Bídníci

Známy príbeh, ktorý je v Hooperovom podaní stále ten starý známy príbeh. Inováciou je na filmovom plátne to, že je to muzikál "celý odspievaný" a hercami, ktorí nie sú speváci, ale sa snažia. Ich autentický, "nie tak úplne čistý spev" je ďalší zo zámerov tvorcov. Film sprevádzali veľmi zmiešané kritiky, takže som čakal buď to, že ma hneď od začiatku chytí, alebo vyhodí zo sedla. Našťastie sa udialo to prvé, čo je pri takejto dĺžke skutočne šťastie. Rytmus však trošku kolíše, niektoré pasáže mi prišli trochu ako povinná adaptácia, rýchlo však znova nastúpili silné emócie. Pôsobí to napriek výprave (alebo práve vďaka nej) zámerne divadelne, človek by mal chuť si takto snobskú divadelnú hru so všetkými monster kulisami pozrieť hneď na javisku. Herci sú myslím zvolení tak akurát, typovo perfektne sedia a nemáme pocit, že sledujeme Gladiátora alebo Wolverina, čo je dôkazom ich vysokej profesionality. No a som rád, že mainstream stále nerezignoval na dospelého, inteligentného a sčítaného diváka, ktorý si aj túto vydarenú adaptáciu rád pozrie. Oproti televízne pôsobiacej verzii s Neesonom je toto vysokorozpočtové mecheche divácky atraktívnejšie. (21.02.2015)

Určitě stárnu, ale tenhle film (čti muzikál) si mě získal. Oblíbení herci a jejich hlasivky podpořené věhlasnou klasikou s několika velmi silnými melodiemi a výpravnými záběry. Především dvojice Jackman-Crowe pro mě táhne příběh a jejich společné scény jsou trochu jinde než zbytek, v kterém se jinak dobře vyjímají jak něžná Annie, tak Amanda (samá áčka, jako Abba:)). Režisér Tom Hooper dávkuje působivé záběry od galejí až po kroky "na okraji" s precizností a často připomíná své oscarové dílo Králova řeč, i když bohužel přidal i více digitálních záběrů (Crowe velmi často před bluescreenem v nahrazující exteriér). Jedničky a nuly občas ubírají některým scénám na syrové reálnosti (žádný pocit fyzické přítomnosti např. Notre-Dame). Přesto formální stránka a sledování "vždy v dokonalé uniformě a se slepými ideály o perfektním právu" Javerta a zničeného Jackamana bere dech. V tomto pojetí mi nevadilo ani kompletní (!!) muzikální pojetí bez klasických monologů, které pro mě teoreticky hraničí s parodií, ale v tomto podání dokáže okouzlit a jednoznačně trumfnout všechny ostatní "adaptace". Těším se na nějaký dokument o tom, jak moc jsou ty hlasy prohnané moderním softwarem:)). PS: kdo říká, že nebylo vůči muzikálu co zkazit, ať si nějaký pustí:-) Javert jako černoch...? PPS: konečně jsou pryč dokonale bílé zuby hollywoodských hvězd:) (02.01.2013)

Bídníky jsem zhlédl jako asi poslední člověk na světě, abych se pouze utvrdil v tom, že kdybych jimi zůstal nedotčen, o moc bych nepřišel. Když jsem byl v únoru svědkem toho, jak bych tento muzikál na udílení Oscarů vynášen do nebes, rezervovaně jsem si myslel své, stejně jako když mi Bídníky vychvalovala má matka, která jimi byla unešena. Obojí by mi samo o sobě stačilo být spolehlivou pojistkou toho, abych tento film s ledovým klidem ignoroval, ale nakonec mi to nedalo, a když se naskytla možnost film vidět, neodolal jsem. A kvůli tomu téměř protrpěl skoro tři hodiny sledováním téhle pompézní nudy, jejíž neschopnost vyprávět příběh mě ubíjela stejně jako některé pěvecké výkony. Abych nebyl jen kritický - několik melodií se mi velmi líbilo a herecká přítomnost dua Helena Bonham Carter & Sacha Baron Cohen mě naplnila radostí, ale jinak by člověk skoro zaplakal. Tak nudnou, plytkou, kýčovitou a povrchní podívanou aby pohledal - chudák Hugo se musí otáčet v hrobě. (20.05.2013)

