ve dnech 26. 1. 5. 2. 2006 v kinech Světozor a Aero a následně v Brně od 6. 2. do 14. 2. 2006 v Sálech B. Bakaly a Scala proběhne 13. ročník filmového festivalu Dny evropského filmu. Na něm… (více)
To je dost, že se jednou v hodnocení shodnu s NinadeL. Až překvapivě vysoký počet omluvných dopisů musí Švankmajer rozesílat pohoršeným uživatelům čsfd za to, že to to přece vůbec nebyl žádný pořádný horor. Muhehe. Zjištění: Všechno podstatné lze vyjádřit Švankmajerem (nejdřív Faust, teď tohle). Otázka: To šílení, ta šílení nebo ti šílení? Rozpaky: Proč tady všichni hrají tak dřevěně? Někdo tu nikoli nepatřičně píše, že Liška nehraje a Tříska (jehož smíchu nucenosti si všímají víceří) přehrává. Řešení: Ti báječní herci nehrají své postavy přímo; hrají Švankmajerovy loutky, které teprve hrají své postavy. Nevím, zda to byl záměr nebo projev mistrovy profesionální deformace, každopádně to sedí dokonale. Důkazem, že to tak má být, je dřevěný Dušek, který má přece dokonale výstižnou komiku podobně úchylných postav v krvi. Liška díky své profláklosti nádherně zapadá. Nehraje totiž nějakého Žána; Liška hraje loutku, která hraje Lišku v situaci onoho literárního Žána. Jiné rozpaky jsem cítil ze samozřejmosti Liškovy náboženské argumentace při dialogu s Markýzem; kulturně-historicky maglajsové kulisy, v nichž se příběh odehrává, jsou sice skvělým prvkem celého filmu, ale právě nezasaditelnost do konkrétního jedinečného časoprostoru, jíž se tím dociluje, způsobuje dojem nepatřičnosti, nepravděpodobnosti oné samozřejmosti. Než i to racionalizuji coby náležitou „dřevěnost“ tohoto spektáklu. (Pozoruhodné je, že žádné jiné ideje zde traktované mi nijak násilně implantovány nepřipadaly). Ještě k době: Nejen různé detaily z 80. (mnou povšimnuté dveře a lednička) a 90. let, ale i celkový dojem z filmu mě zmátl, pokud jde o dobu jeho vzniku; řekl bych, že je o 10 – 15 let starší. Sympatie. Nyní k věci: Kdežto Faust je motivován znepokojením hlubinou duše a bytí vůbec, jež chce proniknout poznáním a tak se zmocnit světa i sebe sama, zde jde o kód k fysis; duše není fascinována vlastní bezedností, ale masem a imperativem, jejichž snubnosvárem je konkrétně definována. Liška je trpitelem děsů strachu z šílenství, trpitelem neuvědomělým, ale už samotné ataky děsu ho pasují do řádu vědoucích; jinak je pocestným, který jen náhodou sleduje divadlo, do nějž je zatažen jako aktér. Markýz buduje sám sebe jako principála, aby zvládl, přemohl tytéž děsy – šílenství duše, která bere nanejvýš vážně maso i imperativ. Nejde to vydržet – proto kuchá maso a rouhá se imperativu, kochá se perverzí jejich snubnosváru. Jeho „svoboda“ je jen zdánlivá, nucená. (Stejně jako tzv. satanismus, který se může realizovat jen precizním převracováním všemožných náležitostí křesťanství.) Liška a Markýz však představují dvě strany téže mince, téhož pojetí světa; lze na ně pohlížet jako na dvojí polohu téže osoby, vedoucí vnitřní dialog. Povšimněte si otevřenosti, s níž oba s tím druhým jednají, ačkoli to pro každého z nich (zvláště pro Lišku) může být krajně nebezpečné. Problém se zaživa pohřbenou matkou, jež je oba spojuje, ponechám k výkladu psychoanalytikům (upozorňuji nicméně, že se při velkém dialogu mluví o přírodě jako o matce). Potom příjezd do blázince. Zpočátku nic nenarušuje nastíněnou koncepci, pouze vzrůstá napětí, co chudáka Lišku čeká a vše je zasazeno do kontextu blázince světa, v němž idioti užívají naordinované svobody k umělecké tvorbě, jež nemá jiného smyslu než autoterapeutické ulevování - jak jinak než na věstonické venuši. A zde – Charlota. Nevinná oběť, princezna nebo zvrhlá poživačná mrcha? To je dilema, co? Zbytečné. Jestliže jedna osoba je zde rozštěpena ve dva protikladné muže, pak naopak dvě odpovídající podoby Ženy (pokud je ženou pro muže) jsou spojeny v jedinou sličnou bytost. Krása. To v těsné spojitosti s dilematem, zda je Dušek pravým nebo falešným ředitelem ústavu (tedy legitimním nebo uzurpátorským dohližitelem, reprezentantem řádu nebo šílenství). Připomeňme si tři ústřední velkolepé momenty dosavadního děje: černá mše (problém s otcem), pohřbení (problém s matkou), karikatura obrazu Svobody (který je tak Švankmajerem sám odhalen coby karikatura – svoboda lůzy). Zdá se vám moje dosavadní interpretace příhodná? Chachá. Osvobozením pravého dohlížecího personálu – pravých bláznů a pravého ředitele – pravého ultramagora a „masového“ tyrana se všechno staví na hlavu. Despota Bůh superega vypuštěn jako strašák ze sklepení – jak příznačné. Sám řád odhalen jako ten pravý blázinec. (Zde upozorňuji, že ve svém výkladu neprávem potlačuji společensko-politickou metaforiku díla.) Nyní už neplatí binární totožnost Lišky s Markýzem. Nyní se ukazuje, že ubohý Liška celou dobu řešil dilema mezi dvojím šílenstvím. Šílenstvím pořádku a šílenstvím extrémní revolty. Snad by dopadl stejně v každém případě – děsivé vize došly svého naplnění. Vedle masa a slepic doporučuji zvláštní pozornosti opakovaně vysouvaný šuplík s klíčem od zlověstného sklepení (na tom vnitřním klíči ředitel sedí). Markýz skončil na tajemně hrůzné „terapii č. 13“. A Charlota? Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že ta mrcha není čistou andělskou bytostí. () (méně) (více)