Oprostíme li se od Hugova románu, pak Bídníky znám (míněn muzikál) už dávno v jejich anglické londýnské verzi. V devadesátých letech jsem ještě tenkrát na LP získal dvojalbum v české verzi s Vondráčkovou, Kornem, Černochem... Tu českou verzi všech těch písní znám nazpaměť a mám je moc rád. Začátek devadesátých let byla ještě doba kdy slovo muzikál neznělo milovníkům tohoto žánru sprostě. Bylo to dávno před libretními perverzemi všech těch Michalů Davidů, Svobodů, Janků Ledeckých či Gábino Osvaldo Soukupů... Říkejte si co chcete, že jim na to lidi chodí, třeba i že jim to hrajou v Žaponsku, ale s tradičním muzikálem to podle mého většinou nemá společného nic vyjma toho zpěvu serebrit a kostýmů. Děsím se co ještě bude zhudebněno. Kdo je další na ráně? Švejk? Masaryk? Jára Cimrman? Havel? Čtyřlístek? Káťa a Škubánek? Zelený Raul? --- Dnes je muzikál něčím obdobným jako správní rady státních firem pro vysloužilé politiky. Trafika. I v muzikálech se recyklují a balí do staniolu dávno vyhaslé hvězdy (třeba i kdysi zářící) nebo naopak předčasně vyhaslé ze Superstar a jiných komerčních hrůz.. Vyjma Karlína, který nabízí většinou klasiku mne o opaku zatím nikdo moc nepřesvědčil. Takže na tohle dílko jsem se opravdu těšil jako na věc čerpající ze staré školyv - byť jsou originální Les Miserables poměrně mladým muzikálem. Plejáda hvězd měla zaručit - a zaručila ! - perfektně zahraný děj (byť velmi dobře známý z románu), zajímala mne spíše ta hudební stránka a schopnost některých hvězd zpívat. Nejsem si jist, že při zpěvu patřil každému ten jeho skutečný hlas. Pokud ano tak někdy by jej bylo lepší předabovat už v původní verzi. Takový Eddie Redmay (Bird song, Pilíře země atd..), které ho mám docela rád měl hlas kastráta a byl jsem tou jeho fistulí skutečně zděšen. Mile překvapil Borat :-) a u ostatních jsme se dočkali kvalitního standardu známého i z jiných filmů který předvedla např. Helena Bonham Carter. Kdo mne dostal byl Hugh Jackman a především Javert Russel Crowe!!! Místy bylo hudební aranžmá oproti zažitému originálu změněno, ale velmi příjemně a nikde nic nevadilo. Paříž byla ztvárněna skvěle i se svým bahnem a kulisám příběhu nelze nic vytknout. Již samo úvodní galejnické zatahování vraku fregaty do doku mně dostalo. --- Ano, je to známý příběh. ---- Ano jsou to i známé písně. ---- Ano - asi je to už kýč. Ale opravdu, opravdu krásný kýč. Až jsem se divil jak moc silně ten notoricky známý příběh i melodie na mne zapůsobily. Naprostá spokojenost, krásný zážitek. Pět stříbrných farních svícnů! * * * * * (27.02.2013)

Filmy, ve kterých se mluveným slovem řekne dohromady 10 vět, to budou mít těžké vždycky, i když jde o muzikály. Bídníci to pak budou mít u diváků těžké dvojnásob. Tom Hooper ale vytvořil tak velkolepé dílo opřené navíc o nesmrtelný příběh, že mu prostě některé zápory musí člověk odpustit. Hooperova snaha nechat herce zpívat "naživo" se sice musí ocenit a v několika sekvencích se mu tato snaha výborně vyplácí a vzniknou tak vlastně nejemotivnější scény filmu. V některých pasážích to ovšem herci zas tolik nestíhají a občas tak jejich zpěv malinko tahá za uši. Ve výsledku ale ta výborná čísla převládají, herci jsou vynikající a po řemeslné stránce už nejde vytknout vůbec nic. Tedy když nepočítáme někdy až odfláknuté masky. Emocí je ovšem i přes některé pasáže stále málo a některé důležité scény, tak působí malinko odtažitým dojmem. I přes chyby mě ale tato muzikálová jízda semlela a hodně jsem si ji užl. (22.12.2012)